Efekt záporných sazeb není ověřený, píše guvernér ČNB Singer

Řada akcí jarního zasedání se také věnovala zkušenostem s využitím záporných sazeb jako nástroje měnové politiky. Vše hlavní lze v kostce shrnout následovně:

Záporné sazby byly využity v příliš mnoha podobách, aby bylo možno vyvodit nějaký dostatečně robustní obecný závěr ohledně jejich efektu. Pokud se podíváme na dopady v jednotlivých ekonomikách, je evidentní, že se velmi liší, přičemž hlavními dvěma faktory způsobujícími tyto odlišnosti jsou: podíl hotovosti ve finančním systému a převládající obchodní model v bankovnictví. Nepříliš překvapivě pak zavedení záporných sazeb neznamená velký problém v technologicky velmi vyspělých skandinávských zemích, kde se podíl hotovosti na HDP už počítá v procentech (ve Švédsku pod 2 %), což je řádový rozdíl vůči naší ekonomice s téměř 11% podílem, a obchodní model bank nevyžaduje vnější financování úročené podle mezinárodních referenčních sazeb, které jsou jen dílem ovlivňovány zápornými úrokovými sazbami centrálních bank (Portugalsko a další země jižního křídla eurozóny), či depozit retailových klientů, kteří na pokus přenést na ně záporné sazby dílem reagují (Švýcarsko) nebo by mohli reagovat jejich stahováním (Německo). Právě hrozba, kterou záporné úrokové sazby představují pro ziskovost a životaschopnost německých „kampeliček“ (landesbanky), ale i dalších finančních institucí vysvětluje velmi ostrou reakci německých politiků na nejnovější kroky ECB. Ovšem i ve skandinávských zemích představují záporné úrokové sazby zjevnou hrozbu pro finanční stabilitu, což dokládá dramatická bublina na trhu nemovitostí ve Švédsku, kde centrální banka až donedávna nebyla schopna přesvědčit na ní nezávislé dohledové autority o nutnosti akce. Dohromady si pak z debat, kterých jsem se na dané téma zúčastnil, odnáším, že záporné úrokové sazby nejsou z hlediska podpory poptávky pro centrální banky žádnou spásou.

Na závěr lze dodat, že celkově panovala evidentní shoda účastníků jarního zasedání a akcí s ním spojených v tom, že masivní uvolnění měnové politiky většiny vyspělých ekonomik provedené i s využitím nestandardních nástrojů, kterého jsme byli ve Velké recesi svědky, zbránilo ekonomické depresi. Současně je ovšem zjevné, že měnová politika sama o sobě může těžko zajistit návrat světové ekonomiky na dlouhodobou trajektorii růstu. To ale není žádné překvapení. Úkolem měnové politiky koneckonců není ovlivňovat dlouhodobé ekonomické trendy, ale pouze tlumit výkyvy ekonomického cyklu.

Přečtěte si plné znění článku

Zdroj: čnBlog