Česko míří do investičního superfondu, platit bude stamiliony

Česká republika by se měla zapojit do „superfondu“, který bude sdružovat více států středoevropského regionu. 

Cílem je získat více peněz na investiční projekty nejen z Bruselu, ale také od soukromých investorů – ať už jednotlivých podnikatelů, či investičních fond. Celkově by se v následujících 15 letech mělo nashromáždit 200 milionů EUR (polovina od států, polovina od investorů). Česko má přispět 22 miliony a má mít garantováno, že „jeho“ příspěvek bude investován do českých firem.

Rozvoj investičního prostředí a kapitálových trhů s přímou vazbou na rozvoj inovativních high-tech odvětví a přímé podpoření více než 50 rostoucích malých a středních firem fungujících více než tři roky. To jsou hlavní cíle plánovaného středoevropského investičního fondu, do nějž by se měla zapojit i Česká republika. „Jde o firmy s velkým potenciálem dalšího růstu, pro něž je standardní dluhové financování z hlediska jejich růstové fáze nedostupné či příliš zatěžující a neumožňuje efektivní expanzi. Chybějící nabídka investičních zdrojů a soukromých investičních fondů na tomto trhu znamená významnou bariéru pro růst podniků, které do budoucna znamenají velký potenciál pro inovativní výrobu s vysokou přidanou hodnotou a globálním významem,“ uvádí předkladatelé ve zprávě, kterou má Ekonomický deník k dispozici. Například na Slovensku podobným způsobem v minulém programovacím období investovali do více jak dvaceti start-upů. Společnou snahou je také zvýšit nelichotivý podíl získávání rizikového kapitálu v tomto regionu, který je dlouhodobě nejnižší v Evropě s podílem pouhých 1,3% celkových objemů. Na opačném pólu tabulky je Francie, která v roce 2013 získala 46,7%.

Středoevropský fond fondů jako „dcera“ Evropského investičního fondu

Podle dostupných informací je vzorem podobné sdružení, které úspěšně funguje v pobaltských zemích. V oficiální terminologii je tento „superfond“ označován jako „Středoevropský fond fondů“ (SFF) zařazený pod stávající Evropský investiční fond (EIF), jenž je součástí Evropské investiční banky (EIB). EIB spoluvlastní 28 členských států EU. Do nově vznikajícího středoevropského fondu by měly vložit podíly Slovensko, Rakousko, Maďarsko a Slovinsko (bude se ještě vyjednávat o Chorvatsku a Itálii). Český příspěvek by měl být 22 milionů Euro, s čímž již počítá státní rozpočet pro letošní rok. Ministerstvo průmyslu a obchodu proto při sestavování letošního rozpočtu požádalo o 600 milionů korun na členské spolufinancování. Předkladatelé zároveň tvrdí, že se tato částka po skončení investičního cyklu do státní kasy vrátí. „EIF zajistí v rámci obchodního plánu SFF, že v České republice bude objem investic SFF odpovídat minimálně výši prostředků vložených Českou republikou,“ stojí v předkládací zprávě, kterou má Ekonomický deník k dispozici. Případné další investice budou rozdělovány bez národního klíče, nicméně se předpokládá, že budou zhruba odpovídat velikosti jednotlivých států. Za dobu své existence (od roku 1994) Evropský investiční fond investoval do více než pětistovky evropských fondů rizikového kapitálu a private equity.

Úspěšný Baltský inovační fond

„Reálně však v obdobném fondu fondů, který EIF již realizoval v Pobaltí (Estonsko, Lotyšsko a Litva), dosáhl EIF díky pákovému efektu zapojení vlastních zdrojů a prostředků soukromých investorů cca 5-6x vyšších investic do firem v jednotlivých zúčastněných zemích, než byl objem prostředků vložených jednotlivými státy,“ uvádí se dále v dokumentu. „Každý z členských států přispěl kapitálem ve výši 20 mil. EUR, které EIF doplnil 40 mil. EUR z vlastních zdrojů. Většina z výsledných 100 mil. EUR byla již do roku 2015 svěřena celkem 5 fondům rizikového kapitálu, které byly vybrány z 35 přihlášek. Součástí závazku vybraných fondů byla povinnost přilákat do svých zdrojů další soukromé investice. Ty nakonec výrazně předčily očekávání. V současnosti je očekáváno dosažení celkového objemu investičních prostředků v 5 fondech na úrovni 322 mil. EUR,“ shrnují výsledky autoři českého návrhu.

Jiří Reichl

O autorovi

Dlouholetý novinář působil dvanáct let v denících i týdenících. Do roku 2014 vedl čtrnáctideník Úřadu vlády Veřejná správa specializovaný na obce a města vydávaný ministerstvem vnitra. Kromě toho byl mluvčím ministra vnitra, Ústavu pro studium totalitních režimů a Úřadu práce. Spolupodílí se na propagaci Life Sciences Film Festivalu, který se zabývá zemědělstvím, potravinami a návazně i nápoji a vším, co s tím souvisí. Rád vaří, objevuje nové bary, bistra a restaurace, vinaře a pivaře, a nechává se obohacovat zkušenostmi těch, kteří o svém oboru něco vědí. Občas přednáší na vysoké škole o médiích, mluvčích a PR.