Zázračný lék na finanční krizi

Autor: Ondřej Makeš

V posledních letech se vyrojilo několik studií a zpráv zabývajících se zkrácením pracovní doby, jako řešením současné finanční krize. Kolik pracujeme a chceme pracovat méně?

Pracovní doba se již několik století zkracuje. Ještě na začátku minulého století bylo v Evropě normální pracovat 12 hodin denně po 7 dní v týdnu. Konkrétně v Československu byla osmihodinová pracovní doba uzákoněna v roce 1918, ač v ještě v šestidenním pracovním týdnu. Až po druhé světové válce se výrazněji rozšířila pracovní doba osmihodinová.  Dalo by se říci, že na slova J. A. Komenského o ideálním rozdělení dne na 8/8/8 došlo v ČSR asi dvě a půl století po jeho smrti. Od této doby již ale nějaký ten pátek uplynul a další zkrácení nepřichází. Každé předchozí snížení pracovní doby totiž vzešlo z nejnižších vrstev společnosti, jichž se to týkalo nejvíce.

Dokážeme si však dnes představit, že by se lidé vzdali části svých příjmů pro více volného času? Například v Německu a Rakousku je normální, že jsou obchody v neděli zavřené a nikdo se nad tím nepozastavuje. Pokud se podobná debata vyskytne u nás, dozvídáme se, že by se snížila spotřeba, kdyby lidé nenakupovali v neděli a trávili čas například se svoji rodinou. A to bychom tedy nechtěli, že ne. Z druhé strany se zase hlásí některé prodavačky, které by se mnohdy téměř poprali, která z nich bude v práci v neděli. Proč? No protože v neděli jsou přece příplatky. Patříme k nejbohatším 5% lidí na planetě a stále máme málo. Nebo možná právě proto máme málo. Jak se říká, s jídlem roste chuť. Dnešní západní ekonomiky jsou založeny na spotřebě. A pokud spotřeba neporoste, neporoste ani ekonomika státu. Může však spotřeba růst donekonečna? Nevlezeme se do auta, jak jíme hodně, kupujeme hodně, plýtváme a spotřebováváme hodně a pracujeme hodně, ale pořád to jaksi nestačí a vyspělé ekonomiky ne a ne růst.

V Německu se po „finanční krizi“ znásobil počet částečný úvazků a je to oficiálně jeden z důvodů, proč má nyní tento motor Evropy nezaměstnanost pod 4%. Ve Švédsku zkouší v určitých oblastech státní správy šestihodinovou pracovní dobu, v tomto případě však s nezměněnou mzdou. V jednom americkém státě před časem zkoušeli v určité oblasti státní správy systém 40/4. Tedy standardní pracovní dobu, však rozdělenou pouze do 4 dnů. Zkoumali dopady na životní prostředí a zácpy ve městech. Asi nejznámějším příkladem je Francie, kde již asi před 15 lety zavedli 35 hodinový pracovní týden.

Například šestihodinová pracovní doba v ČR by znamenala spoustu velkých změn. Znamenalo by to především zmíněný nižší příjem, více volného času, méně ucpané silnice, levnější energie, čistější životní prostředí a mnoho dalšího. Ano, spousta lidí už teď žije na hranici chudoby, ale je třeba si uvědomit, naše chudoba je pro některé obrovským bohatstvím. Chudobu nikdy neodstraníme, zvláště, když jako chudého považujeme toho, kdo si nemůže dovolit auto, alespoň jednou ročně dovolenou a dalších několik „důležitých“ výdajů.

Snížení pracovní doby by si vyžádalo spoustu regulací, aby dopad na chudé nebyl tak drastický.  Především by pak tento popud musel, jako kdykoli v historii, přijít zespodu. To však ve společnosti, kde jsou peníze „až“ na prvním místě, není na pořadu dne.