Greenpeace: Německé uhlí je pro české firmy příliš riskantní byznys

Studie rizik Technické univerzity v Berlíně shledává investici do německých uhelných dolů a elektráren jako příliš rizikovou, říká tisková zpráva Greenpeace.

Investice do německých uhelných dolů a elektráren se z mnoha různých důvodů nemusejí vyplatit. Vyplývá to ze studie rizik Technické univerzity v Berlíně, včera na tiskové konferenci v Praze představil energetický expert Pao-Yu Oei. Ve studii se zaměřil na uhelnou divizi Vattenfallu, o níž mají zájem české firmy ČEZ a EPH a také švédská pobočka organizace Greenpeace.

Z materiálu vyplývá, že v Německu se v rámci Energiewende nepočítá s uhlím jako s perspektivním zdrojem energie a že německá vláda bude naopak tlačit na útlum těžby. Právní podmínky pro těžbu a spalování uhlí se proto budou v nejbližších letech nepochybně zhoršovat – a s nimi i jejich finanční výhodnost. Dalším rizikem, které se týká konkrétně Vattenfallu, jsou velké plochy povrchových dolů, které bude muset nový vlastník zrekultivovat. Případnému rozšiřování dolů pak brání rozhořčený odpor místních lidí a veřejnosti.

Pao-Yu Oei z Deutsches Institut für Wirtschaftsforschung (DIW Berlin) a Technische Universität Berlin řekl: “Provozování uhelné divize Vattenfallu s sebou nese řadu právních, technických a ekonomických rizik, které snižují cenu společnosti na trhu. Případný kupec by měl zohlednit možnost, že se mu jeho investice nemusí vrátit.”

Během dneška odevzdala pobočka Greenpeace Nordic tzv. Statement of Interest – oficiální a propracované vyjádření zájmu o koupi uhelné divize Vattenfallu. Po tiskových konferencích, které souběžně probíhají také ve Švédsku a Německu, doručila tento dokument k bance Citigroup, která tendr jako nezávislý orgán zaštiťuje. Nabídka, kterou Greenpeace předkládá, je založená na propočtech Energy Brainpool Institute a vyplývá z ní, že předchozí odhady ceny společnosti jsou výrazně přehnané. Současná hodnota akvizice se pohybuje pod částkou půl miliardy eur. Po započtení nákladů na rekultivace velkolomů, demolice elektráren a restrukturalizaci společnosti se přitom dostáváme dvě miliardy euro do červených čísel.

Annika Jacobsonová, programová ředitelka švédské pobočky Greenpeace, řekla: “Každý případný kupec by měl se všemi budoucími náklady počítat. Pokud je ignoruje, je zřejmé, že tyto náklady bude chtít přesunout na někoho jiného, pravděpodobně na německou vládu a občany.”

Vedoucí energetické kampaně české kanceláře Greenpeace Jan Rovenský doplnil: “Německá vláda nicméně není jediná, kdo by měl být na pozoru. Pokud Vattenfall nakonec získá ČEZ a prodělá na tom podobně jako na své turecké anabázi, bude to nakonec český stát, kdo bude platit účty, a to minimálně ve formě snížených dividend.”

Vedle Greenpeace projevily o koupi velké části majetku švédského gigantu Vattenfall zájem české firmy ČEZ a EPH. Švédská pobočka Greenpeace plánuje, že kvůli případnému převzetí založí v Německu nadaci, která postupně utlumí těžbu hnědého uhlí a uzavře doly a elektrárny nejpozději do roku 2030. Právě tímto způsobem se podle Anniky Jacobsonové zamezí růstu budoucích nákladů a zajistí se vytvoření udržitelné budoucnosti celého regionu s ohledem na zdraví místních lidí a na vytváření nových pracovních míst.

Vattenfall provozuje v německé Lužici 5 uhelných dolů, které každoročně těží 63 miliónů tun uhlí (tedy 1,5 krát více, než celá Česká republika). Jeho uhelné elektrárny mají instalovaný výkon přes 10 GW (tedy pětinásobek Temelína).

V případě, že Vattenfall své doly prodá firmám ČEZ či EPH, je velmi pravděpodobné, že noví vlastníci se budou snažit o rozšíření dvou stávajících (Welzow-Süd a Nochten) a dokonce otvírku tří nových povrchových dolů. Případné rozšíření stávajících dolů a otevření nových by smazalo z povrchu zemského osm obcí. Vattenfall sice letos oznámil, že plány na bourání opouští, nový vlastník však může toto rozhodnutí přehodnotit.

Jan Rovenský k tomu dodal: “S uhelnými doly si nový kupec koupí i osm Horních Jiřetínů a odpor jejich obyvatel. Je dobře, že se česká vláda nakonec v pondělí rozhodla jasně odmítnout bourání obcí kvůli uhlí. Nedává ale moc smysl, aby umožnila polostátní firmě vyhánět lidi z domovů v sousední zemi, pokud tedy nestojí o pověst nájezdníků z Východu.”

-usi-