Zemanovy východní námluvy, část první: Čína

Český prezident Miloš Zeman se vrátil ze své pětidenní návštěvy Číny. Snáší se na něj kritika, ale i potlesk. Prý tam mimo jiné dohodl investice v České republice za deset miliard korun. Jak na tom vlastně čínská ekonomika je? Jedná se o perspektivního obchodního partnera? A je nutné kvůli pár „drobným“ dělat stafáž u vojenské monstrakce, jakou byla poslední přehlídka v Pekingu?

Čína není jedinou kontroverzní zemí na východ od nás, kde se Miloš Zeman rozhodl navazovat na „dobrou“ tradici spolupráce mezi někdejším Československem a tzv. spřátelenými socialistickými zeměmi. Připomeňme nedávnou návštěvu Miloše Zemana v Moskvě, jeho listopadovou cestu do Kazachstánu a nadcházející azerbajdžánskou misi, jež započne příští týden v pondělí. Postupně vám přineseme stručný ekonomický přehled zemí, v nichž se Miloš Zeman tak shlédl. Začínáme Čínou.

Čínská lidová republika měla v roce 2014 přibližně 1,37 miliardy obyvatel. Těchto 1,37 miliardy obyvatel ve stejném roce vytvořilo hrubý domácí produkt v objemu 10,36 bilionů dolarů, což v prostém přepočtu na osobu činí 7 574 dolarů. Pro srovnání, Spojené státy obývá 319 milionů obyvatel (tedy 4,3 krát méně), jejich hrubý domácí produkt činil v roce 2014 17,14 bilionů dolarů (tedy 1,65 krát více), což v přepočtu na osobu činí 54,5 tisíce dolarů (tedy 7,26 krát více).

Česká republika disponuje přibližně 137 krát menší populací, než Čína, ale vytvoří produkt jen asi 60 krát menší produkt, než ekonomika Číny. V přepočtu HDP na osobu je tedy Česko více než dvakrát vyspělejší, než říše středu.

Čínská ekonomika je sice věhlasná svým růstem, který je tažený exportem (přebytek zahraničního obchodu za rok 2014 činil 383 miliard dolarů), ovšem v poměru k hrubému domácímu produktu je Čína relativně uzavřená ekonomika. Její export v roce 2014 dosahoval jen asi 22 % HDP. U importu je toto číslo ještě menší, a sice 19 %. Opět srovnejme se Spojenými státy a Českou republikou: podíl amerického exportu na HDP činil v roce 2014 9,5 %, importu necelých 14 %. Česká republika je v porovnání s Čínou (ale i s USA) velmi otevřenou ekonomikou, když se její export na HDP podílí z 72 % a import pak z 66 %.

Anebo jiné srovnání. Český absolutní objem ročního exportu dosahuje přibližně 124 miliard dolarů. Čínský roční import pak 1,96 bilionu dolarů. Pokud bychom teoreticky veškerý náš roční export směřovali do Číny, přispívali bychom k celkovému čínskému importu jen ze 6 procent.

Čínská ekonomika je jistě atraktivním obchodním partnerem, což je způsobeno především jejím rychlým ročním růstem HDP. V posledních cca 20 letech rostl o nějakých 10 % ročně. To znamená, že se čínský HDP zdvojnásobuje přibližně každých 7 let. Problém je ovšem v tom, že čínské importy nekopírují dynamiku čínského HDP. Ba naopak, čínské importy v posledních letech značně zpomalují. Zatímco ještě v roce v roce 2010 byl roční přírůstek importů téměř 39 %, v roce 2014 již jen 0,4 % (!). Pokud se naplní prognózy, které zatím ukazují, že čínská ekonomika celkem razantně zpomaluje, pak se dynamika importů ještě zmenší, případně začnou dokonce klesat. A z tohoto úhlu pohledu již Čína tak atraktivně nevypadá.

Nezaměstnanost v Číně dosahuje 4% úrovně, a to vše při faktické cenové stabilitě, tedy inflaci v rozmezí 1,5 až 2,5 % ročně v posledních 3 až 4 letech.

Podívejme se blíže také na čínskou platební bilanci. Čínský běžný účet dosahuje přebytku kolem 2 % HDP, což je způsobeno především aktivním saldem zahraničního obchodu. Přebytek zahraničního obchodu je však vyšší než výsledný přebytek běžného účtu, což se dá vysvětlit tím, že do zahraničí plynou zisky ze zahraničních investic. Čínský finanční účet je poněkud nestandardní, protože Čína doposud nemá plně liberalizované kapitálové toky. Čínský jüan tudíž není plně konvertibilní měnou. Také to znamená, že příliv a odliv kapitálu není tak snadný, jak si možná myslíme. Situace se však prý má začít zlepšovat, a to mimo jiné i proto, že Čína má zájem na tom, aby její měna patřila do koše měn, který tvoří tzv. zvláštní práva čerpání, jakousi fiktivní měnovou jednotku Mezinárodního měnového fondu.

Finanční účet Číny však vykazuje také přebytky, a to především díky přímým zahraničním investicím. Dosud největší roční příliv investic do Číny byl zaznamenán v roce 2014 ve výši necelých 120 miliard dolarů. V Číně nejvíce investují země jako Hong Kong, Singapur, Japonsko, Taiwan a Spojené státy. Nicméně i čínské investice v zahraničí stoupají, a tak je jen otázkou času, kdy se Čína změní z čistého příjemce zahraničních investic v čistého zahraničního investora. Některé odhady dokonce hovoří o horizontu dvou let. Čína nejčastěji investuje ve zbytku Asie (v roce 2013 celých 68 % z celkových investic), dále pak v Jižní Americe (13 %), v Evropě (8 %) a o zbývajících 8 % se rovným dílem dělí Spojené Státy a Afrika. Zpočátku čínské zahraniční investice směřovaly především do odvětví těžby nerostných surovin, aby si tak Čína zajistila jejich plynulý přísun. To se však mění a Čína stále častěji investuje do odvětví, skrze něž se může dostat k moderním technologiím.

Pokud si tedy uvědomíme, že čínské přímé zahraniční investice dosahují nějakých 120 miliard dolarů ročně, pak čínské investice ve výši 10 miliard korun, o které se měl prezident Zeman zasloužit, dosahují jen 0,35 % z celkových čínských investic v zahraničí. Stojí to skutečně za to?

-usi-