Rozhovor: James Henderson, energetik z Oxfordu

Moskva si začíná uvědomovat, že Brusel má legislativu, kterou neváhá uplatňovat, a že na ní Rusko musí reagovat. Obchodní vztahy mezi EU a Ruskem se rozhodně změnily, říká James Henderson, energetický odborník z Oxford Institute for Energy Studies. 

Jak byste popsal současné vztahy mezi EU a Ruskem?

Na politické úrovni jsou vztahy napjaté kvůli sankcím a žádný dialog neprobíhá. V komerční sféře se toho moc nezměnilo. Ropa a uhlí se stále exportují, plyn proudí. Evropská unie ale v případě plynu nutí Rusko k jinému chování. Například ke snížení cen Ukrajině a Litvě. Moskva si začíná uvědomovat, že Brusel má legislativu, kterou neváhá uplatňovat, a že na ní Rusko musí reagovat. Obchodní vztahy mezi EU a Ruskem se rozhodně změnily, rozvíjí se nová éra.

Jak ovlivnily energetiku sankce vůči Rusku?

Sankce samy o sobě tak velký efekt nemají. Jsou spíše politickým nástrojem, který ukázal nelibost EU nad jednáním Ruska na Krymu a východní Ukrajině. Ruské firmy mají kvůli finančním sankcím problémy, jimž by se určitě rády vyhnuly, protože jim mohou způsobit problémy s produkcí v příštích několika letech. Teď ale nejsou extrémně závažné. Pokud jde o plyn, na něj evropské sankce zaměřené nejsou.

Jako mnohem důležitější vidím změnu energetického trhu v EU, tedy implementaci třetího energetického balíčku a prosazení obecnějšího konceptu energetické unie. Energetická ekonomie Evropy se transformuje, což na Rusko bude mít dopad, protože Evropa zůstane jeho nejdůležitějším zákazníkem v oblasti fosilních paliv.

Ropa a plyn v Rusku: těžké podnikání

Jak se změnila energetická politika Ruska po roce 2000, kdy se prezidentem stal Vladimir Putin?

Když se Putin dostal k moci, uvažoval správně, že se privatizační proces v ruské energetice dostal mimo kontrolu k oligarchům a chtěl to změnit. Putin věřil ve státní kontrolu, a chtěl zvrátit privatizační proces pomocí Rosněftu, což pokračovalo do doby, než Rosněft koupil TNK-BP (společný podnik za účasti British Petrol – pozn. red.).

Během Putinovy vlády se také cena ropy dostala na maximum 150 dolarů, a pak klesla na 50 dolarů. Ruský průmysl vyspěl, produkce nalezišť na Sibiři poklesla a naopak vzrostla potřeba investic napříč ruským územím. S konsolidací energetiky pod kontrolou státu a vysokou cenou nebyl o cizí investice zájem. Pád cen ropy způsobil řadu finančních a technických výzev. Od roku 2011 už je opět vidět zapojení společností Exxon, Shell, Statoil nebo ENI, či investice BP v Rosněftu. Potom přišel kolaps cen ropy v roce 2014 a stejná potřeba peněz a investic jako v 90. letech. Ale zahraniční firmy nemohou kvůli sankcím investovat.

Jak vlastně funguje ruská státní správa ve vztahu k energetickým společnostem a k energetickému trhu?

Záleží na velikosti společnosti. Každá firma se musí vypořádat s byrokracií, vydobýt si svá práva a navázat kontakty u řady institucí. Jedině státní firmy mají vliv a přístup k novým projektům, např. v Arktidě nemá soukromá firma šanci dostat licenci. Na druhou stranu, i soukromé společnosti mají možnosti investovat a soutěžit se státními firmami. Podnikání je to ale velmi těžké.

V 90. letech patřily k symbolům ruské energetiky firmy Lukoil a Gazprom. Mají nyní stejnou pozici?

Lukoil, pokud jde o příležitosti, upozadil Rosněft (největší ruská ropná společnost – pozn. red.). V plynárenském sektoru se také hodně změnilo. Před 10 až 15 lety měl Gazprom monopol, přístup k plynovodům nebylo možné právně dojednat a byly regulované ceny. Soukromé firmy nemohly získat zákazníky, protože Gazprom měl nízké ceny. Teď je trh soutěživější a přístup k plynovodům i zákazníkům volnější. Zvýšily se i ceny. Proto soukromé firmy mohou s Gazpromem soupeřit. To je určitě posun.

Rusko musí působit na konkurenčním trhu

Myslíte si, Evropa může být energeticky nezávislá? Je hypoteticky možné, aby se EU kompletně energeticky odpoutala od Ruska?

Na to je prostá odpověď. Ne. Je ale rozdíl mezi závislostí na Rusku a spoléháním se na Rusko. Závislost znamená bezpečnostní riziko spojené s dodávkami surovin. Od takové závislosti se Evropa může posunout směrem ke spoléhání se na Rusko v rámci energetického trhu. Pro Evropu bude klíčové, aby se Rusko působilo v rámci konkurenčního trhu. V nejhorším případě, bychom se museli obrátit k alternativám. Máme ale infrastrukturu, která to zvládne.

Třeba jak?

Evropská unie se správně zaměřuje na interkonektivitu. Existují trhy, kde Rusko z politických nebo obchodních důvodů požaduje neférově vysoké ceny. Někteří tvrdí, že Rusko nikoho nediskriminuje, protože vůči jeho dodávkám neexistuje žádná alternativa. Pouze využívá svého postavení. Vzniknou-li nová propojení, vytvoří se i alternativy a Rusko bude muset snížit ceny. Díky lepšímu propojení bude možnost dodávat energie do zemí, kterým hrozí jednostranná akce Ruska.

Jaké jsou pro Evropu hlavní možnosti, jak se posunout od závislosti ke spoléhání se?

Silná infrastruktura pro import LNG (zkapalněný plyn – pozn. red.) už existuje. Kdybychom ztratili veškerý plyn z Ruska, máme infrastrukturu, která je fyzicky schopná dopravit do Evropy dostatečné množství plynu. Bylo by to ovšem velmi nákladné.

Zatím ovšem nemáme infrastrukturu, která by dovezený LNG plyn rozdistribuovala po celé Evropě. Takže je tu politický cíl zvýšit výdaje na interkonektivitu a geograficky rozšířit kapacity pro LNG. To se týká hlavně jihovýchodní Evropy, několik terminálů je v Litvě a v Polsku. Čím větší diverzifikace, tím lépe. Tahle politika zvyšuje i atraktivitu evropského trhu pro dodavatele alternativních zdrojů, jako jsou Spojené státy.

Co se týká USA a břidlicového plynu. Máte odhad, kdy budou technologie frakování a možnosti transportu natolik rozvinuté, že se začne břidlicový plyn masivně dovážet do Evropy?

V Americe jsou velké kapacity, pro americké těžaře je ale export do Asie výhodnější než do Evropy. Americká vláda těžko může nutit soukromé firmy, aby dovážely LNG do Evropy, pokud se jim to nevyplatí. Případné pobídky by se těžko prosazovaly. V USA jsou silné lobbistické skupiny, které považují nízké ceny plynu za konkurenční výhodu pro americký průmysl a chtějí, aby americký plyn zůstal doma.

O ruském plynu rozhodne cena

Kdyby ten boom nastal, ovlivní to evropsko-ruské energetické vztahy?

Pokud americké LNG dorazí do Evropy za konkurenční cenu, tak určitě. Můj soukromý názor je, že ne pouze na politické, ale i na obchodní úrovni. Rusko už naznačilo, že se pokusí s americkým plynem soutěžit. Pro Evropu jako spotřebitele je výhodné podpořit dodávky z více zdrojů. A to také EU velmi rozumně dělá. Chce podpořit kohokoliv, kdo má plyn, aby projekt rozvinul a prodal plyn na trh.

V současnosti neexistuje žádný ekonomický argument pro nahrazení ruského plynu alternativními projekty, které jsou ještě nerozvinuté. U projektů, do nichž už se investovalo, to chápu. Proč ale vyvíjet nový projekt pro evropský trh při současné ceně? Vše je o poptávce a konkurenci na trhu. Evropa se může zbavit závislosti a spoléhat na Rusko při dobré ceně. Tato cena by měla být nízká, protože alternativy kolem Evropy existují.

Jak v tomto kontextu vidíte projekty plynovodů Nord Stream a Nabucco?

Všechny jižní projekty potřebují vozit plyn za konkurenceschopné ceny. EU může maximálně motivovat k vybudování infrastruktury. Plynovod Nabucco byl vytvořen na komerční bázi, a nakonec soupeří s jinými zdroji plynu. Co se týká ruské infrastruktury, Rusko ji buduje, aby mělo přímý přístup na evropský trh a diverzifikovat tranzitní riziko, kterým je Ukrajina. Pokud plyn dorazí za cenu, která může soupeřit s alternativními dodávkami, osobně v tom nevidím problém.

Rusko si uvědomuje, že posílání fosilních paliv na Ukrajinu není součást jeho budoucí strategie. Vyjednávání s Evropu je tedy o alternativách, které poskytuje, nikoliv pouze o Ukrajině. Rusku rovněž hrozí, že pro rozestavěné plynovody nebude po jejich dokončení dostatečná poptávka. Rusové tak mohou promarnit spoustu peněz. Zda plyn prodají, závisí na ceně, kterou nabídnou.

A nejde jen o plyn. Evropa se snaží diverzifikovat i dodávky elektřiny. Pokud bude pokračovat rozvoj obnovitelných zdrojů, nebo se dále rozvíjet jaderná energie, což je v řadě zemí reálné, nemusí poptávka po ruském plynu nikdy vzrůst. Na trhu je řada dodavatelů, kteří soupeří o ceny. Jejich nárůst je ale pozvolný. V takové situaci je pak infrastruktura irelevantní.

EU nebude vyjednávat o cenách

Vidíte nějaké chyby v projektu Evropské energetické unie?

V konceptu žádné chyby nevidím, jen pokud chce EU něco uvalit příliš striktně. Nevidím Energetickou unii jako jednotnou entitu, která rozhoduje o evropské energetické strategii nebo vyjednává s prodejci. Každá země má svoji energetickou rovnováhu, každá má své zvláštní domácí dodávky, a vlastní rovnováhu při vyjednávání.

V čem tedy vidíte její přínos?

Může to být širší politika pro integraci infrastruktury, i sdílení informací při vyjednávání. Tady má podle mě EU svoji roli. Těžko ji někdo požádá, aby přímo vyjednávala s Ruskem. Může ale poskytnout užitečné rady, financovat projekty nebo být fórem pro rozhovory s USA o exportu LNG nebo dalšími regiony o alternativních energetických dodávkách.

Energetická unie může velmi podstatně podpořit diskuzi o integraci elektrických sítí, která je kvůli rostoucím obnovitelným zdrojům velmi důležitá, což může ovlivnit plynárenský sektor. Může být i užitečným nástrojem a fórem pro sladění rovnováhy mezi ochranou životního prostředí a ochranou dodávek a ceny energií.

Nedávná dohoda o íránském jaderném programu povede k ukončení sankcí. Jak to může ovlivnit trh?

Určitě dojde k oživení iránského exportu. Nebude to rychlé, půjde spíš o sektorovou záležitost, která ovlivní ceny ropy.

Nemůže to mít negativní dopad na Rusko?

Z hlediska cen ropy a plynu to pro ně není výhodné. Negativní dopady při případné blokaci dohody s Iránem by ale byly mnohem horší.

Čína uzavřela s Ruskem dobrou dohodu

Kromě Evropy je dalším důležitým odběratelem ruského plynu Čína. Obě strany nedávno podepsaly obří kontrakt. Kdo na něm vydělal více?

Dohoda je pro Rusko ekonomicky únosná, nic víc. Rusko určitě nedostalo to, co chtělo. Pro plyn na východní Sibiři ale nemá jiného kupce než Čínu. Peking si to uvědomuje a podařilo se mu získat plyn za cenu, která může soupeřit s jinými zdroji. Navíc byl položen základ pro import severním směrem, který může doplnit západní, jižní a východní cestu.

Dohoda je politicky důležitá, protože plynovod zformuje základy pro rozvoj infrastruktury na východní Sibiři. Myslím, že to má jak domácí, tak mezinárodní kontext. Pro Gazprom je to marginální projekt, a za stávajících cen plynu pravděpodobně prodělečný.

Jak může ruský průzkum Arktidy ovlivnit pozici Ruska na energetickém trhu?

Ruská Arktida je velmi významný dlouhodobý projekt. Arktida je důležitá nejen kvůli ropě, ale i geopoliticky. Pokud máte důvod v Arktidě být, tak tam jdete.

Jak významná bude Arktida pro postavení Ruska na ropném trhu, to je otázka. Ropa tam rozhodně je, ale náklady na těžbu budou vysoké. Navíc je tu velké riziko pro životní prostředí. Myslím si, že jakákoliv významnější ruská produkce bude vidět až po roce 2030. Pokud se ceny ropy nedostanou ke 100 dolarům za barel, nebudou mít firmy o tento zdroj zájem. Budoucnost těžby v Arktidě závisí i na dodávkách z jiných regionů. Rusko bude v Arktidě v každém případě aktivní, jsem ale lehce skeptický, zda zrovna tento region bude novým ropným eldorádem.