18 biliónů USD navíc, ropa na 100, S&P přes 3000 a Nikkei nad 24 000 ? Když pojede G4 jak má, tak je to možné

Odhady pro další globální ekonomický vývoj jsou v poslední době plné obav a nejistoty, varovné analýzy jednoznačně převažují.
Analytik Simon Cox z Asia Pacific Investment u BNY Mellon IM se jako jeden z mála v tomto trendu zkusil podívat na budoucí vývoj přes pomyslné "růžové brýle" a položil si otázku, jak by to vypadalo, kdyby vše fungovalo tak, jak má?
Cox při své simulaci vyšel z předpokladů růstu hlavních ekonomik z G-4 v následující dekádě v ročním průměru na úrovních: Japonsko +2%, USA +3%, Čína +7% a Indie +8%. Tyto předpoklady nejsou v mnoha případech vůbec nijak dramaticky vzdálené od současného tempa reálného růstu, přesto by dodržení těchto hodnot mělo pro globální ekonomický vývoj výrazně pozitivní efekty v řádu cca 10 biliónů dolarů do roku 2020 jen v samotném G4 prostoru a dalších 8 biliónů by to mohlo přinést pro zbytek světa.
Cena ropy by se s největší pravděpodobností vrátila k úrovním 100 USD za barel, ceny potravin by celosvětově stouply o 40%, Japonský Nikkei 225 by se dostal nad hranici 24 000 bodů a americký S&P 500 klidně nad 3000 bodů.

Například MMF ale rozhodně není tak optimistický ve svých odhadech jako zmíněný analytik. Pro USA počítá do roku 2020 s průměrným ročním růstem HDP na úrovni 2,5%. Cox ale míní, že MMF je ve většině případů spíše pesimistický a reálný růst tak ve většině případů podstřeluje. Pro USA v 16 z posledních 24 sledovaných let, pro Japonsko a Indii pak v 15 případech a v případě Číny dokonce ve 22 ze 24 možností.

Podle Coxe je tu také poměrně velký rozdíl mezi aktuálním ekonomickým vývojem jednotlivých zemí a jejich teoretickým potenciálem. Tento rozdíl například u USA činí až 5,3 biliónu dolarů, což by v přepočtu odpovídalo 3,5 měsíčnímu kompletnímu výkonu celé ekonomiky. Ta pod svým potenciálem pracovala v 60 z posledních 80 čtvrtletí. V "deficitu" jsou v tomto ohledu i ostatní země G4.

Pro narovnání těchto deficitů by například Indie potřebovala jednodušší mechanismy pro nákup nemovitostí a Čína jednodušší mechanismy pro jejich prodej ze státních rukou. Amerika by potřebovala méně komplexní daňový systém, Indie ho má naopak příliš roztříštěný. Americké firmy redistribuují svým akcionářům pravděpodobně příliš mnoho zisků, firmy v Číně a Japonsku naopak příliš málo.

Tento článek podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Česko