5 let řecké krize. Co se nyní v zemi děje a co (kromě eura) stojí za ztrátou její konkurenceschopnosti?

Byly časy, kdy Řecko dominovalo titulkům zpravodajských novin, které nás pravidelně informovaly o jeho hrozivé finanční a ekonomické situaci, balancování na pokraji bankrotu, protestech, možnostech vystoupení ze společné měnové unie, úsporných opatřeních a častých návštěvách věřitelů. Nyní se o ostrovní zemi, kolébce evropské civilizace, již tolik nepíše. Ačkoliv bychom možná rádi věděli, jak se státu daří a znali odpověď na to, zdali bylo rozhodnutí setrvání v euro klubu správné.

Nad tím, co by se stalo, kdyby Řecko v roce 2010, kdy mu hrozil bankrot, vystoupilo z eurozóny, můžeme jenom polemizovat. Jedinou jistotu je, že země by v tomto případě přijala drachmu, která by oslabovala vůči ostatním měnám, čímž by se exportní produkty země snadněji prodávaly v zahraničí. Na druhé straně importované zboží, a to hlavně ropa by dosahovalo závratných výšin a v zemi by se roztočila inflační spirála, což by drachmu ještě více oslabovalo. Řecko bychom pak mohli začít přirovnávat k rozvíjejícím se zemím, čemuž se země ve finále stejně nevyhnula, alespoň z pohledu akciového trhu. Ten mu přidělil sice malé (0,3 procenta váhy indexu), ale přeci jenom nějaké to místo v akciovém indexu MSCI Emerging Markets.

Řecko upadlo do recese v roce 2008 poté, co v USA zkolabovala investiční banka Lehman Brothers a v Evropě začala řádit dluhová krize. Vzhledem k tomu, že země neměla své finance vůbec pod kontrolou, tak její imunita vůči krizi byla ze všech členů eurozóny nejnižší a dopady krize se proto u ní projevily nejvíce.  Na falšované finanční výkazy Řecko několikrát upozornil i Eurostat, který jeho statistiky v té době odmítal přijímat. Navíc se ukázalo, že ačkoliv do olympijských her (Atény 2008) zbývalo jen pár měsíců, řada staveb nebyla hotova, a tak urychlené dokončení způsobilo vyšší náklady a prohloubení zadlužení země. Stát tak s půjčkou od třech věřitelů (Mezinárodní měnový fond, Evropská unie a Evropská centrální banka) v hodnotě 240 miliard euro pomalu přežívá dodnes.

Od roku 2008, kdy výkonnost země dosahovala maximálních hodnot hlavně díky levným půjčkám, které získala na základě přijetí eura, ztratila téměř čtvrtinu svého HDP. Hospodářská krize v Řecku se tak zařadila na druhé místo, co se světových krizí týče, hned po velké depresi, která postihla Spojené státy v letech 1929 – 1933. Řecko od roku 2008, kdy HDP dosáhlo historických maxim v hodnotě 341,6 miliard USD, ztratilo na své výkonosti téměř 25 procent, když v roce 2012 dokázalo vyprodukovat jenom 249,1 miliard USD. Příští rok by se Řecko dle odhadů Evropské komise mělo konečně vymanit z recese a v roce 2015 dokonce dosáhnout 2,9 procentního růstu. Nutno podoktnout, že dosažení růstu po snížení základu, z něhož se hodnota HDP počítá, o 25 procent, není nijakým ekonomickým zázrakem. Letos by se měla ekonomika zmenšit o 4 procenta, přičemž silný by měl být právě 3. kvartál, kdy země zažila výbornou turistickou sezónu.

Obr: Přehled krizí dle toho, kolik ukrojily zemím z HDP

Zdroj: Mezinárodní měnový fond

Atény momentálně seškrtávají výdaje a snižují jak vnitřní, tak i vnější zadlužení státu. Co se týče schodku státního rozpočtu, tak ten by měl být letos dokonce v přebytku, vyjmeme-li z něj splátky úvěrů. Helénské republice se daří i v mezinárodním obchodu, ačkoliv tady dochází k narovnání zejména kvůli klesajícímu importu, který brzdí slabá domácí poptávka. Exportní stránka bude i letos 56 miliard eur za hodnotami největšího rozmachu v roce 2008.

Hlavním problémem Řecka je, že nedokáže zvýšit svoji konkurenceschopnost, která se od roku 2006 v mezinárodním měřítku výrazně propadla, za což mohou v případě setrvání v měnové unii strnulé ceny řeckých produktů.

Obr.: Jak se změnila konkurenceschopnost zemí od roku 2006

Zdroj: Der Spiegel, WEF

Ačkoliv mzdové náklady od roku 2010 výrazně klesly, pokles cen v zemi měřené harmonizovaným indexem spotřebitelských cen (HICP) začal až letos, což výrazně zbrzďuje konkurenceschopnost země, protože ne mzdové náklady ale finální ceny produktů určují, zdali je řecký výrobek levnější než německý nebo nikoliv. Situace v Řecku krásně poukazuje na strnulost cen směrem dolů, nicméně důvodem mohou být i zvyšující se daně a neochota manažerů tenčit ceny. Vyšší ceny totiž mohou alespoň částečně kompenzovat výpadek příjmů z nižšího objemu prodejů.

Naopak pokles mezd je přirozeným výsledkem stavu, kdy nabídka na pracovním trhu převyšuje poptávku. (nezaměstnanost v červenci byla 27,2 procenta a nezaměstnanost mladých vyšší než 50 procent). Proces poklesu mezd je rovněž přirozenou reakcí, kdy je ekonomika sevřena v jednotné měnové unii. Chybějící proces devalvace by měl totiž být kompenzován snížením variabilních nákladů a následně i výsledných cen produktů, čímž se výrobky stanou cenově atraktivnější vůči zahraničním konkurentům.

Obr.: Ačkoliv mzdové náklady v Řecku klesají, ceny produktů reagují výrazně pomaleji

Řecko nyní potřebuje zabezpečit, aby mzdové náklady nepřevýšily produktivitu práce a veřejné finance byly i nadále drženy na uzdě. Jásat budeme moci, až si země bude schopná sama zabezpečit financování na finančních trzích a nebude odkázaná na pomoc „trojky“. Momentálně je alespoň pozitivním signálem to, že investoři začínají Aténám důvěřovat, čímž výnosy státních dluhopisů klesají, ačkoliv aktuální úroveň kolem 9 procent je pro stát stále velkou tíhou. Nicméně světlo na konci tunelu přinesla Řecku o víkendu agentura Moody´s, která zlepšila rating země o dva stupně z C na Caa3 se stabilním výhledem. Avšak stále se jedná o neinvestiční pásmo.