Poznámky z Turecka: Fundament zůstává pozitivní

7. a 8. října jsme vyrazili do Turecka, abychom se sešli s ekonomy ze soukromého sektoru a centrálními bankéři v Istanbulu, plus zástupci pojišťoven v Ankaře. Náš společný závěr z těchto setkání byl, že Turecká centrální banka nebude do konce roku zvyšovat svou úrokovou sazbu. Tento názor je přesně opačným vůči tomu, který jsme zastávali před naší návštěvou země půlměsíce.

V Turecku jsou každé dva roky pořádány nějaké volby. V příštím roce zde budou probíhat lokální volby a přímá volba prezidenta, na rok 2015 jsou pak plánovány všeobecné volby do parlamentu. V posledních 3 volebních obdobích, za vlády současného premiéra Erdogana, bylo zvykem, že v průběhu volebního období nedocházelo k žádným zásadním změnám ve fiskální politice země. Jedinou výjimkou byl rok 2009 (rok pořádání lokálních voleb), během kterého se rozpočtový deficit prohloubil vinou recese způsobenou krizí po pádu Lehman Brothers.

Věříme, že i tentokrát se vláda, tak jak se budou blížit volby, vyhne populistickým gestům. Země by tím totiž ztratila těžce vydobytou dobrou pověst na finančních trzích. Z tohoto pohledu má před sebou vláda poměrně těžký úkol stimulace ekonomiky za účelem uklidnění představitelů centrální banky, kteří by mohli v čase odsunout zvýšení úrokové sazby, a to i navzdory skutečnosti, že se zdejší inflace nachází 3 procentní body nad 5% cílem.

Své rozhodnutí nezvyšovat úrokové sazby centrální banka Turecka již prohlašuje navenek, stejně jako rozhodnutí o pokračování aukce devizových rezerv, v rámci které mohou komerční banky nakupovat americké dolary, které pak použijí na vytvoření požadovaných rezerv (toto turecké banky chrání před případným znehodnocením turecké liry).

Největší míra pozornosti Turecké centrální banky nyní směřuje k FEDu, resp. jeho rozhodnutí nezahájit utahování programu kvantitativního uvolňování nejméně do poloviny příštího roku, což by mělo snížit tlaky na tureckou ekonomiku během lokálních voleb, k jejichž konci by mělo dojít právě v polovině roku 2014. Pokračování amerického programu kvantitativního uvolňování rovněž sníží tlaky na současný deficit běžného účtu.

Nicméně, Turecká centrální banka bude muset dostatečně upravit svoji bilanci, aby byla schopna vypořádat se s oslabováním turecké liry, ke kterému již dochází z důvodu vysoké inflace. Podle našich analýz by 10% oslabení turecké měny vedlo (s jednoletým zpožděním) k 1% nárůstu inflace. Toto Turecko řadí po bok zemí, jako jsou Brazílie, Indonésie a Indie.

Z jednání se zástupci Turecké centrální banky jsme vyvodili, že by centrální banka nezvýšila svou úrokovou sazbu ani v případě, kdy by turecká lira oslabila vůči americkému dolaru na kurz 2,2 (aktuálně 1,97). Stejně tak si nemyslíme, že centrální banka zvýší úrokové sazby v případě, kdy se inflace bude pohybovat pod hranicí 8 % (v září činila míra inflace v Turecku 7,9 %).

S blížícími se volbami se budou zvyšovat politická rizika

Turecká společnost je nyní rozdělená mnohem více, než v roce 2010, kdy jsme tuto zemi navštívili naposledy. Nedochází již sice k žádným protestům či potyčkám v parku Gezi, zemi však stále rozděluje názor na vládu premiéra Erdogana.

Čtěte články o investování na PenizeNAVIC.cz: http://www.penizenavic.cz/investovani

Je velmi pravděpodobné, že tak jak se budou blížit volby, bude v Turecku postupně růst politické riziko. Objevit by se opět mohly protesty, které by mohly způsobit růst rizikových prémií Turecka na trzích a to bez ohledu na fiskální politiku amerického FED.

Bankovnictví a pojišťovnictví se nachází v perfektní kondici

Bankovní systém Turecka vykazuje velkou kapitálovou přiměřenost (16 % regulatorního kapitálu) a je tak velmi dobře připravený na případné výkyvy v ekonomice.

Pojišťovnictví naproti tomu bude zřejmě čelit dalším „překvapením“, podobným těm z loňského roku, kdy ústavní soud vyzval pojišťovny k retroaktivnímu odškodnění osob, kterým byla způsobena újma během dopravní nehody, při které do nich narazilo jiné auto. Toto rozhodnutí mělo pochopitelně negativní vliv na zisky a marže pojišťoven.

Bankovní dozor, který v Turecku dohlíží i na pojišťovny, má v úmyslu zeštíhlit míru regulace a navrhnout stres testy pro dozorované subjekty (k tomuto by mělo dojít do roku 2014).

Vláda má v plánu zvýšit míru úspor

Míra úspor v Turecku je jedna z nejnižších v rámci skupiny rozvíjejících se zemí a je srovnatelná s těmi čínskými. Volný pohyb kapitálu by měl zvýšit míru úspor v zemi na úroveň investic. Nicméně, zkušenosti z historie naznačují, že ve skutečnosti tomu bude jinak (alespoň co se zkušeností z jiných rozvíjejících se zemí týče). Pokud totiž míra investic roste rychleji z důvodu růstu úrokových sazeb, vše nakonec skončí deficitem běžného účtu. Toto je přirozené zejména pro země, které se snaží dosáhnout ekonomické úrovně vyspělých zemí. Tyto (vyspělé) země však dokážou hospodařit efektivněji. I tak však v rozvinutých zemích dochází k tomu, že jednotlivé země nemají dostatek domácích finančních zdrojů na financování potřebných investic, což tyto země vede k zadlužování se. Turecko pak není výjimkou. Odhadujeme, že pro dosažení nárůstu míry úspor o 1 procentní bod bude nutné zvýšení investic o 1,3 procentního bodu, což bude mít samozřejmě negativní vliv na běžný účet Turecka.

Vláda je rovněž ochotna zvýšit míru úspor ovlivňováním spotřeby. Banky tak mají nyní za úkol poskytovat více spotřebitelských úvěrů pro občany a méně úvěrů pro firmy. Vyšší míra úspor by tak mohla snížit současný deficit běžného účtu. Skutečnost však bude zřejmě jiná, zpomalení míry investic může změnit strukturu tahounů růstu HDP, dávajíc větší váhu směrem k investicím.

Závěr

Ve věci Turecka zůstáváme konstruktivní a to, i přestože, že jsme si vědomi všech vnitřních i vnějších rizik. Zejména hrozba utahování uvolněné fiskální politiky v USA by mohla zvýšit averzi k riziku u zemí s velkým schodkem běžného účtu, mezi které patří i Turecko. Také růst politického rizika způsobeného vleklým volebním cyklem je pro Turecko hrozbou. Nejistý je také úspěch současného premiéra, což vytváří riziko oslabení turecké liry vůči americkému dolaru. Toto vše by pak mohlo vést Tureckou centrální banku k tomu, aby zvýšila své úrokové sazby v době zárodku ekonomického zotavení.