ECB v křeči: hrozí deflace nebo tržní bublina
Proběhla další soukromá schůzka malé skupiny
šéfů centrálních bank, mužů s nepředstavitelným vlivem na globálními trhy, na
ekonomiky celých států a na distribuci bohatství. Existuje rozšířený názor, že
vládnoucí politici nemají sebemenší respekt k principům zodpovědné finanční
politiky. Ve skutečnosti v Evropě, ve Velké Británii, Japonsku, USA (i jinde)
jsou centrální bankéři úzce provázání s monetizací státních dluhů a
financováním expanze sociálního státu. Disciplinované a nezávislé centrální
banky, základní pilíře zodpovědné finanční politiky, byly odsunuty na smetiště
dějin.
Centrální banky, navenek určené k boji s vysokou inflací, k podpoře
hospodářského růstu a k dohledu nad stabilitou bankovního sektoru, se místo
toho proměnily v technokratické plánovací komise zapletené do neustálého
stanovování hodnoty finančních trhů. Jejich hlavní činnost je podpora
riskantního obchodování na lokálních akciových trzích, a to prostřednictvím
masivních injekcí extrémně levných peněz. Nezdá se, že by výsledkem této činnosti
bylo zlepšení ekonomických podmínek, spíš vznikají bubliny na nejrůznějších
finančních trzích. Přímým důsledkem jejich činnosti je rozvírání nůžek mezi
bohatstvím vlastníků akcií a
zbytkem populace, která strádá poklesem mezd a ve zvýšené míře vyhledává pomoc
prostřednictvím sociálních programů.
Z historického hlediska odrážela hodnota akciového trhu dynamiku lokální
ekonomiky a měla vliv na sociální náladu ve společnosti. Rostoucí akciový trh
obvykle signalizuje, že dochází k růstu ekonomiky, a dá se očekávat nová vlna
investic, která s sebou přinese tvorbu zajímavých pracovních míst. Rostoucí
ceny akcií zvýší bohatství zhruba 10 % domácností v zemi a povzbudí jejich
ochotu utrácet za zboží a služby, říká se tomu efekt sněhové koule. Soustavné
sledování chování akciového trhu se proto stalo pro centrální banky jediným
důvodem k existenci.
Grafická
analýza k náhledu
Index EuroStoxx se zotavil na dvouleté maximum.
S podporou zpráv o známkách oživení v evropském průmyslovém sektoru, index
EuroStoxx obchodovaný na NYSE pod označením EZU umazal většinu svých ztrát z
let 2011 až 2012. EZU se vyšplhal 13. října 2013 až na 40 USD za akcii, čímž
realizoval zisk 54 % od svého minima v červnu 2012. Nicméně před patnácti
měsíci, když forexoví
obchodníci mohutně sázeli na krach měny společné 17 státům Evropské Unie,
sestřelila tato aktivita EZU na úroveň 25,50 USD, což byla úroveň poblíž
historického minima během finanční krize v roce 2008.
Stačil jeden reklamní proslov a šéf Evropské centrální banky Mario Draghi
změnil směr krize v Eurozóně. „ECB je připravena podniknout všechny nezbytné
kroky k záchraně eura, a věřte, bude jich dost,“ varoval Draghi v Londýně během
teplého letního dne. Tyto „kroky“ stabilizovaly euro na hranici 1,200 vůči
dolaru a zastavily pokles EZU. Po šesti týdnech horečného zákulisního
vyjednávání oznámila ECB, že odkoupí prostřednictvím programu OTM (Outright
Monetary Transactions) neomezené množství státních dluhopisů problémových zemí,
pokud se dlužníci zaváží k přísným úsporným opatřením.
Pro obchodníky na akciových trzích bylo OMT něco jako atomová bomba. Jen
samotná hrozba použití vyústila do 15 měsíčního růstu, který poslal EZU vzhůru
ke čtyřiceti dolarům a samotné Euro na hodnotu 1,38 vůči dolaru (říjen 2013). V
červnu 2013 Draghi suše konstatoval: „Jen těžko se ubráníme konstatování, že
OTM byla patrně nejúspěšnější měnová politika realizovaná v současné době.“
Draghiho slovní intervence koreluje s minimem evropského indexu nákupních
manažerů (PMI), který měří zdraví průmyslového sektoru. PMI dosáhl lokálního
minima na úrovni 44,5 v červnu 2012. V říjnu 2013 dosáhla jeho úroveň 51,3 a to
signalizovalo ukončení nejdelší Evropské poválečné hospodářské recese. Nové
průmyslové objednávky rostou již čtvrtým měsícem v řadě. Průmyslová výroba
vzrostla i ve Španělsku, Itálii a Irsku, což značí, že unijní průmyslové
zotavení má širší základy. Pohledem do grafu se mohou obchodníci přesvědčit o
tom, že EZU a PMI v současné době pohybují v souladu a to by měl být historicky
obvyklý jev.
Grafická
analýza k náhledu
Německý DAX se odpoutal od ekonomiky – sleduje carry obchody mezi
jenem a eurem.
I když je růst na široce založeném indexu Eurostoxx poněkud zavádějící, většina
zisků indexu EuroStoxx pochází od supící lokomotivy – německého indexu DAX30,
který se vyhoupl poprvé v historii nad úroveň 9000 a vytvořil tak své
historické maximum. Rozdíly ve výkonnosti trhu jsou obrovské. Německý DAX se
pohybuje 13 % nad svojí nejvyšší úrovní z doby před finanční krizí v roce 2007
a je daleko vpředu před dalšími příslušníky smečky. V prudkém protikladu se
francouzský index CAC40 stále obchoduje -31 % pod svým vrcholem z roku 2007,
španělský Ibex35 je o 39 % níž a italský Mib40 o závratných 57 procent níž, než
před šesti lety.
Čtěte dále:
Do roku 2015 se libra dramaticky
propadne
V březnu 2013 vydala investiční společnost Vanguard studii, ve které se
konstatuje, že fundamentální ukazatele – zisky společností, marže, či hrubý
domácí produkt (HDP) nejsou již pro odhad dalšího vývoje kapitálových trhů
použitelné. Například německý index DAX30 je od začátku roku výš o 18 % a o 50
% výš než v červnu 2012, i když ekonomika o velikosti 3,4 trilionů dolarů vzrostla
jen nepatrně o zanedbatelných 0,9 %. Tento obrovský nepoměr je vysvětlován tím,
že německé společnosti listované v indexu DAX generují 70 % příjmů ze
zahraničí. To se může týkat i indexu EuroStoxx600, protože listované
společnosti generují 33 % svých příjmů z rozvíjejících se trhů, jako je Čína,
Turecko, Brazílie atd. Je to třikrát víc, než v roce 1997. Příjmy z eurozóny
mezitím v tomto roce poklesly o 46 %, o 51 % od roku 2012 a o 71 % od roku
1997.
Index DAX30 popírá slabá
ekonomická data a poprvé ve své 25leté historii pokořil hranici 9000 bodů. Co
není na první pohled viditelné, že růst DAXu je napájen přítokem levných peněz
proudících z tiskařských strojů Japonské centrální banky (BoJ). Ruku v ruce s
DAXem rostla i hodnota měnového páru EUR/JPY z desetiletého minima na úrovni 96
na úroveň 134 jenů za euro v říjnu 2013. Carry obchody spočívají v tom, že si
obchodníci půjčují levné japonské peníze a nakupují za ně německé akciové indexy. Obchodníci s měnovými
carry obchody chtějí vidět DAX na úrovni 10000, bez ohledu zda s tím zisky DAXu
udrží tempo. Jinými slovy, Tokyo nafukuje obrovskou bublinu na Frankfurtské
burze.
Grafická
analýza k náhledu
Silné euro ohrožuje evropské exportéry
Evropský průmyslový sektor je v nejlepší kondici za posledních 2,5 roku.
Bohužel na přesnost odpovědí z dotazník indikátoru PMI se dá jen těžko
spolehnout. PMI je v hlubokém rozporu s ostatními makroekonomickými údaji,
které naznačují, že ekonomiku eurozóny čeká „deset ztracených let“ podobných
japonské zkušenosti. V srpnu 2013 byl export 17 zemí eurozóny o 5,5 % nižší,
než před rokem. Lze předpokládat, že tento pokles bude pokračovat v důsledku
zhodnocování eura vůči čínskému yuanu, japonskému jenu, americkému dolaru a
dalším exotickým měnám. Obchodníci s měnami však pořád nakupují akcie z indexu
EuroStoxx, bez ohledu na to, že zahraniční zisky těchto společností slábnou.
Na začátku listopadu 2013 varoval Brusel, že je stále brzo oslavovat konec
recese. Mělo by se s tím počkat do roku 2015, dokud vzrůst ekonomické aktivity
nepovede také k pádu nezaměstnanosti. Evropská komise upřesnila výhled růstu na
další rok na 1,1 % a předpokládá, že nezaměstnanost zůstane ve stávající výši
12,2 %. Dědictví dluhové krize v Evropě, konkrétně přijatá fiskální úsporná
opatření, by mohlo v budoucnu působit jako brzda růstu. Ze čtyř největších zemí
eurozóny v roce 2014 pouze Německo poroste o víc než 1 %. Španělsko předpokládá
růst o 0,5 %, Itálie o 0,7 a Francie o 0,9 %.
Hlavním problémem evropské ekonomiky je to, že v důsledku jednotné fiskální
politiky nemůže jeden měnový kurz uspokojit všechny stejně. Každá země má svůj
individuální práh bolesti. Francouzské exporty začínají klesat při kurzu eura k
dolaru na úrovni 1,22. Italské exporty nepříznivě ovlivňuje kurz 1,16. V obou
případech musí francouzští i italští exportéři začít omezovat mzdy, aby mohli
soupeřit s Německem, jehož práh bolesti je úrovni kurzu eura k dolaru na úrovni
1,54 a výše.
Grafická
analýza k náhledu
Pozoruhodné je, že i když se euro vůči dolaru obchodovalo v rozmezí 1,28 až
1,35, nevedlo se německým exportérům lépe, než evropskému průměru. V srpnu 2013
klesl německý export zboží a služeb na 85,2 miliardy euro, což je o 5,4 % méně
než před rokem. Německé exporty se pohybovaly v měsíčním rozmezí mezi 80 až 99
miliardami euro. Index DAX30 odmítl respektovat klesající exporty vůči svým
hlavním obchodním partnerům a místo toho vyrazil k parabolickému růstu na
úroveň 9000 bodů. To všechno díky finančnímu inženýrství Bank of Japan.
Bublina se projevuje tím, že zhodnocení kapitálu vůbec nezáleží na
fundamentálních ekonomických ukazatelích. Je udržována v chodu hybností, když
investoři v zisku se nenasytně vrhají znovu do obchodů ve snaze urvat ještě víc
a investoři, kteří v trhu nejsou se rozhodnou vpadnout na večírek. Dokud jsou
stavidla BoJ a FEDu otevřená dokořán, nepociťují carry obchodníci žádný risk.
Je to jak obrovská hra škatule, škatule hýbejte se. Dokud hudba hraje, všichni
tančí, a každý si myslí, že je natolik mazaný, že uhodne, kdy hudba přestane
hrát.
Tsunami likvidity může zastřít bolest ekonomické stagnace a dál živit euforii
akciového trhu. Nicméně podle zprávy Evropské komise „příjmy domácností v
eurozóně od finanční krize v roce 2008 poklesly, a riziko chudoby se neustále
zvyšuje.“ Mladiství, nezaměstnané ženy a svobodné matky jsou obzvláště náchylní
k propadu do chronické chudoby. Podle zprávy EU je ohroženo chudobou, nebo
snížením životní úrovně 24 % Evropanů a 36 % by se jen obtížně vyrovnávalo s
neočekávanými výdaji. Klesající daňové příjmy a rostoucí sociální dávky
způsobují, že mnohé země prostě nemají finance na ochranu občanů před dopady
krize. Nezaměstnanost roste v Řecku (27,6 %), Španělsku (27,6 %), Itálii (12,5
%) a ve Francii (10,9 %).
Grafická
analýza k náhledu
Eurozóna čelí nebezpečí pádu do deflační pasti
Ekonomové debatují, co prudký pokles míry inflace eurozóny bude znamenat pro
širší ekonomiku. Poslední data z EuroStatu ukazují, že spotřebitelská inflace
se snížila o víc jak polovinu, z 2,6 % v září 2012 na 0,7 % v září 2013. To je
nejpomalejší růst inflace od začátku celosvětové finanční krize a tato hodnota
je také velmi vzdálena od inflačního cíle ECB stanoveného na 2 %. Aby toho
nebylo málo, spotřebitelské ceny padají v Řecku a Irsko, Portugalsko a
Španělsko se na pokraji deflace pohybují. Hlavní vinu za sestupnou spirálu
klesajících spotřebitelských cen lze přičíst na vrub poklesu cen na komoditních
trzích. Komoditní index CCI, což je koš 17 stejně vážených komodit, klesl na
úroveň 375 euro, což je o 15 % méně než ve stejném období v minulém roce. Strašidlo
deflace nyní obchází Evropou.
Protože euro pokračuje v růstu k úrovni 1,35 za dolar, čelí eurozóna hned
dvojímu nebezpečí. Snižujícímu se exportu a vynořující se deflaci. Když se
naposledy euro pohybovalo na stejné úrovni (únor 2013), tak se ho šéf ECB Mario
Draghi pokusil srazit slovní intervencí: „Směnný kurz není politickým cílem,
ale je důležitý pro ekonomický růst a cenovou stabilitu. Budeme sledovat,
jestli je jeho zhodnocování podložené, a zda nepředstavuje risk pro cenovou
stabilitu.“ Tento komentář poslal kurz eura vůči dolaru na úroveň 1,28.
Hlavním důvodem zhodnocování eura je však prudký pokles přebytku likvidity v
bankovním systému eurozóny. Zdroje rychle vysychají. Od května 2012 poklesly z
803 miliard na dnešních 158 miliard euro. Mezitím roste peněžní zásoba Japonska
jak houby po dešti a dosahuje 182 trilionu jenů. Od té doby co FED spustil QE3,
vysoceoktanová peněžní zásoba USA (MZM) prorazila historická maxima a pohybuje
se na úrovni 12,2 trilionů USD.
Bank of Japan napumpuje každý měsíc do Tokijské burzy jeny v hodnotě 70 miliard
dolarů a tím pohání euro-jenové carry obchody. FED vytiskne každý měsíc 85
miliard dolarů, což vyvíjí další tlak na euro. ECB zatím tak radikální kroky
nepodniká. Banka sice nakoupila státní dluhopisy za 200 miliard euro během
kulminace evropské krize v letech 2010 až 2011, ale aby zachovala cenovou
stabilitu, sterilizovala tuto intervenci odstraněním stejného množství eur z
oběhu. Od prosince 2011 do února 2013 zaplavila ECB evropské banky 1 trilionem hotovosti
ve formě dlouhodobých repo operací (LTRO). Evropské banky již 80 % této LTRO
injektáže vrátily, takže zásoba likvidity – velikost hotovosti, kterou banky
potřebují k uspokojení potřeb svých klientů, klesla na současných 158 miliard
euro.
Grafická
analýza k náhledu
Jestliže se euro vyšvihne vůči dolaru na úroveň 1,4 a výše a úroveň světových
komoditních cen bude i nadále klesat, mohla by se deflace v Evropě začít šířit
jako mor. Zvláště znepokojujícím aspektem deflace je, že omezuje schopnost
zemí, jako je Irsko, Itálie a Portugalsko snížit svůj veřejnou dluhovou zátěž.
Všechny tyto státy mají poměr veřejného dluhu k HDP na úrovni 125 % a jejich
situace se neustále zhoršuje. Jak potvrzují japonské zkušenosti z uplynulých
dvaceti let, deflace představuje pro hospodářské zotavení největší nebezpečí.
Nejenom že motivuje spotřebitele, aby odkládali výdaje, protože mezitím ceny klesnou,
ale také zvyšuje celkovou zátěž splácení dluhů, protože s nižšími příjmy zbývá
na umoření dluhu méně peněz. To je to poslední, co by státy na evropské
periferii se zadrhávající ekonomikou potřebovaly.
ECB má několik možností, jak čelit hrozbě deflace. Může ji blokovat přímým
nákupem evropských vládních dluhopisů (QE). Může rozšířit program LTRO pro
evropské banky, nebo snížit repo výpůjční sazbu na 0,25 %. Evropské banky se do
vypůjčování likvidity a následného poskytování úvěrů vůbec nehrnou, protože
jsou zatíženy 1,2 biliony euro nesplácených úvěrů (NPL) a množství toxických
úvěrů se zvýšilo za posledních 12 měsíců o 100 miliard euro. Nesplácené úvěry v
roce 2008 dosahovaly 700 miliard. Vzrostly v důsledku krize v Itálii, Řecku,
Španělsku a Irsku. Britské banky mají 224 miliard nesplácených úvěrů, španělské
227 miliard a německé banky vlastní 245 miliard NLP.
Neotestovaná zbraň ECB – Negativní depozitní úroková míra?
Banky si obvykle ukládají přebytek likvidity u centrální banky a inkasují za to
stanovený úrok. V současné době má však ECB nastaven tento úrok na 0 % a možná
není daleko doba, kdy za privilegium zaparkovat svoje peníze bude ECB vyžadovat
úrok. Šéf centrální banky na Maltě, Josef Bonnici oznámil 14. října 2013, že
ECB je připravena zavést negativní depozitní úrokovou míru. „Bude to mít
důsledky, které je třeba vzít do úvahy, ale je možné stanovit negativní
depozitní úrokovou míru a jsme připraveni to udělat.“ Bonnici ještě dodal: „…
negativní úroková míra má své výhody, ale i nevýhody.“
Již dříve v tomto roce (18. června) šéf ECB Draghi prohlásil: „Další opatření,
které nezaujatě posuzujeme, je možnost zavést negativní úrokovou míru na
depozitní vklady. Jsme připraveni posuzovat zavedení veškerých opatření a řešit
i nezamýšlené důsledky, které by s sebou mohly přinést.“
Negativní depozitní úroková míra může být pro ECB nejlepším způsobem, který by
poslal ve střednědobém výhledu euro níž a odvrátil tak strašidlo deflace.
Německé, nizozemské, francouzské a rakouské banky, které mají u ECB uloženo
nejvíc peněz, by teoreticky mohly odmítnout platit úroky za uložení stáhnout
své peníze a začít ve zvýšené míře poskytovat úvěry ve prospěch okrajových zemí
eurozóny, jako je Španělsko, Portugalsko a Itálie. To by mohlo zlevnit úvěry
pro malé a střední podnikání. Pokud by banky v jádru eurozóny (Německo,
Nizozemsko, Francie a Rakousko) snížily své úrokové sazby u retailových vkladů,
mohli by klienti začít chtít utrácet své peníze, místo aby je schovávali v
bankách. To by také podpořilo ekonomický růst.
Nedělat nic, kopat plechovku z kopce a valit problémy před sebou je riskantní,
protože kouzla BoJ a FEDu s vytvářením peněz by mohly vynést kurz eura k dolaru
nad 1,40. Tím by vzrostlo riziko vzniku třetí vlny recese, navíc sužované
deflací. Avšak i v případě, že se ECB rozhodne prosadit negativní úrokové
sazby, hrozí zase, že to donutí evropské banky k tvorbě dalších špatných úvěrů.
V každém případě se obchodníci s vysoko letícím německým DAXem i v příštím roce
mohou, jako vždy, spolehnout na podporu carry obchodů euro-jen a nafouknout
bublinu indexu DAXu až k
hodnotě 10000.
Tyto zprávy pro vás vytváří Akcieatrhy.cz
Poslední zprávy z rubriky Investice:
Přečtěte si také:
Prezentace
28.03.2024 5 kroků pro pravidelnou údržbu vaší motorové pily
27.03.2024 I elektrická koloběžka musí mít povinné ručení
Okénko investora
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Revoluce v umělé inteligenci: Nový superčip společnosti Nvidia může změnit svět
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Kdy a komu se vyplatí využít DIP (dlouhodobý investiční produkt)
Mgr. Timur Barotov, BHS
Michal Brothánek, AVANT IS
SPILBERK investiční fond SICAV, a.s. se mění k lepšímu aneb Co přinesla Valná hromada
Miroslav Novák, AKCENTA CZ
ČNB pokračuje ve snižování sazeb, proinflačním rizikem slabší koruna
Ali Daylami, BITmarkets
Bitcoin stanovil nové historické maximum – Je už na nákup pozdě?
Petr Lajsek, Purple Trading
Slabá koruna prodraží dovolenou. Kolik si kde letos připlatíme?
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz