ČNB: Deformujeme, deformujeme, deformujeme
Ve čtvrtek ztratili občané důvěru v poslední fungující státní instituci v České republice. Po ztrátě důvěry v soudy, úřady, parlament, vládu a prezidenta přišla na řadu i Česká národní banka. A jako u všech ostatních úřadů si ČNB může za ztrátu důvěry sama.
Česká národní banka včera rozhodla, že naše měna opustí s okamžitou platností režim plovoucího kurzu, ke kterému přešla v květnu 1997, a zároveň rozhodla, že bude udržovat kurz koruny vůči euru poblíž hladiny 27 Kč za euro. Po nepřirozeném zdeformování trhu vkladů a úvěrů se ČNB rozhodla, že zdeformuje i náš devizový trh.
Sama ČNB přitom dříve opakovaně označovala režim plovoucího kurzu a existenci samostatné měny jako pro naši ekonomiku nejlepší variantu. I přesto včera rozhodla o faktickém zafixování koruny k euru a tím o jeho dočasném přijetí. ČNB uměle oslabila kurz měny v době, kdy přebytek obchodní bilance roste až téměř k úrovni 10% HDP. Pomohla tím exportérům, kteří pomoc nepotřebovali, a vystrašila tím občany, u kterých chtěla vzbudit důvěru a povzbudit spotřebu. Většina občanů, kteří cílům, teoriím a poučkám bankéřů nerozumí, si ťuká na čelo a diví se, jak se může zdražením podpořit spotřeba.
Odtržení ČNB od reality však začalo již mnohem dříve. ČNB si v rámci péče o cenovou stabilitu stanovila inflační cíl 2% plus mínus 1% a tomu podřídila vše, zdá se že dokonce i zájmy státu a jeho občanů. Když došli bankéři k závěru, že inflaci kolem 2% neudrží nastavením úroků nad 2%, tak začali úroky snižovat pod tuto hladinu. A tady vše začalo. Zdravý selský rozum se tomu příčí, proč by měly být úroky nižší než je cíl inflace, ale to ČNB nevadilo a snižovala úroky dál a dál. Měla přece jasný, srozumitelný a správný cíl.
ČNB nakonec snížila úroky až na 0,05%, což prodlužuje návratnost investic z dlouhých 50 let při 2% úroku na astronomických 2000 let při úroku 0,05%. Je sjednávání takových úroků přirozené, mohlo by k němu dojít v normálním nezdeformovaném světě? Nemohlo, v žádném případě by k tomu nedošlo. Ve škole se všichni učí, že dělit nulou nelze, na vyšších školách se učí, že i dělení čísly blízkými nuly je problematické, ale to ČNB nevadí.
Zdeformované úroky deformují spotřebu. Nízké úroky pomáhají při nákupu nemovitostí, ale již méně při nákupu automobilů a vůbec při nákupu služeb denní spotřeby. Jenže poptávka po nemovitostech je z minulosti dost nasycená a další nemovitosti nemá kdo kupovat, když v jiných oborech nízké úroky nepomáhají. Naopak lidé mají obavu z budoucnosti, když jim jejich banka z ušetřených peněz vyplácí úrok menší než 1%.
Snížení úroků k úrovni 1 - 2% by se dalo pochopit vnějšími vlivy, ostatní centrální banky taky snižují a velký rozdíl úroků by způsobil útoky spekulantů. Další snižování úroků a včerejší rozhodnutí o rozsáhlých manipulacích s kurzem koruny se pochopit nedá. V ČNB selhal zdravý rozum a opustila ji snaha o hledání dalších možných řešení, když doposud nalezená řešení nejsou správná.
Netržní manipulace s kurzem především způsobí další deformaci ekonomiky, když v tomto případě budou občané přispívat na lepší život vývozců a špatně konkurenceschopných domácích výrobců. Jako kdybychom se inspirovali v Číně. Zároveň lidé uvidí, že v ekonomice je na první pohled něco špatně (a zjevné chyby jsou už dvě – nízké úroky z vkladů a nepříznivý kurz měny), takže nemohou mít v budoucí ekonomický vývoj žádnou důvěru.
Nový stav opět prospěje kromě jedné části ekonomiky i spekulantům, kteří manipulují s miliardovými částkami a budou nyní moci kromě levného financování vydělat i na prodělku samotné ČNB. Stačí si vypůjčit miliardu eur, koupit si za ně 27 miliard korun a čekat. Pro ČNB a tedy Českou republiku budou devizové intervence neuvěřitelně drahé a dle mínění autora naprosto neproduktivní.
Co jsme tedy měli dělat? Mohli by se zeptat bankéři. I nic bylo lepší řešení. Zastrašování intervencemi bylo rozumné, jinak by koruna patrně posilovala. Rozumné bylo i vyvolávání dojmu, že to myslíme vážně. Dál už nic. Vystrašení sebe sama tím, že prognóza implikuje záporné tržní úrokové sazby, už dle mého názoru neměli dáma a pánové z bankovní rady připustit. Tržní úroky by pod nulu neklesly a rok nulové inflace či mírné deflace by ekonomice neuškodil.
Problémem naší ekonomiky jsou dle mínění autora v největší míře naprosto neadekvátní ziskové marže, které se v části ekonomiky inkasují, bez nich by díky vývozu rostla. Tyto marže jsou způsobeny hlavně neefektivním či kriminálním nakládáním s veřejnými prostředky a zneužíváním tržního postavení umožňujícího nadstandardní zisky některým firmám. Snížením marží by větší část zdrojů směřovala do mezd a nastartovala by se tím ekonomika i ceny. Problémy neadekvátních marží se zčásti již daří řešit, např. u telekomunikací a některých veřejných zakázek, takže je naděje, že se ekonomika bez chybných zásahů, jako je tento, oživí.
Konkrétně mohli naši centrální bankéři změnit inflační cíl na 1% plus mínus 1% nebo dokonce na 0% plus mínus 1%. Ano, i 0% inflace je cenová stabilita, kterou jim ukládá Ústava. A pokud už chtěli ceny oživovat doléváním peněz, tak měli nalézt metody, jak peníze dostat mezi spotřebitele a ne je opětovně dávat jen do finančního sektoru k dispozici různým finančním spekulantům. Svým posledním rozhodnutím našli jen cestu jak naštvat a vystrašit občany a peníze ČNB jim svěřené do správy převést úzké skupině finančních obchodníků. V literatuře často zmiňované rozhazování peněz z vrtulníku by bylo mnohem lepším řešením.
Jan Hřebíček
autor je jednatel Kurzy.cz, spol. s r.o.
Poslední zprávy z rubriky Makroekonomika:
Přečtěte si také:
Prezentace
18.04.2024 Daňové přiznání lidem provětralo peněženky....
15.04.2024 Kam půjdou úrokové sazby? Aktuální přehled...
15.04.2024 Zabouchnuté dveře vyřeší zámečník od pojišťovny...
Okénko investora
Mgr. Timur Barotov, BHS
Petr Lajsek, Purple Trading
Miroslav Novák, AKCENTA
Spotřebitelská inflace v eurozóně odeznívá, pro služby to však úplně neplatí
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Michal Brothánek, AVANT IS
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Ali Daylami, BITmarkets
Bitcoin stanovil nové historické maximum – Je už na nákup pozdě?
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz