O Karlovi a událostech nepravděpodobných: USA v defaultu?

Často odhadujeme budoucnost na základě minulosti. Když totiž pochopíme, co se v minulosti stalo, tak nás přepadne pocit "aha, už to chápu, už vím, jak prognózovat". Minulost se nám totiž jeví deterministicky: událost A způsobila B. Ale budoucnost je jiná. Je náhodná: nevíme přesně, co bude tou událostí A, která způsobí B.  

Právě ten pocit, že umíme předpovídat budoucnost, nás vede k tomu, že se při rozhodování začneme chovat, jako bychom nežili ve světe plné nejistoty. A přestaneme počítat s událostmi, které jsou sice málo pravděpodobné, ale mají velký dopad.

Jeden příklad, který uvádí Nicholas Taleb v knize Černá labuť.

Seznamte se s Karlem. Karel je krocan. Žije ve své ohradě a má tisíckrát se opakující zkušenost, že to přicházející je člověk a že mu nese jídlo. Proto jej s radostí vítá: událost A je člověk, událost B je jídlo.

A proto jej vítá i po 1001, protože svá očekávání zakládá jen na minulé zkušenosti, nepočítá s nejistotou a náhodou.

Nicméně k překvapení Karla člověk tentokrát nenese jídlo, ale nůž…

Z pohledu Karla šlo o událost nepravděpodobnou. Nepravděpodobnou, ale pro jeho život celkem zásadní.

Vláda USA naráží na zákonem stanovený dluhový strop. Pokud nedojde k jeho zvýšení, tak se vláda nebude smět financovat na finančních trzích a nebude tak moci plnit své závazky. Tzv. technický default. Podle odhadů to nastane 17. října, nejpozději 1. listopadu.

Drtivá většina předpokládá, že dojde ke zvýšení dluhového stropu. Alespoň ke krátkodobému. Přece by si politici nenechali zkrachovat stát. Byli by sami proti sobě. V minulosti vždy zvýšili strop. Vždy! Od roku 1970 60x.

Ano, pravděpodobnost, že nedojde ke zvýšení stropu, je nízká. To byla i v případě krachu Lehman Brothers. Výsledek známe: totální zmatek, růst výnosů, oslabení koruny, ekonomická krize…

Vždy zvýšili. Ale abychom nakonec nezažili onen překvapivý pocit Karla při 1001 návštěvě. Nízká pravděpodobnost totiž neznamená nulová pravděpodobnost.

Zkusme si na chvíli představit, co by se stalo, kdyby skutečně došlo k nárazu do dluhového stropu. Co by kdyby? Kolega Luboš Mokráš odpovídal na otázky pro Lidové noviny.

Co přesně by se podle Vás stalo, pokud by se američtí zákonodárci do čtvrtka nedohodli? Skutečně by hrozil návrat do recese?

LM: Hrozba pro ekonomiku by byla reálná, V první fázi by největším problémem byla možná panika na trzích. Pokud by skutečně došlo k insolvenci USA (nemuselo by nutně jít o přímý defaultu dluhu, stačila by neschopnost dostát jiným závazkům) paniku na trhu by to jen přiživilo. Reálná ekonomika v USA by také začala trpět velmi brzy (negativně ji ovlivňuje už současné zastavení financování vlády) a následovala by i globální ekonomika. Takže ano, návrat do recese srovnatelné s rokem 2009 by hrozil.

Je skutečně reálné, že by Spojené státy v tento den přestaly splácet své dluhy?

LN: Určitě ne. Tento den USA pouze téměř vyčerpají svoje volné finanční prostředky. Další vývoj pak bude záležet na hotovostních tocích USA - na jedné straně je příliv daňových příjmů a na druhé straně odtok výdajů. Výdaje nejsou samozřejmě pouze splátky dluhu, ale také nejrůznější platby, některé mandatorní a některé mají diskreční charakter. USA mohou poměrně bez problémů odkládat diskreční platby, problém jsou mandatorní výdaje a splátky dluhu. Předpokládá se, že USA dají splátkám dluhu prioritu a že tedy nejprve budou zpožďovat mandatorní platby (například platby v rámci social security). USA by na jednu stranu v podstatě vynuceně začaly mít vyrovnaný rozpočet, na druhou stranu by došlo k drastickému propadu vládních výdajů s velmi silným negativním dopadem na ekonomiku. To by mimo jiné vedlo k poklesu daňových příjmů a tedy dalšímu zhoršení rozpočtové situace. Tento mechanismus jsme v praxi viděli ve státech na jihu Evropy, které procházeli fiskální restrikcí. V případě USA by to bylo ještě o dost horší.

Změnilo by to z globálního hlediska nějak postavení USA ve světové ekonomice (např. Větší tendence o rovnoprávnost např. ve Světové bance, pokles významu dolaru jakožto světové měny etc.?).

LN: Hodně záleží na tom jak dlouho by tato situace trvala a jaký by přesně měla charakter. Reálný je pokles úvěrového ratingu. Dolar by patrně oslabil, ale pokud by nedošlo ke skutečnému nesplácení dluhu, neměl by být poškozena jeho role hlavní rezervní měny.

Nastala někdy v historii obdobná situace u takto významné ekonomiky? Pokud ano, co se tehdy dělo?

LN: Připomenout se dá například default Německa v roce 1933. Před první světovou válkou bylo Německo třetí největší světovou ekonomikou. V tomto případě byl default důsledkem dlouhodobých ekonomických problémů Německa souvisejících s reparacemi za první světovou válku, takže se současnou situací USA a jejími dopady na globální ekonomiku se to srovnávat nedá. K defaultu, který by se dal plně srovnat s potenciálním defaultem USA podle mě ještě nedošlo..

Jak by se to reálně promítlo, krom již dosavadních projevů (zavřených národních parků, muzeí etc.) do běžného života Američanů?

LN: Dopad by byl podstatně drastičtější. Jak už jsem psal USA by měly okamžitě nuceně vyrovnaný rozpočet, což by znamenalo masivní pokles vládních výdajů a propad ekonomiky. Současná situace je proti tomu selanka.

Jaké by byly první projevy v Evropě např. na akciových trzích a dluhopisových trzích?

LM: Dá se očekávat sílící panika a výprodej akcií a komodit (útěk do hotovosti). Drobný náznak jsme zažili začátkem minulého týdne. Bezpečným dluhopisům by naopak tato situace měla pomoci. Paradoxně by patrně pomohla i dluhopisům USA, pokud by USA skutečně upřednostnily splátky dluhu na úkor dalších plateb.

Lze očekávat nějaký konkrétní dopad na ČR?

LM: Bezprostředně poměrně omezený, ovšem v horizontu měsíců s tím jak by byla negativně zasažena globální ekonomika silný negativní dopad na ekonomiku a také u nás by se patrně vrátila recese.

David Navrátil, Luboš Mokráš