Komodity tvrdě zasáhl nemilosrdný únor

Na rozdíl od silného ledna přinesl únor klíčovým komoditám většinou ztráty. Důvodem byly jak jednotlivé události napříč sektory, tak i pár špatných zpráv z oblasti makrodat. A svou roli sehrály i politické hry. Do formy se naopak vrátil dolar, který tak ukončil dva měsíce trvající pokles. Během února přidal více než tři procenta proti koši hlavních měn, což se pak promítlo do špatného výkonu komodit. Za růstem dolaru stály hlavně nákupy proti japonskému jenu, ale také oslabení eura způsobené výsledkem italských voleb. Tamní pat totiž vyústil ve vyšší náklady na úvěrování u méně klíčových zemí eurozóny, jako je Španělsko nebo právě Itálie. A v neposlední řadě se pak objevily i obavy z návratu dluhové krize.

A na opačném konci světa jsme pak viděli, jak si Čína přestala usurpovat likviditu, aby tak ulehčila raketově rostoucím cenám nemovitostí. To může v konečném důsledku vést až k vyšší inflaci a současně i k nižší aktivitě průmyslu, než se původně očekávalo. Nová čínská vláda tak bude mít na konci měsíce jen omezený prostor k manévrování. Naproti tomu ekonomika Spojených států slušně posiluje. Ovšem až na výkyvy způsobené zvyšováním daní na začátku roku, vysokým cenám benzinu způsobenými sezonními vlivy a automatickým škrtům, které začaly platit od 1. března.

Na ceně měkkých komodit, jako je cukr, káva Arabica nebo kávové boby, se podepsaly lepší podmínky pro pěstování a taky vyšší nabídka. Slabší výsledky se poté přesunuly i na hlavní plodiny, tedy na kukuřici a pšenici. Následně horší výkonnost a prodeje ze strany investorů zasáhly i vzácné kovy. Ty přitom s nepřízní bojují už několik měsíců. Nikoho tak nepřekvapí, že se na zlato nalepila nejhorší série měsíčních ztrát od roku 1997. A korekce zasáhly i komodity závislé na hospodářském růstu, tzn. například průmyslové kovy a energetiku. Očekávání budoucího růstu a poptávky se totiž až diametrálně liší od současných fundamentů a reality.

Během února zaznamenaly oba hlavní komoditní indexy podobné ztráty. A to i přes to, že pokrývají odlišné spektrum komodit. Ztráty se dotkly všech sektorů, včetně těch zemědělských. Největší rány přitom utrpěly vzácné a průmyslové kovy.

Do černých čísel se během února podařilo dostat jen třem komoditám. Nejlépe si vedl zemní plyn, kterému pomohla chladná americká zima a obecně silnější poptávka. To přispělo ke snížení přebytečných zásob před novou těžební sezonou, která začne už za pár týdnů. A dařilo se i bavlně, jež se zvedla díky vyšší poptávce po amerických dodávkách. Očekává se totiž, že se tamní farmáři brzy přeorientují na výnosnější plodiny, a její nabídka tak klesne.

Za to nejhorší výsledky hlásí stříbro, které ztratilo přes 10 procent. Dolů ho stáhla všeobecná slabost vzácných a průmyslových kovů. Jeho cena tak v porovnání se zlatem klesla na nejnižší hodnotu od loňského prosince. Zajímavé je přitom to, že stříbro narozdíl od zlata nezaznamenalo žádný úbytek pozic ze strany burzovně obchodovaných produktů (ETP). Spíše naopak - v minulých čtyřech měsících se pozice do záporných vod vůbec nedostaly. Očekávané ozdravení růstu světové ekonomiky totiž stříbru pomohlo, protože si ho investoři vybírali pro dlouhodobější horizont.

Zlato se potýká s úprkem investorů

Také únor byl pro zlato dalším testem, protože jeho cena klesala už pátý měsíc v řadě. Podobně negativní vývoj tento kov nepamatuje od roku 1997. Manažeři peněžních fondů už několik měsíců stahují své čisté dlouhé pozice a nedávno se tento trend dokonce dostal na maximum od roku 1999. Tedy doby, kdy se evropské centrální banky čile zbavovaly zlata ze svých rezerv. Zlatu se i navzdory uklidňujícím výrokům ze strany šéfa Fedu Bena Bernankeho, který obhajoval pokračování kvantitativního uvolňování, nepodařilo dostat nad hranici odporu. Ta je nyní na hodnotě 1620 dolarů za unci. Stojí za tím především investoři do ETP, kteří u zlata stahují své dlouhé čisté pozice. Tito investoři byli přitom až donedávna velmi odolní a zlato nakupovali i přes jeho nedostatečnou výkonnost. Jenže to se během druhé půlky února obrátilo a celkový pokles činil téměř 110 tun. Podle agentury Bloomberg šlo o největší měsíční pokles v relativně krátké historii ETP produktů.

Zlato nebylo na kombinaci posilujícího dolaru a silných dat z americké ekonomiky schopné zareagovat. Klíčové hranice podpory na 1555 a 1525 dolarech za unci by tak opět mohly vzít za své. Jak už jsem se zmínil, americká ekonomika stabilně roste, ovšem pár faktorů, jako třeba vyšší daně ze začátku roku, období rekordních cen benzinu a další škrty od 1. března, by mohlo její růst přibrzdit. A to by mohlo zlatu část podpory vrátit. Vyšší politické riziko a obavy o evropskou dluhovou krizi s sebou nesou i italské volby, takže se nabízí otázka, jak v této věci zakročí Evropská centrální banka (ECB). Zlatu a stříbru by mohlo pomoct nahoru také navyšování spekulativních krátkých pozic.

Ropa klesla poté, co se očekávání budoucího růstu srovnalo se současnými fundamenty

Oba typy ropy pokračovaly v návratu ke svým lednovým hodnotám. Ropa WTI přitom klesla na nejnižší úroveň od začátku tohoto roku, protože její produkce i zásoby ve Spojených státech začaly stoupat. U ropy Brent se pak začal přehodnocovat vývoj ceny, aby se tak srovnal očekávaný růst ekonomiky se současnými fundamenty. Podle posledních zpráv rostl například čínský index nákupních manažerů PMI pomalejším tempem, než se čekalo. V příštích dnech tak bude zajímavé sledovat 12. Všečínské shromáždění lidových zástupců, protože Peking se na straně jedné snaží bojovat s rostoucí inflací, a zároveň se pokouší stimulovat výrobu a spotřebu domácností. A protože právě Čína má mít letos na celkové světové poptávce velký podíl, jakákoliv změna výhledu může mít obrovský dopad na fundament i ceny.

U ropy byl výprodej do určité míry tažen investory, kteří se potřebovali zbavit svých spekulativních čistých dlouhých pozic. Ty dokonce v jedné fázi dosáhly hodnot z roku 2011 a 2012, které se už tehdy ukázaly jako neudržitelné. Ropa Brent se nakonec posunula zpět do přívětivějšího rozmezí, což by jí mohlo pomoct najít podporu na 109 dolarech za barel, tedy na 200denním klouzavém průměru. Hranice odporu pak směřuje k 112,50 dolaru za barel.

Ole Hansen, komoditní stratég Saxo Bank