Hladový živnostník a jeho věřitel

Jelikož tedy Řecko od června stále čeká na zhruba 40 miliardovou tranši finanční pomoci za 2. kvartál letošního roku, lze logicky situaci označit jako velmi vážnou. Země už dvakrát vydala krátkodobé pokladniční poukázky (se splatností 1-3 měsíce) za „lichvářský úrok naruby“ kolem 4 %. Zatím není známo, zda se pro krátkodobé pokrytí svého cash flow odhodlá pro podobný krok i potřetí, jisté ovšem je, že toto by způsobilo další dodatečné náklady na obsluhu dluhu a opětovné zvýšení výnosů státních dluhopisů.

Řecký premiér Samaras prohlásil, že partneři země, včetně MMF, rovněž musejí dělat to, k čemu se zavázali.  Připomněl, že když Řecko svým věřitelům vyhovělo a schválilo další úspory, měli by se ke svým slibům přihlásit i oni. Svým způsobem mu lze dát za pravdu. Úsporné opatření v  zemi schválené jistě byly; ostatně dohlížela na ně společná instituce s pracovním názvem „Troika“. Že ale„nečekaně“ nemají takový prorůstový efekt, za to Řecko tak úplně nemůže. Středomořský stát je tedy v situaci, která by se dala s velkou mírou nadsázky přirovnat k předluženému živnostníku, jehož životní náklady jsou mnohem vyšší než jeho příjmy a poslední obnos, který mu má sloužit na pokrytí základních životních potřeb na příští měsíc, mu jeho „dobrý kamarád“ neustále odkládá půjčit. Připadá mu totiž, že milý živnostník se za příštích osm let nedostane tam, kam slíbil. Proto teď věřitel své požadavky snad přehodnocuje, nicméně dlužník se zatím trápí hladem.

Na závěr je nicméně nutno dodat, že dosavadní jednání pokrok přinesla, alespoň podle šéfa euroskupiny Junckera. Konkrétní výsledky ale nesdělil. Podstata odložení poskytnutí prostředků je ale prý právě pouze v odlišných názorech na to, jak dostat zadlužení Řecka na udržitelnou úroveň. Zemi tedy nezbývá, než doufat a hladovět…