Erik Nielsen: Eurogedon je zažehnán, ale USA čeká pád z fiskálního útesu

Situace v Evropě se začíná zlepšovat, peníze tak přitékají z bezpečných přístavů zpátky do rizika. Pokud se včas podaří nastartovat růst, najde tento proces oporu a bude pokračovat. V opačném případě nás v první polovině roku 2013 čeká volatilita a korekce, říká v exkluzivním londýnském rozhovoru pro Investiční web hlavní globální ekonom UniCredit Bank Erik Nielsen. Jak dodává, aktuálně jistě stojí za úvahu investice do dluhopisů zemí na periferii eurozóny.

V poslední době se opět množí zprávy o problémech v Evropě i v Americe i o potížích dalších velkých ekonomik. Stručně, nervozita narůstá. Co naopak dodává naději?

Erik Nielsen (EN): Určitě tou naprosto nejdůležitější zprávou je to, že je ECB, abych tak řekl, zase o něco angažovanější. Tím mám na mysli, že přišla s programem OMT, který umožňuje nakoupit neomezené množství státního dluhu. Z pohledu investorů – a já si myslím, že mají pravdu – tím v podstatě zmizela hrozba rozpadu eurozóny. OMT má totiž podporu všech významných politiků. Proto se o něm nepochybuje. Jediným relevantním odpůrcem je Bundesbank. Merkelová, sociální demokraté a v podstatě všichni na německé politické scéně ovšem stojí za tímto programem, proto je důvěryhodný. To je podle mě důležité.

Vysvětluje právě tento krok ECB zaštítěný většinou politických lídrů, proč akciové trhy – navzdory pokračující nejistotě a hrozbám typu fiskálního útesu – v posledních měsících rostly?

EN: Draghi program de facto oznámil v Londýně v druhé polovině července. Tím nastartoval to, co nazývám velkým procesem realokace aktiv. Mottem investorů totiž v posledních dvou až dvou a půl letech bylo mít portfolio nastavené tak, aby chránilo před možným kolapsem. Kupovali německé nebo britské dluhopisy a nechtěli riskovat. To se mění. Trhy už dva měsíce rostou (korekce přišla v uplynulém týdnu – pozn. red.). V případě aktiv s pevným výnosem sledujeme pohyb z centra na periferii, která nabízí zajímavé výnosy. Jsme také svědky posilování akciových trhů, přestože předpovědi stále pracují s nepřesvědčivým růstem a zisky obecně vzato jsou slabé. Navzdory tomu akcie dosud posilovaly, právě díky realokaci aktiv. Finanční trhy zkrátka zřejmě nabyly přesvědčení, že se neblíží konec světa.

Někteří experti ale tvrdí, že momentum nejpozději během pár měsíců vyprchá a trhy začnou padat. Podle nich totiž Evropa jen nakopla plechovku s problémy kousek před sebe na dlouhé a kamenité cestě. Co vy na to?

EN: Jistotu nemám, ale podle mě je podobný scénář velmi nepravděpodobný. Proč? Frázi o "nakopávání plechovky" skutečně nemám rád. Ona totiž pracuje s premisou, že existuje alternativa, že se lídři někde sejdou a všechny problémy vyřeší naráz. To se přece nikdy nestalo, tak to prostě v politice nechodí. Asi přesnější by bylo mluvit o tom, že si někdy politici kupují čas. To se mi jako ekonomovi nemusí líbit, ekonomie preferuje jasná řešení. To je ovšem politická realita.

Jinými slovy, patříte do tábora, podle kterého Evropa postupně vyřeší své problémy.

EN: Eurozóna pro to, aby přežila a nakonec prosperovala, potřebovala tři věci: důvěryhodný ochranný val proti spekulacím, reformy a panevropské kroky, čímž mám na mysli zejména bankovní unii. K reformám bych řekl, že se toho na periferii děje opravdu hodně. Všechny tyto tři věci jsou pro Evropu klíčové. První z nich se přitom objevila až nedávno – OMT je oním zmíněným důvěryhodným ochranným valem, v té době jen chystaný ESM jím nebyl. Nikdo totiž nevěřil tomu, že je dostatečně silný na to, aby stabilizoval Španělsko nebo Itálii. Postaral by se o tři menší problémové ekonomiky, to jistě, ale o ty velké se může postarat jen centrální banka, jen ta něco podobného zvládne. Právě takové věci centrální banky dělají.

Budou podle Erika Nielsena investoři dál vsázet na akcie, a co čeká investory, když americká ekonomika narazí na fiskální útes, se dozvíte na Investičním webu

Čtěte také: