Přivolávají Čína s Japonskem černé labutě?

O co jde? O konflikt mezi Čínou a Japonskem. Nejen, že se objevily nečekaně, ale nikdo dnes neumí odhadnout jeho dopad. Hlavně ekonomický.

Rozbuškou celého sporu se stala skutečnost, že japonská vláda koupila od soukromé osoby tři malé neobydlené ostrovy, na které si činí nárok i Čína. Obě země se dostaly do téměř válečného stavu, narušování výsostných vod lze považovat za „škádlení“ jedné strany druhou. A to za situace, kdy objem vzájemného obchodu v posledních letech prudce roste a blíží se hranici 400 miliard dolarů za rok. Čína je největších japonským obchodním partnerem, větším než Spojené státy.

Vztahy v minulém století nebyly také vždy zrovna přátelské, proto nebude jednoduché takovýto spor urovnat, navíc v okamžiku, kdy je do něj zatažena veřejnost formou demonstrací a podobně. To se pak jakýkoliv ústupek dělá velmi těžce, zvláště vezmeme-li v úvahu že oba národy jsou enormně citlivé na jakékoliv „pokoření“.

Ani politická situace na obou stranách není ideální. Očekávaný nový čínský vůdce se od počátku září po dva týdny (de facto až do vypuknutí krize) neobjevil na veřejnosti, japonský ministr financí byl zavražděn, nově jmenovaný japonský velvyslanec v Číně zemřel ještě před nástupem do funkce…

Pokud jde o ekonomickou situaci obou zemí, ani jedna si nemůže vyskakovat. Japonsko citelně zasahuje významný pokles objednávek ve strojírenství a k tomu musí během nejbližších měsíců refinancovat více než 2,5 biliónu dolarů. Proto také Bank of Japan dělá, co může, viz před pár dny oznámené zrychlení pumpování peněz do ekonomiky (realizováno bylo 10 biliónů jenů, avšak pouze s efektem v řádu hodin). Dobře na tom není ani Čína, která pro změnu přichází s fiskálním stimulem.

K tomu podle některých zpráv přichází Čína s kyber válkou, kdy napadá vybrané japonské servery, včetně webu japonských ministerstev, soudů a dalších. Že by tyto weby vypadlý opravdu náhodou v tuto dobu, tomu asi věří málokdo.

Další válkou je rozjíždějící se finanční a ekonomická válka mezi těmito zeměmi. Zde to působí jako bitva mezi nedávnými spojenci. Obě země se také domluvili na vyloučení dolaru ze vzájemného obchodu a na používání vlastních měn. Pokud jde o tuto válku, zde je ve značné výhodě Čína.

Japonsko sice v prosinci 2010 oznámilo program nákupu čínských vládních dluhopisů a jsem zvědav, jak bude v těchto nákupech pokračovat. První kroky v této oblasti zřejmě učiní Čína, která uvažuje o prodeji dříve nakoupených japonských dluhopisů (kterých má za 230 miliard dolarů). Ty by zřejmě musela na sekundárním trhu skoupit Bank of Japan, jinak by jejich cena šla ke dnu a úrokové sazby by zažily explozi. Inflace by vzhledem k trvajícímu boji s deflací být zas tak hrozivá. Tedy pokud by se tohoto prodeje nezalekli i další investoři a nezačali masívně prodávat své japonské obligace.

Další čínskou výhodou je struktura vzájemného obchodu. Čína exportuje do Japonska spíše zboží s malou přidanou hodnotou (tak jako do většiny zemí). Jeho výpadek by sice Čínu zasáhl, ale méně než Japonsko výpadek jeho hitech strojírenského exportu do Číny (zvláště v době problémů s významným poklesem objednávek ve strojírenství).

Důležitou roli pro další vývoj bude hrát i postoj Spojených států. Ty však balancují na ostří nože. Hlavní slovo nebude zřejmě mít ministryně zahraničí, jak by se dalo předpokládat, ale ministr financí.

O tom, jak tato krize ovlivní Spojené státy totiž rozhodnou peníze. Dlouhodobým americkým spojencem v oblasti bylo Japonsko, kde Spojené státy využívaly i vojenských základen, Japonsko je přesvědčeno, že Spojené státy jsou na jejich straně. V Číně nic takového není, tam je vztah založen na obchodu, kde má Čína výrazné přebytky.

Shodou okolností, obě země drží praktický stejný objem státních dluhopisů Spojených států – cca 1,1 biliónu dolarů. Objemy držených amerických dluhopisů se vyrovnaly díky významným čínským prodejům za poslední rok. Spojené státy tak budou zřejmě balancovat, co se dá, protože kdyby se jedna ze stran konfliktu naštvala a vrhla na trhu americké dluhopisy za bilión dolarů, trhy by to pěkně zamávalo. Nedej bože, kdyby s chováním Spojených států nebylo spokojeno ani Japonsko ani Čína a obě strany by vrhly na trh americké dluhopisy…