Česko je relativně klidný přístav a pád Nečasovy vlády by byl pozitivní pro ekonomiku

Řekněme, že vláda premiéra Nečase skutečně padne. Jak velký problém by to byl pro českou ekonomiku, jak moc by ji poznamenaly turbulence, které by zřejmě následovaly?

Mai Doan (MD): Náš základní scénář počítá s tím, že se vláda udrží u moci. Není to poprvé, co se premiér snaží podobným způsobem donutit poslance ze své strany nebo koaliční partnery, aby podpořili úsporná opatření. Na druhou stranu je pravda, že tentokrát je to trochu jiné – blíží se krajské volby a kongres ODS –, takže to teď opravdu může být trochu obtížnější. Přesto je podle nás nejpravděpodobnější, že uspěje. Pokud ne, čekáme, že budou následovat předčasné volby a k moci se dostanou sociální demokraté.

Co byste od případné nové vlády socialistů čekala?

MD: Došlo by k jistým změnám, pochopitelně. Obě strany vidí jisté věci různě. V minulosti se navíc socialisté uchýlili k některým populistickým proklamacím. Na druhou stranu, nemyslím si, že by se rozhodli zcela změnit plány na fiskální konsolidaci a snížení rozpočtového zchodku. Asi by shodili ze stolu penzijní reformu a balík obsahující zvýšení daní, schodek by se však snažili udržet v intervalu, který diktují evropská konvergenční kritéria. To znamená, že by se příští rok dostal pod 3 %. Sociální demokraté jsou totiž proevropští, což by mělo zafungovat jako určitá pojistka.

Jak by na případný pád současné české vlády – a nástup nové – reagovaly trhy?

MD: Na krátkou dobu by se objevil negativní sentiment, který by ovlivnil pohled na Česko. Připomínám však, že stále počítáme s tím, že předčasné volby nebudou, z toho vycházíme. Zadruhé, i kdyby na ně došlo a socialisté vyhráli, budou se podle nás snažit snižovat schodek rozpočtu. Situace v Česku – respektive pohled na ni – se tak určitě natrvalo nezhorší. Nadále bude platit, že pro českou ekonomiku i měnu je určující situace v Evropě. Klíčové jsou kroky ECB a to, jak se vyvíjí krize v eurozóně.

Pád současné vlády a nástup socialistů k moci by tedy na ekonomiku a na HDP vliv neměl?

MD: Co se HDP týče, podle mě by to nemělo nijak zásadní negativní vliv. Naopak, příchod socialistů a jejich méně razantní snahy o utahování opasků by dokonce mohly mít na českou ekonomiku v roce 2013 mírně pozitivní vliv. To ostatně naznačuje i zpráva Mezinárodního měnového fondu. Ta říká, že Česko nemusí splnit všechny úsporná opatření, která si naplánovalo, která premiér slíbil. V tomto smyslu je tam zkrátka prostor.

Čtěte také:

Co by tedy vláda – ať ta současná, nebo případná nová – měla dělat? Co byste radila?

MD: Sliby fiskální konsolidace a úspor teď trhy nepochybně vítají. Kroky, které vláda od roku 2010 udělala, dokazují, že to premiér Nečas se snižováním deficitů myslí vážně. Na druhou stranu, vzhledem k evropské krizi si myslím, že je tu jistý prostor, který umožňuje v této oblasti zvolnit a podpořit ekonomiku. Vezměte si, jak slabá je domácí poptávka, a to, že je Česko v recesi. Monetární politika moc nepomůže, sazby jsou už tak nízko. A proto by možná tempo, s jakým se utahují opasky, mohlo trochu zpomalit.

Jak výrazné zpomalení by si podle vás mohla vláda dovolit?

MD: Myslím si, že pokud by se toto zvolnění vešlo do intervalu 0,5 až 1 % HDP, trhy by za něj Česko neměly nijak trestat. Vycházím jednak z toho, že si vláda dosud skutečně svědomitě plnila své úkoly, a také z toho, že se deficit daří financovat z velké části z domácích zdrojů. České banky a penzijní fondy mají podle dostupných signálů dost peněz, takže by potřeby státu mohly uspokojit domácí zdroje.

V současnosti je populární kombinace fiskální konsolidace a monetárního uvolňování. Jak jste řekla, v Česku už toho centrální banka moc dělat nemůže. Přesto, zkusí podle vás něco?

MD: Ano, to mimo jiné během posledních několika měsíců poměrně jasně signalizovali i členové bankovní rady. Prvním krokem bude snížení sazeb. Z toho, co radní říkali, přitom vyplývá, že se nebrání ani nulovým sazbám. Cokoli jde za tento horizont, je už pak velmi nejisté. Těch možností tam ani moc není. Vezmeme-li v potaz objem likvidity v bankovním sektoru, nebylo by kvantitativní uvolňování v případě české ekonomiky příliš efektivní. Klíčová je pro ni důvěra v privátním sektoru a export. Vzpomínám si, že jeden z členů bankovní rady mluvil o možnosti cílovat vzdálenou část výnosové křivky. Otázka je, jak efektivní by něco podobného bylo. Já to vidím tak, že i když se banka zdráhá intervenovat na trhu, byl by to jeden z efektivních způsobů, jak teď ekonomiku podpořit.

Řeněme, že se ČNB rozhodne pro nulovou úrokovou sazbu. Jak moc se to projeví?

MD: Co se týče přístupu komerčních bank k soukromému sektoru, tak to podle mě moc velký vliv mít nebude. Marže z úrokových sazeb se totiž už výrazně snížily. A ani v předchozích případech akce centrální banky chování komerčních bank příliš neovlivnily. Nějak se to projeví, ale nebude to výrazné. Dodám, že půjde o 50 bazických bodů, a to zcela určitě nebude tolik, kolik by centrální banka potřebovala, aby mohla ekonomiku povzbudit.

Český bankovní sektor: Ten nejbezpečnější široko daleko