Sarkozy se stébla chytá. Prosadil daň z finančních transakcí

Prezidentské volby ve Francii se blíží a prezident Nicolas Sarkozy se snaží sbírat body za každou cenu. Proto zavedl daň z finančních transakcí, jež nabyde  účinnosti k 1. září 2012. Nově zavedená daň ve výši 0,1% se bude vztahovat na jakýkoliv nákup nebo prodej akcií společnosti, která má sídlo ve Francii a svou tržní kapitalizací přesahuje 1 miliardu eur. Sarkozy si od tohoto kroku slibuje vyšší výběr daní, uhašení deficitu, zdanění bohatých jednotlivců a nenasytných bank. To se přeci průměrnému voliči musí líbit. Přitom to je ekonomický nesmysl a v konečném důsledku právě průměrný volič bude nejvíce poškozen.

S touto daní mají zkušenosti Švédové, kteří ji zavedli v 80. letech minulého století a nepřinesla nic pozitivního. Co se tedy ve Švédsku stalo po zavedení této daně a co lze tedy očekávat v zemích, kde tuto daň zavedou? Okamžitě dojde ke snížení objemu obchodování, čímž je daňový výnos z nové daně daleko násobně nižší, než státní aparát očekával. Konkrétně ve Švédsku se očekával výnos 1,5 miliardy švédských korun ročně, ale výsledek byl pouze 50 miliónů korun – tj. 30x méně než očekávání. Snížený objem obchodování daný trh uvede do hibernace, okamžitě odejdou krátkodobí hráči. Když na trhu není likvidita, tak jakýkoliv obchod musí být uskutečněn za méně výhodnou cenu právě kvůli chybějícímu kapitálu. Při nuceném prodeji na trhu bez likvidity se ceny řítí směrem dolů rychleji než base-jumper do Macochy. A účastníci, kteří na trhu musí ze zákona zůstat (např. penzijní fondy) jsou postiženi nejvíce. A klienti penzijních fondů bývají zpravidla oni průměrní voliči.

Dále penzijní fondy mohou přesunout zcela nebo částečně náklady této daně na své zákazníky – průměrné voliče, kteří část této daně budou muset zaplatit sami.