7 bilionů v sázce: Ztracená dekáda v Evropě je na spadnutí

Evropským bankám hrozí, že se budou muset vzdát úvěrů za 7 bilionů, což jejich rozvahy dostane do situace podobné bankám v USA nebo v Japonsku. Region možná čeká úvěrová krize a chronická deprese trvající desetiletí. Starý kontinent se pravděpodobně vydá na cestu "japanizace", ovšem bez výhod Japonska. To má totiž na rozdíl od Evropy jednu vládu, kladnou obchodní bilanci, dluhové náklady kolem 1 procenta a nemá problémy se sociální soudržností svých obyvatel.

V Japonsku je ještě dnes nezaměstnanost mladých okolo 10 %. Ve Španělsku to je 46 %, v Řecku 43 %, v Irsku 32 % a v Itálii 27 %. Navíc zatím netušíme, co všechno bude počínající proces oddlužování států pro společnost obnášet.

Stephen Jen z SLJ Macro Partners tvrdí, že poměr úvěrů k depozitům (LTD - loan to deposit ratio) je dnes u evropských bank okolo 1,2. Tedy mnohem vyšší, než byl v případě japonských peněžních ústavů na začátku 90. let.

Dluhová krize: Dexií to teprve začíná

Jak se to mohlo stát?

Stále je předmětem dohadů, kdo za to může. Pravděpodobně je vina na více stranách: u poskytovatelů úvěrů, ekonomů, regulátorů, politiků i ECB. ECB špatně identifikovala důsledky přebytku kapitálu v polovině minulého desetiletí (podobně jako Fed) a nechala růst peněžní bázi M3 dvojciferným tempem.

Fatální chybou bylo také to, že byla severní Evropa ochotna úvěrovat jižní státy. Podobný dopad měly americké půjčky na Německo koncem 20. let minulého století. Když tehdy Wal Street zavřela kohouty, podobně jako dnes Německo, dostavily se problémy během dvou let. Výmarská republika začala pokulhávat, a jak dnes víme, dlouho nevydržela.

Nová regulatorní pravidla přinesou omezení úvěrů

V Japonsku už stlačili LTD bank k 0,7, podobně jako v USA. Nová bankovní pravidla a tržní tlaky donutí evropské státy udělat totéž. Úvěry by měly klesnout z 19 bilionů na 12 bilionů, především kvůli přísnější regulaci a úbytku depozit.

Dopad to bude mít na celou světovou ekonomiku. Evropské banky v současnosti poskytují (podle údajů BIS) úvěry za 3,4 bilionu USD na mladých trzích (největší měrou do východní Evropy, dále do Latnské Ameriky a Asie). Redukovat se bude muset všude.

Merkelová a Sarkozy konečně podlehli tlaku z Washingtonu a řeší rekapitalizaci bank. Ty by měly navýšit základní složku vlastního kapitálu (Tier 1) ve vztahu k aktivům na 9 %. Německo podle všeho připravuje Evropu na řecký bankrot. Zatím se bude odepisovat polovina dluhu.

Výsledky eurosummitu situaci krátkodobě stabilizují, dlouhodobé otazníky zůstávají

Toto opatření je jednoznačně procyklické, omezí totiž ještě více úvěrovou aktivitu bank. Těžko by se banky rozhodly pro navýšení svého kapitálu emisí nových akcií v takto nejistém prostředí.

Stephane Deoz z UBS tvrdí, že aby Řecko mohlo začít "dýchat", musel by se mu odpustit dluh celý. To by však vyvolalo na finančních trzích zemětřesení.

Žádný rozumně smýšlející investor si nemůže myslet, že to skončí Řeckem. Portugalsko je ve stejné "kaši" (a to i přes hrdinná úsporná opatření premiéra Coelha). Deficit běžného účtu se drží okolo 10 % a celkový dluh by příští rok mohl dosáhnout 360 %. Smrtící kombinace. Horší než u Řecka.

Existuje vůbec nějaký cesta z tohoto začarovaného kruhu? Čtěte na Investičním webu?