Klíčovým obchodním partnerem pro Čínu zůstává Evropská unie

Jen doslova před několika dny se ve světě mluvilo ještě o tom, že zadluženým, „tradičním“ ekonomikám světa, pomůže ze zadlužení Čína. Uběhlo ale jen několik dní a zdá se, že vše je jinak.

Čína mírně zpomalila, ekonomové se bojí, že nezachrání zadlužený svět

Čína totiž podle statistik ve 3. čtvrtletí opět zpomalila růst a do debaty o zachráncích zadluženého světa přibylo hned několik dalších teorií. HDP Číny ovšem meziročně vzrostl „jen“ o 9,1 procenta po 9,5 procentech ve 2. čtvrtletí. Vláda v Pekingu zdůvodnila nižší přírůstek snahou zamezit přehřátí ekonomiky. Ekonomové sice zpomalení čekali, ale o polovinu slabší, předpokládali totiž 9,3 procentní růst. Zveřejněné číslo je podle statistik navzdory své absolutní výši nejhorším výsledkem čínské ekonomiky od roku 2009. Investoři, zvyklí orientovat se ve svých rozhodnutích podle nějakých „stálic“ se tak oprávněně mohou ptát: „Tak sakra, kdo teda zachrání předlužené země, když Čína zpomaluje a Číňané tak asi nebudou kupovat zboží z Evropy a USA?“

A aby toho nebylo málo, server Patria.cz nedávno zveřejnil analýzu, podle které se nyní bijí doslova o přízeň dvě ekonomické školy, které svádějí boj o pozornost svými teoriemi o oddlužení ekonomik světa. Paradoxem je, že obě používají stejný nástroj inflaci. Zatímco jedni, podle Patria.cz tvrdí, že v „normálních časech“ by měla být cílena a dosahována vyšší inflace, než na jakou jsme byli zvyklí doposud, druzí chtějí již nyní zvyšovat cíleně hodnotu inflace. Pro přehlednost ještě názvy všech těch skupin. Prý se označují Blanchardisté, Krugmanisté či Noví monetaristé. O tom, jaké učení či ekonomická škola uspěje, zatím není nic známo.

Na stole je pouze výsledek makroekonomických statistik Číny, která byla dosud považována za zachránce předluženého světa. A tak zatímco celkový výsledek ekonomické kondice čínské ekonomiky prý analytiky zklamal, zářijová dílčí data přinesla pozitivní překvapení. Průmyslová výroba totiž v září podle dnešních dat zrychlila meziroční tempo růstu na 13,8 procenta z 13,5 procenta, zatímco ekonomové čekali zpomalení na 13,4 procenta. Pozorný čtenář si jistě dosadí sám za to, co pro svět znamená, že průměrný roční růst HDP Číny se za posledních 30 let pohyboval okolo 9,5 procenta. Jenže zpomalení z 9,5 na 9,1 je v čínských poměrech doslova katastrofou.

Ekonomové si proto nemohli nevšimnout, že ekonomické zpomalení přichází v čase, kdy Evropu sužuje dluhová krize a Spojené státy vysoká nezaměstnanost. Agentura Bloomberg se dokonce odvolává na experty, kteří kvůli zpomalení v Číně varují před poklesy na kapitálových trzích v hodnotách, jaké jsme mohli zažít v roce 2008 při pádu Lehman Brothers a rozjezdu finanční krize. Třeba hlavní ekonom pro Asii finanční skupiny ING a bývalý ekonom Světové banky tvrdí, že i když kvůli Číně zažijeme propady, tvrdé přistání čínské ekonomiky vyžaduje většího šok, než je nyní pravděpodobné.

A jak to bude s tou záchranou?

Patria.cz cituje ekonomku finančního ústavu HSBC Ma Siao-pching, která si myslí, že se do konce roku letošního roku s žádným uvolněním měnové politiky Číny kvůli „vyhlazení“ největších ekonomických nerovností asi počítat nedá. Připouští sice, že problémy v Evropě sníží objem čínského exportu, upozorňuje ale na to, že Čína je na exportu závislá čím dál méně. Klíčovým obchodním partnerem přesto pro Čínu zůstává právě Evropská unie. Dveře k řešení tak zůstávají pořád otevřené.

Pavel Král www.usporim.cz