Mark Mobius: Turecko, rostoucí síla na hranici Evropy a Asie

Turecko je země, kde se setkává Evropa s Asií, požádal jsem Carlose von Hardenberga působícího v Istanbulu a dohlížejícího na strategii, kterou aplikujeme u rozvíjejících se trhů, jestli by se s námi nepodělil na svůj pohled na věc přímo ze středu Eurasie.

Turecko je dynamickou zemí s více než 73 miliony obyvatel, z nichž 75 % žije ve městech, medián průměrného věku zde činí 29 let. Oblíbenou konečnou destinací investic se pak Turecko nestalo jen díky svému konkurenceschopnému exportně orientovanému průmyslu, ale také díky svému velkému domácímu trhu. A tak se nyní asijské, evropské i americké společnosti orientující se na koncové zákazníky usazují v Turecku, aby zde mohly participovat na dalším růstu zdejšího spotřebitelského trhu.

Deset let ekonomické renesance

Z makroekonomického hlediska je Turecko zemí se silným fundamentálním základem, a to i navzdory současným chronickým deficitům zapříčiněným nárůstem dovozu, především pak dovozu energií.

Na síle pak turecké ekonomice přidává i fakt, že se centrální bance podařilo zkrotit inflaci, která v minulosti činila Turecku nemalé potíže. Inflace, měřeno indexem spotřebitelských cen se v roce 2010 pohybovala v průměru na úrovni 8,6 %. Jen pro srovnání, v letech 1993 – 2002 činil tento průměr 72 %. I z turecké liry se tak stala stabilní měna, nad kterou navíc neustále bdí se svou proaktivní politikou turecká centrální banka, která se nyní snaží zamezit destabilizaci měny ze strany spekulativního kapitálu prostřednictvím politiky nízkých úrokových sazeb.

Automobily a stabilní banky

Poté co se Turecko stalo součástí evropské celní unie, vzrostl markantně turecký vývoz hned v několika odvětvích. Týká se to například rychle rostoucího automobilového průmyslu, který se v uplynulých několika letech stal velmi konkurenceschopným, v období 1999-2008 tak vzrostla produkce automobilů v Turecku o 285 % na 1,15 milionů automobilů ročně.

Velká část této produkce pak byla určena právě na vývoz. V zemi tak investovalo několik předních společností automobilového průmyslu a stejně tak množství výrobců nejrůznějších komponent pro automobily, což dále napomohlo k upevnění pozice tohoto oboru. Jedním z hnacích motorů těchto investic je schopná a vzdělaná pracovní síla, které se v uplynulých letech podařilo citelně zvýšit produktivitu výroby v zemi.

Mimo to, Turecko má zdravý a transparentní bankovní sektor, který se poučil z tvrdých lekcí uštědřených v letech 2000-2001, kdy bylo blízko kolapsu hned několik bank, které však dnes díky regulaci a kontrole rizik patří mezi nejlepší v regionu. Zdejší banky jsou všeobecně dobře kapitalizované a během uplynulých let se jim dařilo držet míru nesplácených úvěrů na nízké úrovni.

Dnes slouží turecké banky jako příklad těm z jiných rozvíjejících se ekonomik a turecký retailový systém se stal jedním z nejvíce sofistikovaných na světě. Zadluženost tureckých domácností zůstává poměrně nízká a trh s hypotečními úvěry je stále ještě v plenkách, což je opět dobrý základ pro pro růst v dalších letech. To je také jedním z důvodů kapitálového vstupu zahraničních bank do místních finančních institucí. Probíhá privatizace několika zbývajících, státem kontrolovaných bank, která pravděpodobně povede k dalšímu zlepšení výhledu v tomto sektoru.

Energie, ropa a Nabucco

Dalším významným a potencionál skýtajícím oborem je energetika. Země již zahájila privatizaci výrobců a dodavatelů energií, kdy tuzemští i zahraniční investoři soutěží o licence a již existující infrastrukturu. Existují plány pro další vývoj tradičních zdrojů energií, jakými jsou zemní plyn, ropa a uhlí, a stejně tak plány na vybudování tureckých kapacit v oblasti solárních a větrných zdrojů energií.

Velmi významný je rovněž význam Turecka coby energetického koridoru, a to nejen v souvislosti s plynovodem Nabucco, který bude veden napříč celým územím, ale také v souvislosti se sousedstvím Turecka s rychle se rozvíjejícími se energetickými producenty jako jsou Irák, Kazachstán a Azerbajdžán. Turecko pak rovněž zkoumá svůj vlastní potencionál a možnosti otevření ropných a plynových polí podél pobřeží Černého moře.

Nezapomínejme na turisty

Poslední, ovšem ne nejméně významný, zmiňovaný průmysl je cestovní ruch, který má v Turecku dlouhou tradici. Země disponuje dvěma čistými pobřežími podél Středozemního a Černého moře a disponuje navíc moderně vybavenými a hojnými přístavy pro plachetnice (mariny).

Příjem z turistického ruchu rok od roku roste a z istanbulského letiště se stal hlavní dopravní uzel spojující Evropu s Asií. Celkově se pak nárůst pasažérů směřujících směrem z Evropy do Asie, Asie do Evropy či do samotného Turecka v posledních letech zvyšoval o 20 %.

Během mého pobytu v Turecku mne ohromila zejména rozmanitost země (Turecko má více než 70 etnických skupin) a jeho dlouhá a pestrá historie. Od Atatürkkových reforem se Turecko vyvinulo v moderní společnost. Po staletí byla tato země zemí tolerance, umožňující minoritám žít svobodně ve svých teritoriích.

Pokračování tohoto trendu pak Turecko opět posunuje dál hned v několika směrech. Nacházejíc se ve středu Evropy, Asie a Orientu Turecko zjistilo, že jeho orientace směrem k Evropě je stejně důležitá jako jeho role mezinárodní síly v oblasti Blízkého východu. Věřím, že i nadále zde budeme svědky úžasného vývoje a zajímavých příležitostí.

Nenechte si ujít další zápisky z blogu Marka Mobia na http://www.penizenavic.cz/clanky-dle-autora/mark-mobius