Krize státních dluhopisů, to hlavní teprve může přijít
Industrializované země jsou od roku 2007 vtaženy do drakonického snižování zadluženosti, a to když jim byl po nebývalém zadlužovacím flámu odejmut pohár nikdy nekončícího zadlužování.
Finanční instituce rovněž musely zprůhlednit systém nastavený během kreditního boomu. Spolu s tím tu pak byly vlády celého světa, které řešily dilema, zda-li svůj bankovní systém podpořit, nebo se vystavit riziku jeho pádu.
Například v Irsku, poté co mu Evropská unie a Mezinárodní fond poskytly záchranný program ve výši 67,5 miliard EUR se problém soukromých úvěrů přeměnil v problém státního dluhu. Soukromí držitelé dluhopisů a investoři, kteří drželi dluhy těchto bank tedy mohli bez jakékoliv újmy odejít, aby pak byli nahrazeni státem. Irští daňoví poplatníci jsou pak, zcela pochopitelně, pobouřeni vyhlídkami několika let úsporných opatření za účelem zaplacení této záchrany bank, zatímco privátní investoři odcházejí nepoškozeni.
Za účelem záchrany bank politici roztočili kola uvolněné monetární politiky s úrokovými sazbami blízko nuly. V USA bylo představeno (a poté ještě jednou obnoveno) kvantitativní uvolňování, zatímco Evropská centrální banka kupovala dluhopisy vydávané zeměmi na periferii, a dodnes zůstává pro banky v Irsku, Řecku a Portugalsku jediným zdrojem finančních prostředků.
Precedenty nejsou dobré
Znárodňování soukromých úvěrů bylo zpočátku řešením používaným vládami v Latinské Americe během dluhové krize v 80. let minulého století. Poté co se zaručily za soukromé úvěry, řada z nich zbankrotovala, přičemž tuto vlnu bankrotů zastavil v roce 1987 tzv. Bradyho plán, který těmto vládám umožňoval snížit míru svých závazků o 30 %.
Kennet Rogoff a Carmen Reinhartve ve svém hlavním díle pojednávají o následcích bankovních krizí v historii. Sériový krach je podle nich téměř univerzální jev, se kterým země bojují při své transformaci z rozvíjejících se trhů na vyspělé ekonomiky. Hlavní série bankrotů rozprostřeny do několika let či dekád pak vytváří mezi investory a politiky iluzi toho, že tentokrát je to „jiné“.
Stejně tak je tomu v současnosti, kdy nám syndrom „tentokrát je to jiné“ dává falešnou důvěru v to, že domácí dluh je nový rys moderní finanční situace. Autoři rovněž potvrzují fakt, že tyto krize často pochází z finančních center, a následně se šíří pomocí šoků v oblasti úrokových sazeb a kolapsů cen komodit. To tedy znamená, že nedávná krize amerických sub-prime hypoték byla jen stěží unikátní. Naše údaje rovněž dokumentují další krize, které často doprovází bankroty, a to: inflace, pád směnných kurzů, bankovní krize a znehodnocování měn.
Právě znehodnocování vlastních měn je jev, který před několika lety začaly aplikovat USA a Velká Británie. Bankrot státu může být tedy „přímý“ nebo skrz inflaci. Eurozóna se pak vydala cestou utahování opasků a je zde patrné spíše dezinflační prostředí.
Křehkost Eurozóny
Paul de Grauwe z Centre for European Policy Studies ve svém článku naznačuje, že měnová unie je pro své členy křehkou strukturou, v prostředí, kde skupiny investorů spekulující na pokles cen dluhopisů vyhledávají země s vysokým zadlužením.
De Grauwe rovněž uvádí fakt, že v měnové unii, ve které se členské země zřekly kontroly dluhu skrze svou měnu jsou jednotlivé země ještě náchylnější ke změnám sentimentu na dluhopisových trzích. Jako příklad pak uvádí Španělsko. Proč uložily dluhopisové trhy na začátku tohoto roku 200 bodovou rizikovou prémii na 10leté španělské dluhopisy oproti těm britským?
Odpovědí na tuto otázku je fakt, že Velká Británie se svou librou má možnost v nezbytných případech přinutit centrální banku ke skupování dluhu. Velká Británie tedy není vystavena riziku krize likvidity, která může naopak postihnout Španělsko. Investoři by se tedy měli vyhnout španělským dluhopisům a nenechat Evropskou centrální banku míchat kartami.
Státy prochází stress testy
Zatímco banky podstupují nové kolo zátěžových testů, finanční trhy zkouší sílu jednotlivých zemí a jejich dluhů v praxi. Země, jejichž dluh je pak v převážné většině držen domácími investory (např. Itálie a Belgie) jsou pak ve výhodě oproti těm, jejichž dluh je v převážné většině držen v zahraničí.
Nenadechnou-li se jednotlivé země k výrazným ekonomickým růstům, které by generovaly příjmy potřebné ke splácení těchto dluhů, nelze očekávat povolení stávajícího tlaku, jimž jsou tyto ekonomiky vystaveny a krize státních dluhopisů tak může dále gradovat.
Za finanční pomoc Řecku by šlo v ČR postavit 6 710 kilometrů dálnic, další přirovnání toho, co by šlo pořídit za pomoc Řecku na: http://www.penizenavic.cz/clanky/co-lze-koupit-za-pomoc-pro-reky
Přečtěte si také
Poslední zprávy z rubriky Finance:
Přečtěte si také:
Prezentace
28.03.2024 5 kroků pro pravidelnou údržbu vaší motorové pily
27.03.2024 I elektrická koloběžka musí mít povinné ručení
Okénko investora
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Revoluce v umělé inteligenci: Nový superčip společnosti Nvidia může změnit svět
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Kdy a komu se vyplatí využít DIP (dlouhodobý investiční produkt)
Mgr. Timur Barotov, BHS
Michal Brothánek, AVANT IS
SPILBERK investiční fond SICAV, a.s. se mění k lepšímu aneb Co přinesla Valná hromada
Miroslav Novák, AKCENTA CZ
ČNB pokračuje ve snižování sazeb, proinflačním rizikem slabší koruna
Ali Daylami, BITmarkets
Bitcoin stanovil nové historické maximum – Je už na nákup pozdě?
Petr Lajsek, Purple Trading
Slabá koruna prodraží dovolenou. Kolik si kde letos připlatíme?
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz