Půltucet lekcí ekonomie, které může Japonsko přednášet západnímu světu – 1. díl

Děsí vás aktuální bezvýchodná situace vyspělých ekonomik, ať už máme na mysli soubor makroekonomických problémů USA, nebo dluhovou krizi eurozóny? Pokud ano, vězte, že to může být ještě horší. Co mají říkat třeba v Japonsku?

Japonsko  se závažnými makroekonomickými potýká už 20 let a na lepší časy se neblýská. Nedávno dokonce po teprve 15 měsících ve funkci rezignoval japonský premiér Naoto Kan kvůli tři kvartály trvající ekonomické recesi.

Japonskou nepříznivou situaci ještě zhoršilo ničivé březnové zemětřesení, podstata problémů je však hlubší. Za neutěšeným stavem japonské ekonomiky jsou zejména opakované neúspěchy politických špiček v prosazování reforem zpustošeného zemědělství nebo změně orientace zahraničního obchodu na prosperující asijské ekonomiky.

Odborníci v USA a v západní Evropě také začínají upozorňovat na návrat do recese živené neschopností politiků. Sílí hlasy, že Západ stojí před érou tzv. ztracených dekád po vzoru Japonska.

Stephen King, hlavní ekonom HSBC, tvrdí, že dnes vyspělé ekonomiky trpí podobnými neduhy jako japonská ekonomika. Jde především o slabý růst peněžní nabídky, vysokou míru zadlužení a rychle se zhoršující stav veřejných financí.

Jediné, co ještě jakžtakž drží Ameriku nad vodou, jsou silné korporátní zisky, tedy jev, který se Japonsku "vyhýbá" už od 90. let. Pokud však budou současné nevyřešené problémy USA pokračovat, bude pro ekonomiku stále složitější hledat cestu, jak se japonskému osudu

Západ by se měl poučit z japonských zkušeností

Na důvodech japonského dlouhodobého ekonomického útlumu se ekonomové nemohou shodnout. Přesto lze z japonské historie vyvodit několik zásad, které by měli politici při tvorbě svých ekonomických rozhodnutí respektovat.

1. Nespoléhat na to, že monetární politika centrální banky vyřeší všechny ekonomické problémy

Pokud investoři s nadějí očekávají, že Ben Bernanke vysloví kouzelné slůvko "kvantitativní uvolňování" a všechny problémy se rozplynou, jsou na omylu. Japonci by o limitech toho, co lze monetární politikou dosáhnout, mohli sáhodlouze vyprávět. Na pozitivní dopad politiky nízkých úrokových sazeb čekali celé desetiletí. Bez výsledku.

Efektem byla jen bublina, po které zůstaly předlužené firmy s nevyužitými kapacitami a banky "zaneřáděné" špatnými aktivy. I přes úroky okolo nuly už dnes nikdo nemá zájem půjčovat si a banky nejsou ochotny půjčky poskytovat. Japonsko nesužuje nedostatek peněz, chybí poptávka po nich.

Nepřipomíná to náhodou nebezpečně klesající americkou spotřebitelskou poptávku, nezaměstnanost a slabý růst? Reálná ekonomika zkrátka nenabízí firmám příležitosti, kvůli nimž by měly zájem o úvěry na investice. Když problém není v penězích, nelze ho ani penězi vyřešit.

2. Ekonomické problémy nejsou cyklické povahy, ale strukturální

Jeden z důvodů, proč se Japonci v takové míře spoléhali na nástroje monetární politiky, byl ten, že se tvrdošíjně drželi utkvělé představy, že jsou jejich ekonomické potíže cyklické. Doufali, že expanzivní monetární politika a vládní výdaje ekonomiku "nakopnou". Politici ignorovali prohlubující se strukturální problémy, které působí jako brzda růstu.

Přebujelá byrokracie a nadměrná regulace odradily firmy od inovací, zhoršily konkurenční prostředí a snížily efektivitu firemního sektoru. Tamní nepružný pracovní trh například automaticky deklasoval mladé uchazeče o práci.

Bez podchycení klíčových nedostatků ekonomického systému se hospodářský růst nemůže navrátit na "zdravou" úroveň, ani kdyby vlády utrácely sebevíc. Ekonomika je odsouzena ke dlouhodobé stagnaci a politické paralýze kvůli neudržitelnému zadlužování. Tedy jako USA a eurozóna.

3. Stabilizujte urychleně bankovní systém

Jednou ze základních japonských chyb bylo dlouhé otálení s restrukturalizací bankovního sektoru po prodělané finanční krizi. Částečně se z toho poučily Spojené státy, které určitá "ozdravná" opatření po krizi z roku 2008 přijaly, Evropa vůbec. Zátěžové testy evropských bank byly doslova výsměchem, nepočítaly ani se situací vyvolanou případným bankrotem Řecka.

Evropské banky jsou stále značně podkapitalizované. A bez silných bank nelze čekat silný růst, natožpak spolupráci při řešení závažných dluhových problémů, kterým čelí eurozóna. Vyčkávání může situaci jen zhoršit, stejně jako v Japonsku.

Jaké jsou další lekce, které může dát Japonsko vyspělým ekonomikám?