Jan Dvořák, Ekonomika, 07.09.2011

Eurozóna je natolik nehomogenní, že udržet tutéž měnu pro země, jako jsou Řecko a Německo, je dlouhodobě neudržitelné. Stávající záchranné balíčky léčí příznaky, ale ne příčin. Jen odsouvají problém o nějaký ten týden v čase, odkládají nevyhnutelné. Uvědomme si, že nové a nové půjčky (které svým objemem musí převýšit ty splatné) představují klasické Ponziho pyramidové schéma. Naděje, že pokud předlužené země získají pár let času, dokážou z dluhů vyrůst, jsou liché. Je nutné hledat jiné řešení…

(Právě dnes rozhoduje německý ústavní soud o budoucnosti eurozóny. Má se vyjádřit, zda poskytování příspěvků do Evropského fondu finanční stability, tedy na krytí problémů zemí PIIGS, není v rozporu s Lisabonskou smlouvou. Více o tom v pondělním článku Jana Dvořáka Německý ústavní soud rozhoduje o budoucnosti eurozóny, na nějž tento text volně navazuje.)

O „dvourychlostní“ Evropě se dosud psalo výhradně v souvislosti s mírou integrace. Podle mě je ale načase začít seriózně mluvit o „dvourychlostní eurozóně“. 

O možnosti rozdělení eura v důsledku krize jsem psal ve své výroční analýze již na přelomu ledna a února. Nyní se tento scénář stává stále více pravděpodobným. A to v důsledku probíhající krize. Bankrot jednoho z prasátek by totiž spustil obrovskou lavinu. Banky bankrotující země by se rázem staly (s velkou pravděpodobností) insolventními a následovala by řetězová reakce. Dopad na mezibankovní trh by byl zničující. Opět by muselo dojít na znárodňování, jinak by lidé vzali bankovní domy útokem. Co s tím?

Cesty zpátky není

Pokračování článku najdete na: http://www.finmag.cz/cs/finmag/ekonomika/co-je-lepsi-nez-jedno-euro-dve-eura-eurozonu-ceka-stepeni/