Už první demokracie, ta řecká, měla mouchy. A to šlo o relativně malé státy, kde volební právo nebylo pro každého a lidé své politiky znali osobně nebo nejdál z doslechu. Jak to asi může fungovat dnes, kdy má volební právo i ten, kdo se o věci okolo sebe vůbec nezajímá, a kdy svého politika osobně neznáte ani vy, ani vaši příbuzní či známí a ani známí vašich známých? Zato ho perfektně znáte z jeho „správné“ mediální stránky. A média, jak asi víte, dokážou z kostky vykouzlit kouli a z bílého černé nebo šedivé…
České politické strany na svou předvolební propagaci vydávají stovky milionů korun. Jen část pokryjí volební příspěvky. Zbytek platí sponzoři. Jednak přiznaní, jednak nepřiznaní, o nichž se dozvídáme v četných aférách. Další miliony vydávají přímo jednotliví politici k propagaci své vlastní osoby. Ta investice je nutná. Lidé vás musejí znát, respektive musí mít pocit, že vás znají.

Soutěž idejí čili demokratický marketing

Z vlastní zkušenosti: dostanete se na volební kandidátku bezvýznamné strany (u zavedené to bez kontaktů a nadité peněženky ani nezkoušejte). Po volbách je součet vašich hlasů 167. Z toho 83 od vaší rodiny a od lidí, kteří vás znají. Zbylých 84 je od lidí, kteří se spletli nebo dali radši hlas bezvýznamné straně, kde nikoho neznají, aby ho nemuseli dát provařeným partajím. „Volte toho, koho znáte,“ říká Eddie Murphy ve filmu Dokonalý gentleman. A přesvědčit lidi, že vás znají, je věc demotingu (demokratického marketingu). Kdo maže, ten jede…

Korupce vzkvétá díky strukturální chybě demokracie

Aby nevznikla mýlka, problém není v politicích, problém je v podstatě novodobé demokracie. Představte si, že chcete dělat politiku, samozřejmě poctivě. Dáte dohromady dostatek podobně smýšlejících lidí a založíte politickou stranu. Vytvoříte stanovy, program a spoustu dalších nezbytných věcí. A pak je třeba oslovit voliče. Jenže na to potřebujete peníze... Celý článek si přečtete na Finmagu

Tyto zprávy pro vás vytváří Finmag.cz.