Den daňové svobody letos přivítáme 15. června

V roce 2011 den daňové svobody přivítáme ve středu 15. června. Pokud bychom chtěli co nejrychleji splatit svůj průměrný podíl na veřejných výdajích, museli bychom plných 165 dní odevzdávat celý výdělek státu. Až od 15. června tak budeme pracovat sami na sebe. Ano, je to hodně, přesto jde o relativně pozitivní zprávu. Den daňové svobody totiž oslavíme o tři dny dříve než minulý rok (18. 6. 2010).

„Kolik mě vlastně stojí výdaje státu?“ Tuto jednoduchou otázku si alespoň jednou položil každý, ať již v souvislosti s vyplňováním daňového přiznání či s informacemi o neefektivním plýtvání prostředky ze státního rozpočtu, o němž se téměř každodenně dozvídáme z médií. Právě k tomuto účelu slouží DEN DAŇOVÉ SVOBODY, který každoročně vyhlašuje Liberální institut.

Liberální institut při svém výpočtu vychází z kalkulací Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Tato metodika využívá odhad poměru veřejných výdajů na hrubém domácím produktu a umožňuje tak porovnat vývoj českého dne daňové svobody s vývojem v dalších zemích.

V ČR letos můžeme zaregistrovat posun k lepšímu po zhoršování pozice daňových poplatníků v uplynulých dvou letech. Zatímco v roce 2008 jsme na stát pracovali „jen“ 158 dní (7. 6. 2008), o rok později to bylo již 163 dní (13. 6. 2009) a vloni dokonce zmíněných 168 dní (18. 6. 2010). Z pohledu mezinárodního srovnání patří Česká republika do lepší poloviny analyzovaných zemí, a sice na 12. místo. Nejlepší pozici mají obyvatelé Jižní Koreje (na splacení státních výdajů pracují 103 dny), nejdéle si s oslavou daňové svobody počkají v Dánsku (213 dní).

Není překvapivé, že v souvislosti s fiskálními problémy, jež jsou způsobeny dlouhodobým schodkovým hospodařením vlád v jednotlivých zemích a jež byly v uplynulých dvou letech plně odhaleny nečekanou ekonomickou recesí, se den daňové svobody ve většině států – s výjimkou Nového Zélandu (+1 den), Polska (+4 dny), Norska (+8 dní), Rakouska (stejný den) a Francie (stejný den) – posunul k lepšímu. Je to dáno tím, že vlády musí škrtat na výdajové straně veřejných financí. Nejaktivněji si v krácení výdajů vedly státy s největšími problémy, tedy Island (- 22 dní), Portugalsko (-20 dní) a Španělsko (-15 dní). Řecko také zkrátilo výdaje, ale DDS se posunul jen o 4 dny.  

Data však ukazují, že škrty v jednom roce jsou pro upřímně míněný boj s neefektivními výdaji státu málo. I když v roce 2011 v porovnání s rokem 2010 dle OECD sníží výdaje vlády dvaceti tří států z 28 analyzovaných, porovnání výdajů roku 2011 k roku 2009 už tak přesvědčivé není – k pozitivnímu vývoji (snížení výdajů, tj. snížení počtu dnů, které pracujeme na stát) došlo jen u 15 států. A když porovnáme výdaje roku 2011 s rokem 2008 (při tvorbě rozpočtů na rok 2008 ještě nebyla ekonomická recese brána v potaz), je zřejmé, že většina vlád má co dohánět! V roce 2011 plánují veřejné výdaje pod úrovní roku 2008 vlády pouze třech států – Maďarsku, Švýcarsku a Jižní Koreji.

U zemí, u kterých došlo ke snížení plánovaných výdajů na HDP (snížení relativní daňové zátěže obyvatel) r. 2011 ve srovnání s rokem 2010, ale nikoliv ve srovnání s rokem 2009, natož s rokem 2008, hrozí riziko, že šlo pouze o jednorázové seškrtání rozpočtu v reakci na ekonomickou recesi, a nikoliv dlouhodobější konsolidaci. Bude zajímavé sledovat další vývoj.

Podmínky pro pozitivní trend jsou přitom jednoznačné – odpovědné jednání politiků a nevolených státních úředníků kombinované s rychlým přijetím dlouhodobě udržitelných reforem, které pomohou přesunout odpovědnost na všechny práceschopné občany a minimalizují tak roli státu.

Ing. Aleš Rod

analytik, Liberální institut