Dear Mr. President…

Těmito slovy zahajuje svůj známý protest song punková zpěvačka Pink a stejnými slovy se v tento čas obrací na amerického prezidenta ekonom Irwin Kellner. I přesto že známá rebelka směřuje svou píseň na G.W. Bushe a Irwin na nynějšího amerického prezidenta Baracka Obamu, obsah jejich sdělení zastřešuje stejná tématika, tj. tvorba pracovních míst. Irwinův vzkaz americké hlavě státu je jasný: Pokud se chtějí Spojené státy americké vyhnout dvouciferné recesi, je právě nyní ten pravý čas k aktivní tvorbě pracovních míst. A důvody?

Březnová data z trhu práce, zveřejněná během minulého pátku, sice mohla naznačit lehce pozitivní trend v tvorbě nových pracovních míst, nicméně rozhodně nebyla znamením něčeho velkého a to hned ze dvou důvodů. Za prvé, meziměsíční nárůst o 162 tisíc pracovních míst byl hluboko pod nastaveným očekáváním, jež činilo 184 tisíc a za druhé, ve výsledném číslu je započítáno 48 tisíc dočasných pracovníků, tj. lidí zaměstnaných na určitou časovou periodu či na částečný úvazek, u nichž je velká pravděpodobnost, že se po vypršení oné periody opět octnou na ulici. Míra nezaměstnanosti pak zůstala nezměněna na úrovni 9,7%, když nárůst počtu zaměstnaných pracovníků byl vyvážen přílivem neúspěšných uchazečů o zaměstnání. Nicméně dle Irwina by se pravá míra nezaměstnanosti, započítávající part-time pracovníky hledající zaměstnání na plný úvazek, sezónní pracovníky, a aktivní obyvatele aktivně nehledající zaměstnání, pohybovala jen těsně pod úrovní 25%!

Aby toho nebylo málo, více jak 44% aktivní populace se již ocitlo bez práce na půl a více roku, v průměru na 32,2 týdne, tj. nejvíce v poválečné historii USA. Blízká budoucnost přitom pro nezaměstnané obyvatele nevypadá nikterak růžově. Na každé nové vypsané pracovní místo připadá aktuálně téměř sedm zájemců, přičemž ještě v roce 2007 se na stejné pracovní místo hlásili méně než dva uchazeči. Do zpěvu přitom v průběhu krize není ani stávajícím zaměstnancům. Většina z nich si o přidání platu může nechat jen zdát, ba co víc většina korporátní Ameriky byla nucena sáhnout k jejich šeškrtání, potažmo propouštění.

Zatímco akciové trhy vykazují již přes rok jasné známky revitalizace, trh práce jakoby pořád vyčkával. Společnosti s ohledem na budoucí nejistotu stále nenajímají novou pracovní sílu. Jaké nejistoty máme na mysli? Korporátní Amerika jednoduše ještě neví, jaké bude její daňové zatížení do budoucna, jaké budou její energetické náklady a v neposlední řadě i její environmentální náklady. Jediné čím si mohou být budoucí zaměstnavatelé jisti, je nárůst zaměstnaneckých nákladů “díky“ nedávno schválené reformě zdravotnictví.

V tak nejistém prostředí, v jakém se nyní americký trh práce nachází, mají daňové pobídky, za účelem najímání nových pracovníků, pouze omezený účinek a ti, jež by snad chtěli založit nový podnik, či expandovat, se zákonitě potýkají s velmi omezenými možnostmi získat úvěr. K vystoupení z tohoto začarovaného kruhu nabízí Irwin Obamovi jasné řešení. Ne soukromý, ale státní sektor by měl přímo lidem nabídnout dobře placenou práci. Inspirovat by se pak prezident Obama mohl od Rooseveltovy administrativy, jež v třicátých letech minulého století dokázala vytvářet pracovní místa velmi flexibilně prostřednictvím státních agentur. Řeč je např. o Agricultural Adjustment Administration (AAA), Civilian Conservation Corps (CCC), či Federal Emergency Relief Administration (FERA). Irwin své řešení ala hladová zeď zdůvodňuje tím, že v těchto dnech je v USA mnoho mostů, silnic či přehrad, jež potřebují opravit, nemluvě o rozsáhlých přestavbách po nedávných záplavách. Nejsou potřeba ani nové peněžní prostředky k založení těchto agentur, jelikož ty ze stimulačních balíčků jsou stále k dispozici.

Punkerka Pink ve svém textu nabízí G.W. Bushovi, že mu poví o těžké práci: „Let me tell you 'bout hard work“. Ten její výzvu 8 let ignoroval a tak je nyní na Baracku Obamovi, aby tuto těžkou práci vykonal, a to dříve než bude pozdě.