Čínská (ne)závislost na USA

Čínsko-americké vztahy se s postupem krize čím dál více vyostřují. Rostoucí vliv asijského giganta na globální ekonomiku je naprosto nezpochybnitelný, stejně tak jako je nezpochybnitelné, že se na pozadí obrovského ekonomického boomu odehrává masivní porušování lidských práv a svobod. Naposled se o tom mohla přesvědčit společnost Google, jež odmítla akceptovat rostoucí cenzuru ze strany čínské vlády a přesměrovala svůj provoz do Hong Kongu. Na tomto případě, stejně jako na příkladu setkání prezidenta Obamy s Dalajlámou, je možné sledovat postupné vyostřování vztahů mezi těmito dvěma velmocemi, jež je umocňováno stále většími „nepochopeními“ z obou stran. Tato oboustranná nepochopení vzájemných vztahů se však dají nejlépe demonstrovat na příkladu oboustranné ekonomické závislosti.

Na čínské straně nebezpečným tempem roste přesvědčení, že Čína je pro Spojené státy více důležitá, než-li Spojené státy pro Čínu. A na straně druhé, v USA zaznamenáváme rostoucí trend ukazování prstem na Čínu, jakožto na zdroj vlastních ekonomických problémů. Zásadní omyly! Ano, Čína stále je a bude pro USA nejvýhodnějším dodavatelem toho nejlevnějšího zboží, na druhou stranu za rohem čekají mnozí další levní dodavatelé, jako např. Vietnam. Bez Číny by ceny zboží v USA nepochybně stouply, nicméně nijak závratně, ba naopak zemí, jež by více tratila, by byla Čína samotná.  Tyto dvě země jsou na sobě vzájemně závislé, nicméně není pochyb, že Čína potřebuje Spojené státy mnohem více. Demonstrujme si čínskou závislost na dvou faktorech – konkrétním a abstraktním.

V roce 2008 znamenal export do USA pro čínskou ekonomiku 7,4% HDP, tj. široko daleko největší spotřebiště čínského vývozu, za nějž by se aktuálně jen těžko hledal srovnatelný ekvivalent. Ještě důležitější je však závislost abstraktní. Světový obchodní a finanční systém byl vytvořen a je stále veden Spojenými státy, jakožto ekonomickým hegemonem. Vedoucí postavení v tomto systému má samozřejmě své výhody i nevýhody, nicméně všechny ostatní světové ekonomiky jej musejí přijmout jako holý fakt a Čína si musí uvědomit, že z nastavení tohoto systému těží nejvíce právě ona. Liberalizace světových obchodních vztahů přináší Číně ročně miliardy dolarů ze zahraničního obchodu, bez něhož by Čína, jakožto silně proexportní ekonomika, čelila drtivé deflaci. Dalším důkazem vyšší čínské závislosti na USA je pokračující zavěšení čínského jüanu na americký dolar. Zavěšení čínské měny na tu americkou symbolizuje provázání těchto dvou ekonomik, nicméně se může stát i hlavním aspektem, jež oboustranné vztahy nakazí. Mnoho Američanů, členy Kongresu a členy Obamovy administrativy nevyjímaje, je přesvědčeno, že právě zavěšení čínské měny na americký dolar je nyní ekonomickým problémem číslo jedna. Ano je to problém, ale zdaleka ne nejzásadnější.

Mezi základní ekonomické principy patří fakt, že flexibilita přináší efektivnější alokaci zdrojů následně větší bohatství, naproti tomu rigidnost, v tomto případě symbolizovaná zavěšením jüanu, znamená neefektivnost a distorzi. Ve chvíli kdy se cenové a produkční podmínky dvou navzájem obchodujících zemí změní, musí tuto změnu reflektovat i směnný kurz jejich měn. To se v tomto případě neděje a tudíž obchodní vztah těchto dvou největších ekonomik na světě, negativně ovlivňuje celý svět. Nicméně zavěšení jüanu na americkou měnu, není nejdůležitějším čínským krizovým opatřením. Čínský jüan posílil vůči dolaru od července 2005 do června o 2008 o 20%, když anualizovaný obchodní přebytek s USA vzrostl téměř o 50%.  Tím největším problémem je masivní podpora státních firem.

Ve prospěch státních firem dochází k umělému zvyšování cen prostřednictvím regulovaných monopolů, k masivnímu vyvlastňování soukromých pozemků a k nabízení téměř volného kapitálu prostřednictvím bankovních půjček, jež pocházejí z úspor čínských domácností. Nedávné rozhodnutí Obamovy administrativy o uvalení cla na dovoz čínských pneumatik, pak působí s výše uvedenými akcemi čínské vlády naprosto banálně.   

Nejmocnějším čínským argumentem, ve vztahu k americké závislosti, je výše amerického dluhu právě vůči tomuto asijskému gigantovi. Americká vláda vykázala za rok 2009 schodek více než 1,4 bilionu amerických dolarů a předpokládá se, že během roku 2010 toto číslo vzroste o dalších 0,2 bilionu. Spojené státy logicky nabízejí dluhopisy na pokrytí svých výdajů a čínská státní správa měnových kurzů, State Administration of Foreign Exchange (SAFE), je jedním z největších nákupčích. Reálné množství amerických státních dluhopisů, jimiž SAFE disponuje, je neznámé, jelikož provede-li nákup dluhopisů, např. kancelář SAFE, jež sídlí ve Velké Británii, není počítán jako čínský. Ani Spojené státy nezveřejňují údaje o všech typech dluhopisů, nicméně dle oficiálních dat o státních dluhopisech (Treasury), Čína aktuálně disponuje v těchto obligacích 800 mld. USD, přičemž dle neoficiálních odhadů Čína disponuje dalšími 500 mld. USD v ostatních typech dluhopisů. V relativních hodnotách se však nejedná o nijak zásadní podíl. V roce 2009 se Čína podílela na státním deficitu USA pouze z 5%, přičemž největším majitelem amerických dluhopisů je aktuálně Japonsko. Kumulovaný čínský obchodní přebytek se Spojenými státy za období 1980-2009 činil 2,1 bilionu USD, tj. obrovský podíl z celkových čínských rezerv, činících 2,4 bilionu USD. Čína nemůže celý tento přebytek napumpovat do své ekonomiky, ale musí najít jiná odbytiště. Část tohoto přebytku tak jako tak musí směřovat zpět do Amerických dluhopisů a akciových trhů, tj. jediných míst, dostatečně velkých absorbovat čínský obchodní přebytek.