Dividendové lahůdky světa

Máte rádi dividendové akcie? Spekulujete raději na pravidelný dividendový příjem než na sporadický kapitálový výnos z nákupu a prodeje akcií? Jestliže ano, pak své úsilí zkuste zaměřit více ze široka, zkuste vynechat USA.

Neamerické společnosti jsou mnohdy štědřejší než ty americké. Dividendový výnos akcií v indexu Europe's Dow Jones Stoxx 600 by mohl podle odhadů v letošním roce dosáhnout v průměru až 11%. U brazilského indexu Bovespa by to mohlo být průměrně až 10% a u japonského Nikkei 225 stejně tak. “Shooting star” by letos mohl být Hong-Kongský Hang Seng, kde by podle odhadů mohl průměrný dividendový výnos vyšplhat až k 50%.

Smutnou pravdou ovšem je, že pro obyčejného Evropana jsou tyto trhy jen těžko dosažitelné a možnost získání takto tučných dividend jen tak velmi omezená. V podstatě jedinou možností je investice do ADR.

ADR (American Depositary Receipt) reprezentují akcie neamerických společností, které se volně obchodují na amerických trzích. V součastné době tuto možnost využívá celá řada zahraničních firem, nicméně jejich počet má stále vysoké rezervy. ADR umožňují investorům koupit neamerický titul za americkou měnu na americké burze. Není tedy nutné otevírat si účet v Číně, Turecku nebo Austrálii. ADR se obchodují v dolarech stejně jako jiné americké firmy a dokonce vyplácejí i dividendy v dolarech.

ADR jsou vydávány americkou depozitní bankou a mohou reprezentovat zlomek podílu, celý podíl nebo vícenásobný podíl na cizí akcii. Vlastník ADR má právo získat cizí akcie, jež ADR reprezentují, nicméně američtí investoři obvykle jednoduše vlastní pouze ADR. Cena ADR je velmi blízká ceně cizí akcie na svém primárním trhu přizpůsobená k poměru, který ADR reprezentují. Existuje zde tak teoretická možnost pro arbitráž. V součastné době provozují depozitní služby nejvíce JPMorgan, Citibank, Deutsche Bank and the Bank of New York Mellon. Jednotlivé akcie zahraniční společnosti reprezentované ADR se objevují pod názvem ADS, neboli American Depositary Shares.

Investování do dividendových akcií je navíc dlouhodobě osvědčená strategie, které poráží trh a generuje pasivní příjem. Studie Ned Davis Research říká, že společnosti, které vyplácely dividendy, růstově překonaly své „lakomé“ protějšky mezi roky 1976 a 2006 10% vs. 4%. Účinek reinvestovaných dividend může zvýšit množství hotovosti exponenciální rychlostí.

Při nízkých úrokových sazbách jaké jsou nyní v USA, je po investicích, které nabízejí vysoký výnos poměrně vysoký zájem. Samozřejmě, že pouze vysoký výnos nestačí a bylo by opravdu chybou, kdyby stačil. Kromě něj je zapotřebí hledat i fundamentální stabilitu, tzn. společnosti s pozvolným ne příliš rychlým růstem, kvalitním managementem a inovativními myšlenkami.

Důležitým poznatkem o smysluplnosti dividendových investic je následující příklad z dílny Credit Suisse. Kdybyste investovali v roce 1900 pouhých 1000 USD do amerických akcií, vzrostla by hodnota Vašeho majetku již očištěného o inflaci na 727 000 USD v roce 2009. Skutečná návratnost je 6,2%, což není špatné, ale bohužel pro kapitálový výnos, je většina návratnosti tvořena z reinvestovaných dividend. Na kapitálový výnos tak ročně zbývá pouhých 1,8%.

Dividendový svět je pestrý a variabilní a i zde platí riziko trhu. To, že společnost vyplácela pravidelně dividendu deset předchozích let neznamená, že ji bude vyplácet i dalších deset let. A naopak. Jestliže firma ještě nikdy dividendu nevyplatila, neznamená to, že ji vyplácet nikdy nebude.

Možnými kandidáty na zařazení do dividendového portfolia by tak mohly být společnosti jako BP (BP), GlaxoSmithKline (GSK), Taiwan Semiconductor (TSM), Portugal Telecom (PT), Bank of Montreal (BMO), Deutsche Telecom (DT), Eni (E), France Telecom (FTE), Repsol YPF (REP), Total (TOT), Vodafone (VOD), Veolia Environnement (VE), City Telecom (CTEL), Magyar Telecom (MTA), Telecom Corp of New Zealand (NZT), Cellcom Israel (CEL).