Vyjádření ČEZ k článku

Pondělní vydání týdeníku Respekt přineslo článek s názvem Zlatý důl od ČEZ. V článku je řada nepřesností i mylných informací. Proto jsme text článku opatřili komentáři

Ladislav Kříž
manažer mediálního útvaru
ČEZ
 
Následuje plný text vyjádření ČEZ (poznámka redakce)

Respekt | 14.12.2009 | rubrika: Politika | strana: 18 | autor: TOMÁŠ SACHER JAROSLAV SPURNÝ

Chcete levně koupit parcelu uprostřed miliardové elektrárny? Tady je návod, kým musíte být a co musíte udělat.

Jméno Romana Lamky (44) je naprosto neznámé. Z veřejně přístupných zdrojů o něm nelze zjistit víc, než nabízí zmínka o advokátní kanceláři, kterou tento muž vlastní. Archivy českých médií jeho jméno neznají vůbec.
„Je to omyl, tady nikdo není,“ vyhrkne mužský hlas na čísle mobilu uvedeném na advokátově webu, když se na druhém konci představí novináři. A bez rozloučení končí hovor. Pak už sluchátko nezvedá opravdu nikdo. „Jakékoli Vaše další snahy o komunikaci se mnou považujte prosím za zcela bezpředmětné,“ vzkazuje pan Lamka nakonec - po několika dalších pokusech o kontakt - e-mailem do redakce Respektu.

Proč je tato připomínka marných snah o rozmluvu nutná a kdo je vlastně Roman Lamka? Na druhou otázku dnes nemáme jednoznačnou odpověď. Pro nechuť pana Lamky hovořit s tiskem se však poměrně zásadní vysvětlení nabízí. Je to příběh spjatý s největší tuzemskou energetickou firmou ČEZ, kde najdeme na jedné hromadě všechna podezření, kterými mocný gigant v posledních letech ohromuje českou společnost.  Jde tu o podivně levné prodeje pozemků, předražované zakázky za desítky miliard korun a klientelismus, kterému spolu s manažery ČEZ nápadně zametají cestu i čeští politici.

(komentář: Jakkoliv uvnitř článku autoři zdůrazňují, že všechny informace od neveřejných zdrojů jsou jen na úrovni fám, toto úvodní shrnutí již navozuje, jaký názor si čtenář má utvořit. Navíc, jak uvedeme následně, většina informací je zkreslených nebo nepravdivých.)

Příběh Romana Lamky je zatím otevřený, už teď je však jisté, že byznys, který se kolem něj roztočil, může ovlivnit život Česka na desetiletí.

No nekupte to

Pro začátek se seznamme ještě s jedním naprosto neznámým jménem - kadaňskou firmou RRK. Tato stavební a údržbářská společnost vznikla na počátku devadesátých let přímo v areálu severočeské hnědouhelné elektrárny Tušimice a v podstatě nikdy nespolupracovala s nikým jiným než s jejím majitelem, kterým je ČEZ.

Tato letitá symbióza dostala nový náboj před třemi lety. Tou dobou se totiž v ČEZ rozhodovalo o investici, která by měla tušimickou elektrárnu ze stárnoucího špinavého provozu přeměnit v moderní zařízení splňující ty nejpřísnější ekologické normy. Ve hře je sedmadvacet miliard a z pohledu firem jako RRK i nebývalé možnosti zisku z dlouhodobých kontraktů, které si náročná přestavba vyžádá.

Tušimice nejsou jediné - dalších pětadvacet miliard se ČEZ rozhodl investovat do obnovy nedaleké hnědouhelné elektrárny Prunéřov, zhruba třicet miliard pak do posledního ze starých severočeských provozů ČEZ Ledvice. Práce na obnovách elektráren dnes běží a mimochodem je překvapivé, že média (včetně Respektu) dosud tuto téměř stomiliardovou investici opomíjela. Jak se totiž ukazuje, odhadované sumy mohou být ve skutečnosti ještě mnohem vyšší a už dnes je otázkou, kde budou elektrárny na svůj plánovaný více než čtyřicetiletý provoz brát uhlí, pokud nepadnou těžební limity.

(komentář: Autoři Respektu jako vždy používají vyjádření„ mohou být, je otázkou“. Všechny stavby v rámci komplexní obnovy běží v rámci schváleného rozpočtu. Ani u jedné ze staveb se nepředpokládá navýšení schváleného rozpočtu. Všechny probíhající projekty komplexní obnovy elektráren a výstavba nové elektrárny v Ledvicích mají zajištěnu dodávku paliva na celou dobu životnosti bez prolomení limitů. Autoři článku se na toto ČEZ ani nedotázali, stačila jim zřejmě podsunutá informace od svých zdrojů.)

A tady se vracíme do příběhu advokáta Lamky a firmy RRK. V roce 2008, kdy se rozběhly přípravy na rekonstrukci celého areálu Tušimic, koupili kadaňští údržbáři od ČEZ přímo v elektrárně šest budov i s parcelami a dalších více než deset hektarů pozemků.

(Komentář: Komplexní obnova začala již v roce 2007a přípravy už od roku 2006)

 Jde zhruba o osminu celého areálu, položenou navíc v jeho samotném centru.

(Komentář: nejedná se v žádném případě o osminu celého areálu, ale o cca 2.5 % v případě Tušimic II (a to bez započítání areálu Tušimic I, který tvoří s dvojkou jeden celek) a o cca 1,7 % v případě Prunéřova. Jedná se o nemovitosti na jeho samotném okraji, nikoliv v jeho „srdci“ nebo „samotném centru.)

Cena, za kterou RRK svůj kus Tušimic koupila, je přitom neuvěřitelně nízká. Za celý balík lukrativních nemovitostí dali jen něco přes sedm milionů a součástí dohody je i podmínka, že prodávají - tedy ČEZ - zaplatí kupujícímu nové oplocení a příjezdovou cestu.

(Komentář: Není pravda. Autorovi článku bylo odpovězeno – „veškeré náklady spojené s vyčleněním byly přičteny ke kupní ceně vzešlé ze soutěže, a tudíž hrazeny kupujícím“ – tedy tyto náklady hradil kupující,  a ne ČEZ. Autor článku tedy vědomě skutečnost otočil. Kupní cena koresponduje (je ještě vyšší) než cena obvyklá stanovená znaleckým posudkem, který byl před prodejem vypracován. Cena obvyklá byla v posudku stanovena ve výši 6.300.000 Kč.)

 Metr čtvereční zastavěné plochy tak vychází na méně než stokorunu, nezastavěné pozemky na neuvěřitelných deset korun za metr. Srovnávat cenu pozemků v srdci elektrárenského areálu s čímkoli jiným prakticky nejde, za podobné částky však na Kadaňsku člověk nepořídí vůbec nic - i rozbořená chatka se zarostlou zahradou daleko za městem je v metráži třeba šedesátkrát dražší.

(Komentář. Bohužel autoři nevysvětlují, čím jsou pozemky lukrativní. ČEZ má dlouhodobě problém najít kupce pro nadbytečné budovy, pozemky v areálech svých elektráren. Ty jsou daleko mimo obydlené zóny. To samé platí o kancelářských plochách, byť třeba jen k pronájmu. Zájem je nulový. Pro dosažení nejvyšší prodejní ceny byl prodej těchto objektů (jako vždy ve všech případech prodeje nemovitostí) realizován na základě poptávkového řízení. Své nabídky poslalo 5 místních dodavatelských firem s cílem vytvořit si vlastní zázemí, neboť poskytují své služby nebo údržbářskou činnost v dané lokalitě. Forma vlastnictví jim navíc umožňuje realizovat v daných objektech stavební úpravy či rekonstrukce dle svých potřeb a charakteru jejich činnosti, které by pro Skupinu ČEZ postrádaly opodstatnění, a proto by nebyly realizovány . Nabídky se v případě Tušimic pohybovaly od 4,65 mil. Kč do 7,15 mil. Kč. Vybrána byla pochopitelně nejvyšší.

Samozřejmě při rozhodování o prodeji bylo přihlédnuto k plánované komplexní obnově elektráren, kdy je vždy ověřována nepotřebnost objektů a pozemků i z tohoto pohledu. Tyto prodávané objekty i pozemky s komplexní obnovou nijak nesouvisí a z jejího hlediska nejsou nijak využitelné.

Dílčí údaje o cenách, s kterými vystupuje redakce časopisu Respekt, nelze vztahovat k cenám, za které jsou realizovány prodeje nemovitostí charakteru obytných či rekreačních prostor.

V daném případě se jednalo o objekty  v sousedství elektráren zatížené jejich provozem, které nejsou vhodné pro bydlení či rekreaci, a jejich využití je výlučně obchodního či průmyslového rázu, (pokud pro ně však má někdo využití). Skupina ČEZ, jak již bylo uvedeno, pro ně žádné využití neměla, nemá ani mít nebude.)

Tušimice přitom nejsou jedinou elektrárnou, kde se obchoduje s pozemky. Celkem pět budov s parcelami a další dva hektary půdy se jen několik měsíců po tušimickém kšeftu prodává v dalším ze zmíněných hnědouhelných provozů - Prunéřově. A také tady pozemky nakonec získává společnost RRK.

(Komentář: při prodeji v Prunéřově zvítězila firma Jampl PSV s.r.o. Firma RRK nepředložila nejvyšší nabídku. Podle námi zjištěných fakt, většinu pozemků stále vlastní firma Jampl PSV.

Dle námi provedené kontroly (dle katastru nemovitostí) přešla následně:

-          část majetku do vlastnictví firmy RRK, s.r.o.

-          dvě nemovitosti (pozemek s původní kupní cenou od ČEZ 40.548 Kč a budova s původní kupní cenou od ČEZ ve výši 682.000 Kč) do vlastnictví firmy PROJEKT BOHEMIA s.r.o., kde je jednatelkou paní Petra Lamková a firma je vlastněna jediným společníkem, společností AMIREZA a.s. ve které byl (do 23.8.2008, již není) předsedou představenstva pan JUDr. Roman Lamka a členem představenstva stále dosud je paní Mgr. Petra Lamková .

ostatní nemovitosti jsou stále ve vlastnictví společnosti JAMPL PSV, s.r.o.)

Odměny a detektivové

Otázka je jasná: proč ČEZ prodává nemovitosti spadající do mnohamiliardové obnovy areálu za tak nízkou cenu, respektive proč se jich firma vůbec zbavuje? Mluvčí ČEZ Ladislav Kříž má jednoduché vysvětlení. „Prostě je už nepotřebujeme,“ říká. „S komplexní obnovou elektráren nijak nesouvisí a z jejího hlediska nejsou nijak využitelné,“ dodává s tím, že firma je vlastně ráda, že se „nepotřebných“ (byť solventních nájemníků plných) budov a parcel v elektrárně zbavila.
Křížova odpověď ovšem vyvolává další otázku. Jakou cenu mají pozemky uprostřed elektrárny, obklopené na všech stranách pozemky ČEZ, pro kadaňské údržbáře?

(Komentář: Firma RRK od počátku devadesátých let v těchto prostorech podniká a sídlí. Logicky tak chtěli vlastnit tyto prostory než být v pronájmu. Mají tedy pro ně stejnou cenu jako pro jakoukoliv domácnost byt, ve kterém dlouhá léta bydlí v nájmu,  a když se naskytne možnost odkoupení bytu, logicky o ni usilují.)

Přesně řečeno pro Romana Lamku, který vstoupil do hry okamžitě poté, co ČEZ dokončil zmíněný prodej. Firma Lamkovy ženy kupuje na konci roku 2008 od obchodních partnerů RRK několik z čerstvě nabytých prunéřovských nemovitostí, samotní kadaňští údržbáři se ze zcela nepochopitelných důvodů vydávají Lamkovi úplně všanc.

(Komentář: Podle provedené kontroly (dle katastru nemovitostí) všechny nemovitosti v Tušimicích stále patří společnosti RRK, s.r.o. A jak již bylo popsáno výše, i situace v Prunéřově je jiná, než píše Respekt.)

Jak dokazuje plná moc podepsaná třemi původními majiteli, firmu RRK od toho momentu řídí právě pražský právník a jeho rozhodnutím je formální sídlo firmy okamžitě přesunuto do Lamkovy domovské Prahy.

Je třeba říct, že není jasné, co celý podivný obchod znamená. Odehrál se uvnitř ČEZ, a nebýt zdroje ze samotné firmy, nikdo by se o ní jako o firemní skryté operaci nedozvěděl.

(Komentář. Tento obchod se neodehrál uvnitř ČEZ. Pokud tomu tak je, pak jde o obchod majitelů RRK. ČEZ neví, jak by mohl komukoliv přikazovat, jak má nakládat se svoji firmou. Zároveň si dovolíme i zapochybovat, do jaké míry lze podle platných zákonů předat na základě plné moci řízení firmy třetí osobě.)

Roman Lamka se s Respektem odmítl bavit a neúspěšně skončily i žádosti o rozhovor u všech tří původních majitelů firmy RRK. Přitom vysvětlení toho, co se na severu Čech před rokem odehrálo, by právě od zmíněných pánů bylo více než zapotřebí. Spekulace našich zdrojů z branže totiž tuto transakci dávají za příklad obchodu, kterým mocenská struktura ČEZ - organizace, o níž bývalý ministr financí Miroslav Kalousek řekl, že je „silnější než vláda“ - může odměňovat nebo si zavazovat lidi, případně získávat zdroje ke korupci politiků.

(Komentář: Autoři nijak nevysvětlují, v čem jsou lukrativní 40 let staré budovy s pozemky v „atraktivní“ lokalitě uhelných elektráren. )

Roman Lamka dále vlastní poradenskou firmu AIL, která poslední tři roky zajišťuje kompletní inventarizaci nemovitostí společnosti ČEZ - tedy i nemovitostí v areálu tří hnědouhelných elektráren na severu Čech. Firma Lamkovy ženy Petry Aramis Bohemia má pak na starost inventarizaci vybavení budov ČEZ.

(Komentář: Respektu bylo sděleno, že tyto firmy nedělají inventarizaci budov. Firmy AIL a ARAMIS pomáhají zajišťovat pro ČEZ Správu majetku, s.r.o., což je jedna ze společností Skupiny ČEZ,  evidenci movitého vybavení (židle, stoly, skříně apod. !!!! ) a také spolupracují při jeho inventurách a hromadném zařazování.

Jedná se tedy vysloveně o vybavení kanceláří a dalších prostor, které má v majetku ČEZ Správa majetku, s.r.o.  Tyto kanceláře a prostory se nacházejí v neenergetických budovách a souvisejících pozemcích, které byly vloženy z jednotlivých REAS (bývalých regionálních energetických společností) k 1.7.2006. Inventury a evidenci nemovitého majetku (budovy, pozemky) si provádí ČEZ Správa majetku, s.r.o., vlastními silami.

Inventarizaci jakéhokoliv majetku (movitého ani nemovitého) v elektrárnách fy AIL a ARAMIS neprovádějí ani neprováděly.)

To znamená, že pražský advokát vidí opravdu hodně hluboko do vnitřností „systému ČEZ“.

(Komentář: Má přehled, kolik máme v některých objektech stolů a varných konvic a jejich stáří)

A navíc není žádným nováčkem ani ve světě kontaktů s politiky. Má blízko k čerstvému místopředsedovi pražské ODS a korupčními skandály opředenému starostovi Prahy 5 Milanu Jančíkovi, jehož radnici pomáhala Lamkova firma AIL se správou obecního majetku právě v době, kdy média informovala o neuvěřitelně levných prodejích či pronájmech majetku Prahy 5 Jančíkovým spřízněným firmám. (Byla to zajímavá spolupráce: Respekt má k dispozici například dokument, podle něhož Jančík vyplácí Romanu Lamkovi z obecních peněz jeden a čtvrt milionovou odměnu za to, že radnici pomohl od firmy ČEZ získat dvoumilionovou dotaci pro obecní školku.)
Spolupráce obou mužů funguje dodnes. A dobré známé má Roman Lamka i mezi sociálními demokraty. V roce 2005 se podle informací Respektu při studiu plzeňských práv seznámil s čerstvě odstoupivším premiérem Česka Stanislavem Grossem a oba poté nastoupili do funkce koncipienta u pražského advokáta Eduarda Bruny, proslaveného například obhajobou z korupce nařčeného šéfa lidovců Jiřího Čunka.

Hluboko do systému vidí i lidé z RRK, kteří -jak si ukážeme později - mají dnes velký přehled o rozdělování miliardových zakázek ČEZ a hrají v tomto procesu i velkou roli. To už ovšem souvisí s jinou věcí, která je rovněž hodna detektivního pátrání - a sice s rekonstrukcí elektráren, ve kterých RRK nakoupila pozemky. Zdá se to strašně dávno, ale není to ani deset let. „Díky ní budeme moci odpojit staré uhelné elektrárny, které znečišťují ovzduší,“ vysvětlovali v roce 2001 novinářům manažeři ČEZ důvod, proč je nutné nekoukat na nějakou tu stovku miliard a dostavět atomovou elektrárnu Temelín.

(Komentář: Autoři Respektu drobně, ale podstatně překrucují výroky, vysvětlení znělo, že pokud se rozhodneme nedostavět Temelín povede to k vyššímu využití uhelných elektráren. S odstavením uhelných elektráren bylo spojeno rozhodování o dostavbě jaderné elektrárny Temelín v roce 1992. Do konce roku 1998 ČEZ prokazatelně odstavil uhelné bloky o výkonu 2000 MW, tedy o stejném výkonu jako Temelín.)

Dnes jsme tedy o deset let dál a plány se pořádně změnily. V Temelíně se v současnosti uvažuje o výstavbě dvou nových bloků a trojice uhelných elektráren v severních Čechách se místo závěry naopak těší na mnohamiliardovou rekonstrukci.

Způsob financování rekonstrukce tří zmíněných elektráren se přitom dá nazvat socialistickým podnikáním v podmínkách kapitalismu. Nejde přitom jen o masivní předražení původně plánovaných cen za rekonstrukce elektráren, ale především o neprůhledný systém, v němž se při těchto mamutích investicích peníze polostátní firmy rozdělují (viz rámeček). Hlavní problém rekonstruovaných elektráren ovšem leží ještě někde jinde.

(Komentář: Respekt nepřináší v celém textu ani jeden důkaz předražení staveb. Zřejmě proto, že všechny stavby běží v rámci rozpočtu. )

Za limity

Elektrárny za sto miliard, jejichž životnost se počítá zhruba na čtyřicet let, nemohou návratnost investovaných peněz zajistit, protože stávající limity těžby hnědého uhlí jim zaručují provoz maximálně na patnáct let. To tvrdí představitelé ministerstva životního prostředí a do jisté míry to připouští i ČEZ. „Pokud nebudou prolomeny limity, pojedeme nejpozději od roku 2020 jen na část výkonu,“ říká mluvčí ČEZ.

(Komentář: Respekt se ČEZ nedotazoval. Výrok, pokud jej redaktoři někde našli, se zřejmě týkal něčeho jiného. Pro všechny realizované obnovy elektráren je uhlí zajištěno bez nároku na prolomení limitů. To je nezpochybnitelný fakt. Celý další text je tak již odvezen od chybného základu)

Je tedy ČEZ tak krátkozraký, že strká desítky miliard do rizikového projektu? Anebo se díky těsným vazbám na tuzemské politiky výsledku souboje o limity už dopředu nebojí? Druhá možnost vypadá reálněji.

Vláda Jana Fischera stáhla před čtrnácti dny ze sněmovny návrh novely horního zákona. Tato čtrnáct měsíců stará novela sepsaná tehdejším ministrem životního prostředí Martinem Bursíkem velmi zjednodušovala možnost jednou provždy odepsat z majetku státu zásoby uhlí ležící za limity. Ty, jak známo, stanovil před šestnácti lety kabinet Petra Pitharta ve snaze zabránit totálnímu vydrancování severočeské krajiny.

Bursíkova novela mohla teď jednou provždy opětovnému prolomení limitů zamezit. Krok Fischerovy vlády byl však jen pokračováním několikaměsíční práce poslanců napříč všemi politickými stranami (kromě zelených), kteří Bursíkovu novelu pětkrát odmítli pustit do projednávání ve sněmovně.

Při pohledu na aktuální politické dění se zkrátka nelze ubránit dojmu, že manažeři ČEZ svými investicemi do uhelných provozů nijak neriskují. Už Topolánkova vláda (s velkou podporou sociálních demokratů) začala připravovat energetickou koncepci, která s prolomením limitů - a s výstavbou dalších jaderných elektráren a s těžbou uranu a s podporou těžkého energetického strojírenství - počítá. Z toho všeho bude profitovat především ČEZ a jeho dceřiné firmy jako třeba Škoda Praha Invest, která jako generální dodavatel ovládne rekonstrukce a stavby různých elektráren a tepláren za zhruba dvě stě miliard korun. Bez energetické koncepce a prolomení limitů by se ovšem nestavělo téměř nic.

Fischerova vláda návrh koncepce dotáhla do podoby konkrétního návrhu, který dnes prochází připomínkovým řízením, a podle řady expertů je prolomení limitů jen otázkou času. Těžba hnědého uhlí není klíčová jen pro elektrárny a teplárny ve vlastnictví ČEZ, stejný zájem o uhlí mají noví energetičtí hráči na trhu J&T, PPF nebo uhlobaroni ze společnosti Czech Coal (Mostecká uhelná), kteří vlastní licenci na těžbu uhlí za limity za stovky miliard korun.

Já nic, já Muzikář

Zhruba od stejné chvíle, kdy se na veřejnosti diskutuje o jasném zájmu ČEZ a dalších firem na prolomení uhelných limitů, se přitom v médiích objevují analýzy a komentáře pokoušející se popsat kartelizaci moci, jaká mezi firmami a tuzemskou politickou scénou ruku v ruce probíhá. Řečeno v kostce naznačují, že politické strany kromě oficiálních příjmů získávají i finance z černých fondů společnosti ČEZ. Jak přitom mimo mikrofon potvrzuje nezávisle na sobě několik parlamentních politiků i byznysmenů, při podobných spekulacích se často objevují i konkrétní sumy. Ta nejčerstvější hovoří o čtyřech stech milionech vyplacených v letošním roce dvěma nejsilnějším parlamentním stranám ODS a ČSSD.

(Komentář: ČEZ otázku limitů několik let nekomentuje a v této oblasti se ani neangažuje).

Přestože se překvapivě právě na této sumě shodlo nezávisle na sobě hned několik politiků a expertů, nejde v tuto chvíli o nic jiného než o bezcennou fámu. Kromě stejné cifry totiž mají autoři podobných spekulací společné i to, že se pod sebejemnější tvrzení o podobné korupci nechce nikdo z nich podepsat.

Důkazy o konkrétních pohybech peněz tedy chybějí, na druhou stranu o tom, jak nadstandardně a těsně spolupráce mezi politiky a ČEZ v dnešním Česku funguje, přesvědčili v poslední době sami politici veřejnost hned několikrát.

Nejznámější případ z letošního léta, kdy se v italském Monte Argentariu sešli bývalý premiér Mirek Topolánek, hlavní energetický expert sociální demokracie Milan Urban a předáci ČEZ Martin Roman a Vladimír Johanes na luxusní dovolené, snad ani není potřeba připomínat. Nad bezprecedentní zhruba šedesátimiliardovou dotací ve formě emisních povolenek, kterou poslanci obou zmíněných stran krátce před italskou dovolenou ziskové firmě přiklepli, experti dodnes kroutí hlavou.

(Komentář: Nejedná se o 60 miliard, ale o polovinu pro ČEZ, nejde o dotaci, ale o to, že ČEZ neodevzdá tyto peníze za nákup povolenek, ale bude je muset investovat  do opatření (vládou i EK schválených) na snížení emisí. Nejde o zvýhodnění energetiky, ale naopak o zrovnoprávnění s ostatními odvětvími, kde bude obchodování s povolenkami taktéž nabíhat postupně).

Odborníci na sledování korupce také nabízejí několik cest, jakými ČEZ na výplaty případných černých fondů pro politické strany získává peníze. Jednou z možných je poskytování neprůhledných zakázek firmám typu RRK. Pravděpodobný zisk jde lehce účetně skrýt a finance mohou být použity na cokoli, včetně úplatků pro politiky.
Dalším klíčem jsou podle řady indicií nejrůznější poradenské či právnické služby externích firem - jako je například ta právníka Romana Lamky -, které ČEZ hojně využívá. A do třetice experti ukazují na v Česku sporadicky sledované zahraniční akvizice ČEZ.

Jen pro ilustraci. Podezření naplňuje například nedávný nákup uhelné elektrárny v bulharské Varně za sedm miliard korun. Jak se krátce po dokončení akvizice ukázalo, elektrárnu je nutné zcela rekonstruovat, podle ČEZ minimálně za stejnou částku, jakou firma zaplatila při samotné koupi.

(Komentář: ČEZ koupil 100 % akcií TEC Varna za 206 mil. EUR v říjnu 2006, tedy v té době za cca 5,8 miliardy korun.  ČEZ vždy před akvizicí provádí důkladné due diligence a zatím jsme se po nabytí nového aktiva nesetkali s žádnou významnou skutečností, která by nám nebyla známa předem..)

Generálním dodavatelem rekonstrukce má být opět dcera ČEZ Škoda Praha Invest, která už ovládla stavby Tušimic, Prunéřova, Ledvic nebo třeba připravovanou stavbu elektrárny v Počeradech. A stejně jako při všech dalších zahraničních nákupech i tentokrát ČEZ využívá hojně služeb českých právnických firem. V tomto případě jde o tuzemskou pobočku kanceláře Weil, Gotshal & Manges, jejímž nejznámějším tuzemským představitelem je Karel Muzikář, právník vyhlášený těsnými kontakty na politiky. A ve hře nejsou žádné drobné. Za asistenci při neprůhledné investici ve Varně dostala kancelář podle energetických expertů odměnu v řádu stovek milionů korun.

(Komentář: Služeb kanceláře  Weil, Gotshal & Manges ČEZ při akvizici Varny nevyužíval. Respekt se ČEZ opět ani nedotazoval).

Časy se mění

Jak už bylo řečeno, žádné z výše zmíněných podezření o možných kanálech, kterými by mohly z ČEZ proudit peníze do pokladen tuzemských politických partají, neumíme zatím prokázat. Časy se však pomalu mění. Leccos může v následujících měsících odhalit před několika dny skončená hloubková kontrola Evropské komise. Zlomové události se dějí i u tuzemských soudů.

Po žalobě několika neziskových organizací, které si stěžovaly, že státní ČEZ odmítá zpřístupňovat informace o svých investicích, Nejvyšší správní soud rozhodl, že ČEZ je z podstaty svého fungování veřejnou institucí, a tedy firmou, která se před otázkami novinářů či právě neziskových organizací nesmí schovávat za odkazy na obchodní tajemství. Hned několik organizací vzápětí ohlásilo, že je to pro ně šance k mnohem detailnější kontrole vnitřního fungování firmy a motivací jejích budoucích rozhodnutí.

***

V aréně s ČEZ je ze sedmdesáti procent státní firma, nicméně o rekonstrukci elektráren se ve vládě nikdy podrobně nedebatovalo. Paroubkova i Topolánkova vláda vzala rozhodnutí ČEZ o investici pouze na vědomí. Ale budiž, žádný zákon porušen nebyl. Poněkud problematičtější už je způsob, jakým bylo do obnovy elektráren investováno - dá se to ilustrovat především na Tušimicích, kde se rekonstrukce blíží ke konci. ČEZ bez jakéhokoli výběrového řízení jmenoval jako generálního dodavatele stavby firmu Škoda Praha Invest, s.r.o. Problém je v tom, že Škoda Praha Invest je stoprocentní dceřinou společností ČEZ a ovládají ji ti samí lidé jako ČEZ samotný.

(Komentář: Stejný model realizují všechny zahraniční energetické firmy, protože jde o model efektivnější – tedy vede k úspoře peněz i času.

V případě, že ve Skupině ČEZ je společnost, jejímž předmětem podnikání je předmět veřejné zakázky a tato společnost zároveň realizuje min. 80 % svého objemu prací pro daného sektorového zadavatele, pak tyto zakázky ČEZ v souladu se zákonem přiděluje této přidružené osobě. V případě, že tato přidružená osoba nenaplňuje znaky sektorového zadavatele, pak již dále při pořizování služeb či zboží pro plnění této zakázky nemusí podle ZVZ postupovat a již se při výběrových řízení řídí pouze interními pravidly a dále nemá povinnost tato výběrová řízení zveřejňovat na ISVZ (Informační systém veřejných zakázek), neboť se již nejedná o veřejné zakázky.

Tzn. v případě, že ČEZ provádí komplexní obnovu (retrofit) či výstavbu nového zdroje, tyto zakázky v souladu se ZVZ přiděluje své 100% dceřiné společnosti – přidružené osobě – ŠPI. Ostatně i jiné evropské utility (E.ON, EDF, ENEL….) mají své dceřiné společnosti, které pro ně poskytují službu EPC kontraktora a staví nové zdroje stejným způsobem jako ČEZ.

Tento postup má zásadní výhody, většina společností v evropské energetice jej uplatňuje. Je z časového hlediska nejméně náročný, přípravná fáze plynule přechází do realizace. Zvláště pak umožňuje realizovat standardizované řešení (tedy ne každá lokalita zcela jiná elektrárna), a to velmi snižuje budoucí provozní náklady na údržbu, skladování, školení personálu, atd.)

„Zjednodušeně řečeno,“ říká bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík, „je to dokonalé podhoubí pro neprůhlednost ceny za stavbu a pro korupci.“ ČEZ by měl mít samozřejmě zájem na tom, aby generální dodavatel vybral ve výběrových řízeních nejlevnější a nejlepší subdodavatele. Jenže to fungovalo úplně jinak. Škoda Praha Invest rozdělila mnohamiliardovou zakázku na obnovu dnes dokončovaných Tušimic (a stejně se chová v případě rozestavěných Ledvic a P runéřova) na stovky malých „balíčků“, kde výběrové řízení ze zákona nepodléhalo dozoru státu. Zajímavá je přitom skutečnost, že mezi firmami, které tyto balíčky získávají, se vyskytuje poměrně úzký okruh jmen jako SMP nebo Vítkovice Heavy Machinery. Jedním z nich je i RK, a jak dokazuje právě její příklad, tok peněz je většinou poměrně rozvětvený. RRK získává zakázky od samotného ČEZ, spolu s tím však působí i jako „nezávislý“ poradce pro firmy jako SMP, kterým pomáhá určit cenu, jakou si za práce na obnově elektráren mají účtovat.

(Komentář: Pokud skutečně RRK něco pro někoho oceňuje, není to záležitost ČEZ a nevíme jak bychom tomu mohli zabránit.. RRK působí na komplexní obnově Tušimic II jako dodavatel drobných stavebních prací pro ŠPI   - stavba zařízení staveniště apod.)

A do třetice - ze zakázek, jejichž cenu RRK určuje, pak tatáž firma získává řadu lukrativních partií sama pro sebe. Zní to složitě, podobné spletence, kde si firmy mezi sebou dohazují kšefty, aniž by bylo zřejmé, kde se láme hranice mezi státním ČEZ a soukromými firmami, nabízí právě zmiňovaný unikátní „balíčkovací systém“. Řada výběrových řízení v rámci obnov elektráren tak dodnes proběhla pouze s předem vybranými firmami, další firmy dostaly zakázku bez soutěže. Výsledkem je, že ČEZ zaplatil za Tušimice dodnes o dvanáct miliard více, než bylo původně plánováno. Klíčové pro celou věc je přitom pochopení situace, ve které si na předražení vlastně nemá kdo stěžovat.

(komentář: Rozpočet komplexní obnovy Tušimic je stále shodný. K žádnému navýšení o 12 miliard nedošlo. Unikátní „balíčkovací systém“ používají všechny významné zahraniční společnosti.)

Manažeři ČEZ alias titíž lidé v roli manažerů Škody Praha Invest nebudou sami sobě vyčítat jakékoli pochybení. A firmy, které na dodávkách vydělaly, si stěžovat také nebudou. „Společnosti o sobě vzájemně vědí, a kdo by se ozval s kritikou, napříště už zakázku nedostane. Je to jednoduché - základní pravidlo arény je netahat do obchodních záležitostí nikoho dalšího,“ říká pod podmínkou přísného zachování anonymity jeden z bývalých manažerů firmy, která se právě komplexních rekonstrukcí elektráren účastní. Označení „aréna“ lze přitom mezi českými podnikateli slyšet poměrně často. Právě tak se v Česku označuje spletenec několika desítek firem, jejichž úspěch a pád stojí na zakázkách od státního ČEZ. A právě tato aréna, respektive klientelistické vztahy jejích členů dnes mohou vysvětlovat i neprůhledné zadávání zakázek při obnovách severočeských uhelných elektráren, stejně jako jejich předražení.

Samotný ČEZ nevidí na podobných neprůhledných vazbách nic divného. „Zákon jsme v žádném případě neporušili,“ říká mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. „Role českého generálního dodavatele dává obrovskou šanci podílet se na zakázce domácím firmám. A nikdo jiný než Škoda Praha Invest nemá v Česku s podobnými stavbami zkušenosti,“ dodává. „Vše je v pořádku. S navyšováním původní ceny se u takto komplikovaných staveb počítá,“ hájí čerstvé zprávy o narůstajících nákladech i zástupce státu v Č EZ a předseda dozorčí rady firmy Martin Kocourek.

Foto popis| Zbytečné parcely, nebo snad poklad pro držitele? (Elektrárna Tušimice)
Foto popis| A další adresát miliard: Ledvice.