MEDITACE NAD ČASEM Daniela Hermana

Překročením prahu třetího tisíciletí jsme vstoupili do budoucnosti. Před pouhými několika týdny se nové milénium stalo realitou a my jsme jeho součástí. Ne každému se poštěstí prožít přelom století a jen malé procento lidské populace prožije dokonce přelom tisíciletí. My jsme těmi vyvolenými. Bez vlastních zásluh. Nikdo s námi nekonzultoval, kdy a zda vůbec se chceme narodit. Prostě jsme tady. A jestliže už jednou tady jsme, tak by bylo dobře opravdu být a pořádně si to vychutnat. Tak nějak to kdysi řekl nezapomenutelný Jan Werich.

20. století, jehož jsme dětmi, mělo být synonymem pokroku a humanity. Rozvoj vědy a techniky byl opravdu fascinující. Roku 1901 překročilo radiové vysílání poprvé vlny Atlantiku a po sto letech jsme občany jedné světové vesnice. Automobilový průmysl byl v plenkách a dnes si život bez auta dokáže představit jen málokdo z nás. Letectví, cesty ke hvězdám a mnoho dalších věcí, které ještě celkem nedávno byly jen bujnou fantazií, se stalo realitou všedního dne. Z této strany viděno, bylo 20. století opravdu slavné. Bylo však zároveň stoletím dvou hrozných světových válek a totalitních ideologií, které za sebou zanechaly stamiliony obětí a rozvrácené celé země. Vždyť z jejich následků se i my sami snažíme vymanit již více než deset let. Z tohoto úhlu pohledu viděno, tedy to “naše” právě uplynulé století právě moc slavné zrovna nebylo.

A co druhé tisíciletí? I v něm se odehrálo mnoho dobrého i zlého. V této souvislosti mě napadá, že určité kategorie jsou pro nás naprosto samozřejmé, avšak v jiné kulturně civilizační oblasti se vlastně na Silvestra o půlnoci žádný přelom tisíciletí nekonal. Islámský svět žije například v 15. století a židovský v 6. tisíciletí. Ten “náš” letopočet, který za svůj přijala většina světa, je letopočtem křesťanským. Velkolepé ohňostroje, kterými vítáme nový rok, jsou vlastně oslavou narozenin Ježíše z Nazareta, který do dějin vstoupil jako Kristus. Právě jeho narození je totiž na té “naší” časové přímce bod nula. Ono to sice s tím datem Ježíšova narození není zase tak úplně stoprocentně přesné, ale co my s tím po dvou tisících letech naděláme. Právě uplynulé milénium tedy bylo druhým tisíciletím křesťanského letopočtu.

Jaké vlastně bylo? Na jeho počátku začala velmi sílit populace obyvatel Evropy. Evropa se rozrůstala ekonomicky i politicky. Je to období křížových výprav proti muslimům hlavně ve Španělsku a na Blízkém Východě. Křesťanství se rozdělilo na západní (katolický) a východní (ortodoxní) proud. Je to období nového rozkvětu filozofie a návratu ke starému Řecku, především k Aristotelovi. Románský sloh pomalu přechází v gotiku. Rozvíjí se polyfonní hudba, balady. Arabská věda a filozofie dosahují v 11. století svého vrcholu, ovlivňují Evropu, zavádějí se arabské číslice.

13. století je dobou rozkvětu scholastické filozofie, která prostřednictvím didaktického vztahu mezi autoritou a racionalitou přispěla k jednotnému pojetí kultury a k organickému uspořádání vědění v rámci křesťanského chápání světa. Tento filozofický systém reprezentuje dominikánský učenec Tomáš Akvinský. Mongolové sjednocují Asii, ohrožují Evropu i severní Afriku a vytvářejí pravděpodobně nejrozsáhlejší říši, která kdy na naší zemi existovala.

14. století je obdobím sedmdesátiletého avignonského zajetí papežů, do literárního bohatství světa vstupuje Danteho Božská komedie a raně renesanční díla Petrarchova a Boccacciova, lyrika francouzských trubadurů. V Itálii se pomalu prosazuje renesance jako nový výraz životních postojů. Do života mocné církve se vkrádá krize věrohodnosti. Otec vlasti Karel IV. povýšil Prahu na hlavní město říše. Zuří stoletá válka.

S příchodem 15. století pokračuje proces konsolidace evropských států. Byzantská říše se hroutí pod nájezdy otomanských Turků, kteří uzavírají východní Středomoří křesťanským obchodníkům. Evropská expanze se zaměřuje na západ a španělský a portugalský trůn podporují objevné cesty do Indie západním směrem, které roku 1492 vrcholí Kolumbovým přistáním u břehů Ameriky. Nadchází poslední období rozvoje Incké a Aztécké kultury. Roku 1415 hoří v Kostnici Husova hranice a české země pak prožívají dlouhé a neklidné období husitských válek. Vztahy mezi církví a státem se stávají v 15. století základním kamenem sváru v Evropě. Reformátoři a kritici současné praxe zkorumpovanosti a morálního laxismu v životě církve přicházejí s idejemi, které do života uvedla reformace příštího století. Technickou revolucí 15. století byl nesporně vynález knihtisku Johannem Guttenbergem, díky němuž se kniha dostala do rukou mnohem širší veřejnosti a šíření myšlenek bylo výrazně zjednodušeno. Botticelli, Bellini, Leonardo, Michelangelo, Bramante jsou jména, která se v této době nesmazatelně zapsala do dějin umění světa. V roce 1475 jsou vyrobeny první pušky, aby se v následujících staletích staly nedílnou součástí mezilidské komunikace.

Druhá polovina 2. tisíciletí je poznamenána reformací, kterou fakticky zahajuje Martin Luther. Katolické Španělsko bohatne ze zámořských kolonií a stojí v čele boje proti Anglii, Nizozemí a protestantským německým knížatům. Pokračuje evropská kolonizace Ameriky. Ze sedmi milionů Indiánů, kteří kolem roku 1550 obývali severoamerická teritoria, se jich roku 1600 dožívá pouhý jeden milion. Začínají francouzské náboženské války mezi katolíky a hugenoty. Ustavením 39 článků, které kombinují protestantskou teologii s katolickou církevní strukturou, je roku 1563 založena Anglikánská církev. Světlo světa spatřují Shakespearovy sonety a verše. 1587 se v Americe rodí první britské dítě. Tycho Brahe a Johannes Kepler rozšiřují Koperníkův solární náhled na vesmír. 1600 byl Giordano Bruno upálen na hranici za “heretické” šíření svých názorů.

První polovina 18. století je poznamenána konflikty mezi sílící vrstvou nešlechtických obchodníků a historickými privilegii starých rodů. V některých zemích se naopak zintenzivňuje vláda absolutismu. Na poli filozofie se objevují osvícenští myslitelé Voltaire, Rousseau. Daniel Defoa je pokládán za jednoho z otců moderní žurnalistiky. Závěr století patří americké a francouzské liberální revoluci, které doplňuje průmyslová revoluce anglická. Jsou promýšleny nové ekonomické modely a v Anglii se rodí tržní hospodářství. Osvícenství s primátem rozumu a vědy nastupují tažení Evropou na bezmála dvě staletí.

Napoleon Bonaparte mění tvář Evropy na počátku století neslýchaného průmyslového rozvoje. Na počátku století, ve kterém se zhroutily staleté pořádky, padly hradby ghett a zrodily se myšlenky, které ovlivnily běh světa až do našich dnů. Objevuje se národní uvědomování, které někde přechází až v nacionalistické postoje. Vedle liberalismu přicházejí na scénu ideje socialismu. Překotný rozvoj vědy vytváří v některých případech jakési nové náboženství bez Boha. Vše je zvládnutelné, věda a technika vše vyřeší. Odvěké normy je třeba podrobit tvrdé kritice. Vlastně až děsivé zkušenosti s pyšnými ideologiemi, které na místo Desatera postavily své vlastní zákony, ukázaly potřebu duchovního a mravního rozměru života. Pokud není vědecký rozvoj doprovázen odpovídající mírou kultivace ducha a transformací lidského srdce, je stabilita světa narušena. Závěr dvacátého století nastolil tyto otázky se vší palčivostí. Globalizace vyžaduje hluboký ideový základ, který umožní fungování jednoty v rozmanitosti.

Nové století i tisíciletí leží dosud před námi jako nepopsané stránky kalendáře. Co nám přinesou? Nevíme. V poslední době se však objevují signály, které ukazují sílící touhu po sblížení a sjednocení lidstva. Široká mezinárodní spolupráce, sbližování jednotlivých náboženských tradic, sjednocování Evropy. To jsou snad pozitivní záblesky lepší budoucnosti. Záleží opravdu z velké míry i na každém z nás, zda dokážeme správně dešifrovat znamení časů a naslouchat hlasu svědomí. Vždyť i třeba jen jediná hořící svíčka dokáže zaplašit temnoty.