Pojištění manažerů a krize

Za pár měsíců se začaly propadat akcie, vedení se přiznalo k podvodům s výsledky. Enron musel zažádat o ochranu před věřiteli a nakonec vyhlásit bankrot. Při krachu tisíciletí přišli akcionáři i zaměstnanci firmy o desítky miliard dolarů. Deset manažerů Enronu uhradilo jako dohodnuté narovnání téměř 170 milionů dolarů. Jen třináct ale šlo z jejich kapsy, zbytek šlo takzvaně na pojišťovnu – a to v rámci jejich pojištění odpovědnosti.

Miliony z vlastní kapsy

Pojištění osobní odpovědnosti členů statutárních orgánů a dozorčích rad, takzvané D&O z anglického Directors and Officers Liability, tak mnoha manažerům a některým firmám pomohlo. Zájem o něj roste v poslední době i v Česku, a to nejen kvůli postupující finanční krizi. Obdobné příběhy, jako je ten o Enronu, se – i když v poněkud nižších řádech – objevují i v Česku. Některé případy popsala na svých stránkách například makléřská společnost Insia.

Tak například nové představenstvo severočeské textilní společnosti obvinilo na valné hromadě bývalé vedení z odpovědnosti za stávající ekonomické potíže firmy. Původní vedení údajně dalo do zástavy za úvěr ve výši 4,5 milionu korun bance nemovitost v tržní hodnotě 40 milionů, přičemž účetní cena byla milionů pět. Tím, že úvěr nebyl řádně splacen, propadla zástava bance a společnost tak prý byla poškozena.

Chybná rozhodnutí stojí firmy miliony, v horších případech mohou vést ke krachu. Zabránit tomu má právě pojištění odpovědnosti manažerů. „V rozvinutých vyspělých ekonomikách je toto pojištění obvyklé a na domácím trhu zájem o ně zjevně a výrazně narůstá. Zvyšuje se tlak na odpovědnost členů statutárních orgánů a dalších řídících pracovníků,“ vysvětluje Jaroslav Klapal, ředitel divize průmysl ve Slavia Pojišťovně. Ani při největší pečlivosti se nedá ubránit případným neúspěšným rozhodnutím, v jejichž důsledku pak mohou firmě vzniknout škody. A nemusí se hned jednat o katastrofu rozměrů Enronu: stačí třeba penále na daňové nedoplatky nebo pokuty od správních orgánů.

„Téměř polovina z 250 největších akciových společností (FTSE 250) si nyní sjednává D&O pojištění. Před dvěma lety to bylo pouze deset procent. Značná část poptávky po tomto produktu přitom spočívá v potřebě získat a hlavně udržet si vysoce kvalitní management,” citoval server opojisteni.cz studii Marsh. Podle výkonného ředitele Marsh Matthewa Rolpha se totiž s úpadkem ekonomiky zvyšuje pravděpodobnost soudních procesů vůči managementu.

„Společnosti při sjednání D&O pojištění méně zohledňují cenu a více dbají na kvalitu a způsob krytí rizik pro daný účel. Stále častěji se klade mnohem větší důraz na osobní odpovědnost členů představenstva,“ upozornil Rolph.

Vyšší zájem ze strany tuzemských manažerů a podniků zaznamenaly i pojišťovny v Česku. Například Kooperativa registruje růst zájmu zhruba o pět procent, o desítky procent vzrostl zájem ke konci loňského roku také v AIG.

„Je to proto, že v zahraničí jsou z pojištění statutárních orgánů a členů dozorčích rad zcela běžně uplatňovány nároky poškozených a totéž se v nedaleké budoucnosti čeká i u nás,“ vysvětluje zvýšení poptávky po D&O pojištění o čtvrtinu na konci loňského roku Dagmar Koutská z České pojišťovny. Prozatím ale pojišťovna podle ní nemá zkušenost s likvidací škody.

Nejen pro giganty

Donedávna tento typ pojištění uzavírali především manažeři těch největších firem. V současné době ale přicházejí i šéfové středních a menších akciových společností. Ve velké míře jsou „zákazníky“ pojišťoven v těchto případech také ředitelé podniků vlastněných státem, kraji či městy, přibývá i pojištěnců z managementu družstev, ať už bytových či jiných. V jejich statutárních orgánech totiž velmi často nejsou profesionálové, ale osoby, které své funkce vykonávají jako něco navíc a uvědomují si, že by se mohly dopustit pochybení.

Podmínky pojištění jsou přitom u jednotlivých finančních domů podobné a pojistné je stanovováno individuálně. Většinou závisí výše pojistného na ekonomickém posouzení stability firmy, její velikosti, hospodářských výsledcích a dalších parametrech. Podle makléře Insia se v praxi výše pojistných částek pohybuje od padesáti milionů u menších společností až po pět set milionů u velkých akciovek.