Hlouběji pod povrch finanční krize: záplava úspor, globální nerovnováha a hypoteční krize

Shrnutí
(více si můžete přečíst ZDE
v přiložené analýze Patria Research Note):

• Poslední desetiletí minulého století přineslo do světové ekonomiky nový fenomén – výrazné zvýšení úspor v zemích východní a jihovýchodní Asie. Jedno z vysvětlení nabízí demografický vývoj a s tím související vytváření úspor.
• K vytváření vysokých úspor v Číně a zemích jihovýchodní Asie přispěla měnová krize v roce 1997, resp. proexportní a kurzová politika po této krizi.
• Běžné účty Číny a dalších asijských zemí díky této politice dosahují v posledním desetiletí výrazně kladných hodnot. Protiváhou se stal schodek běžného účtu v USA.
• Pozornost asijský úspor se obrátila zejména k největšímu, nejrozvinutějšímu a nejlikvidnějšímu finančnímu trhu – USA.
• Ke globální nerovnováze přispěl růst cen ropy. V prosinci 1998 stál barel lehké ropy z Texasu (WTI) necelých 11 dolarů. Loni na začátku července její cena překročila 145 dolarů z barel. S růstem cen ropy korespondují rostoucí přebytky běžných účtů zemí těžících a vyvážejících ropu. Tyto přebytky v posledních letech dokonce převyšovaly kladná salda asijských zemí. Petrodolary podobně jako asijské úspory směřují na likvidní finanční trhy.
• Polarizace finančních toků v podobě zvýšení přebytků běžného účtu na jedné straně a finančních investic na straně druhé vedla především k úvahám o přizpůsobení prostřednictvím devizových kurzů. Nicméně tektonický posun finančního kapitálu ani tak neovlivnil kurzy měn jako úrokové sazby.
• Pokles dlouhodobých úrokových sazeb s sebou přinesl dva efekty. Prvním z nich byla motivace ke zvýšení zadluženosti. Nejvíce se zvýšil objem hypoték a cenných papírů garantovaných GSE, které představují především sekuritizované hypotéky.  Druhým efektem byla snaha investorů o hledání vyšších výnosů. Řada investorů podlehla iluzi, že díky novým finančním instrumentům lze lépe diverzifikovat riziko a dosáhnout vyšších výnosů při nezměněné riziku.
• Selhání mnoha MBS, ABS a CDO odhalilo, že se žádné investiční perpetuum mobile nekoná. Následná finanční krize přinesla mnoha investorům vysoké ztráty. V červnu 2009 dosáhla celková hodnota ztrát téměř 1,5 bilionu dolarů.
• Základními kameny řešení finanční krize se staly částečné znárodnění bankovního sektoru v USA i Evropě, mimořádně uvolněná měnová politiky a rozsáhlé fiskálních stimulů. „Deleveraging“ soukromého sektoru (bank a domácností) probíhá na pozadí rychlého růstu veřejného dluhu (leveraging). Nicméně i nadále přetrvává jedna ze základních příčin finanční krize, přebytek úspor na jedné straně a globální ekonomická nerovnováha v zahraničním obchodu na straně druhé.
• Řešení vyžaduje zvýšení míry úspor, zpomalení dlouhodobého tempa růstu ekonomiky a snížení inflace v USA a dalších vyspělých zemí a změnu kurzové politiky, snížení míry úspor a zvýšení domácí míry investic v zemích východní a jihovýchodní Asie a zemích vyvážejících ropu.
• To má své implikace pro finanční trhy. Makroekonomické prognózy, na ně navazující odhady firemních bilancí a valuace akcií by měly tuto skutečnost zohledňovat. Svět po finanční krizi nebude stejný jako před ní.
• Pokud se tak nestane, je jen otázkou času, kdy se nemoc záplavy úspor a globální nerovnováhy projeví jinou formou katarze.