Stanovisko Komise pro etiku novinářů k nahrávání tel. vzkazů

Komise pro etiku Syndikátu novinářů ČR se tímto tématem několikrát podrobně zabývala na několika jednáních od jara do podzimu 2000, a nakonec dospěla k tomuto závěru:

1. Nahrávání telefonátů jako takové je eticky neutrální.

   Novinář proto nemusí osobu na druhém konci telefonní linky předem výslovně upozorňovat, že je rozhovor nahráván. Tak jako se bez předchozího upozornění nahrávají telefonáty na dispečinku záchranné služby, na policii, atd., tak jako si někteří lidé nahrávají své privátní telefonáty. Když si novinář nahrává telefonní rozhovor (myšleno “profesní rozhovor”, když druhá osoba ví, že mluví s novinářem), je to v principu stejné, jako když si dělá na papír těsnopisné poznámky.

2. Neetické může být následné použití nahrávky.

   Například pokud by znamenalo zesměšnění nebo jinou osobní újmu nahrávané osoby. (Možný příklad: Telefonát osoby s výraznou vadou řeči, nahraný bez jejího vědomí a pak bez úprav vysílaný v rádiu).

   Při použití telefonické nahrávky musí mít novinář na paměti zvlášť bod 3d) a 3f) Etického kodexu novináře, přijatého Syndikátem novinářů ČR.

   Bod 3d) zní: “Novinář je povinen respektovat soukromí osob, zejména dětí a osob, které nejsou schopny pochopit následky svých výpovědí. Je povinen dodržovat přísně zásadu presumpce neviny a neidentifikovat příbuzné obětí nebo delikventů bez jejich jasného svolení.”

   Bod 3f) zní: “Kromě nesporných důvodů veřejného zájmu nesmí novinář svou činností dostat dotčené osoby do nesnází nebo osobní tísně.” Neboli, pokud je to ve veřejném zájmu, lze odvysílat i onu zmíněnou nahrávku osoby s výraznou vadou řeči, pořízenou bez vědomí dotyčné osoby.

3. Komise pro etiku se domnívá, že novináři, kteří nahrávají telefonické rozhovory bez předchozí upozornění, se neprohřešují proti bodu 1ch) kodexu, který zní: “Novinář je povinen nepoužívat nepoctivé prostředky k získání informace, fotografie nebo dokumentu, nebo využívat k tomu dobré víry kohokoliv. Nepoctivost prostředků je přitom třeba posuzovat v souvislosti s veřejným zájmem na publikování příslušné informace.” Předem neavizované nahrávání telefonátu podle komise není “nepoctivým prostředkem” ve smyslu tohoto ustanovení.

   Kdyby etické principy novináře zavázaly, aby pokaždé upozornili, že pořizují zvukový záznam telefonátu, znamenalo by to výrazné znevýhodnění novinářů při získávání informací. V řadě případů, a to včetně těch, jejichž publikování je ve veřejném zájmu, by se totiž dozvěděli daleko méně, než kdyby nahrávání avizovali.

4. Komise zároveň upozorňuje na to, že je záležitostí mediálního povědomí, aby čtenáři i instituce komunikující s novináři s možností nahrávání telefonních rozhovorů počítali.

V Praze dne 31. října 2000

PhDr. Barbora Osvaldová, v r.

předsedkyně Komise pro etiku

(zdůraznění pltč. a redakce textu zde –sj-)