Obamovi dláždí cestu do Bílého domu 640 milionů dolarů

PRAHA (MEDIAFAX) - Spojené státy mají za sebou sebou nejdražší volební kampaň ve své historii, dva hlavní soupeři v souboji o Bílý dům - Barack Obama a John McCain - v ní utratili celkem miliardu dolarů. V honbě na sponzory byl úspěšnější Obama, kterému poslaly peníze miliony Američanů.

Konečný účet hlavní volební štáby ještě nezveřejnily, již nyní je však zřejmé, že prezidentští kandidáti v kampani shromáždili nejméně 1,6 miliardy dolarů (30 miliard korun).

Nevídaný kolotoč peněz nejvíc roztočil demokrat Barack Obama. Získal více než 640 milionů dolarů. Republikán John McCain, druhý na žebříčku, shromáždil "jen" něco přes 370 milionů dolarů. Ostatní zůstali daleko vzadu.

Tato dolarová aritmetika dělá z Obamy jasného favorita prezidentských voleb. Sedmačtyřicetiletý senátor z Illinois na kampaň od sponzorů získal více peněz, než kolik před čtyřmi lety vybrali republikán George Bush a jeho demokratický soupeř John Kerry dohromady.

Co je ale důležitější: Obamovi poslaly peníze na volební účet více než dva miliony Američanů, a to nemá v historii kampaní obdoby. Byly to vesměs částky do dvou set dolarů zaslané e-mailem. Množství těchto drobných sponzorů je důležitým ukazatelem nálad voličů, kteří rozhodnou o čtyřiačtyřicátém americkém prezidentovi.

Obama se v závěru kampaně s klidným srdcem mohl vzdát federálního příspěvku ve výši 84,1 milionu dolarů. Odmítl jej jako první prezidentský kandidát od roku 1976, kdy byl zaveden. Účelem příspěvku na kampaň bylo vyloučit podezření, že si bohatí sponzoři - miliardáři a korporace - kupují prezidenty. Později k němu zákonodárci přidali stropy pro sponzorské dary.Těmto obviněním se Obama vyhnul právě díky drobným sponzorům.

"Takové množství dárců jako v případě pana Obamy snižuje význam kteréhokoli velkého sponzora," řekl předseda Federální volební komise, republikán Donald McGahn.

McCain zvolil jinou strategii. Spoléhal na federální příspěvek. Ten však může dostat jen ten, kdo je nominačním sjezdem své strany zvolen za stranického kandidáta a kdo se poté vzdá dalších sponzorských darů.

Republikáni měli svůj konvent na počátku září. McCain, který příspěvek přijal, se proto od té doby musel spoléhat na finance od státu, na peníze, které od sponzorů vybral do sjezdu, na prostředky, jež v jeho prospěch vybraly „nezávislé“ organizace, a na republikánské volební fondy.

Do stranických fondů, na rozdíl od fondů prezidentských kandidátů, mohou přispívat také velké firmy. Z nich McCaina nejvíc „ocenila“ makléřská společnost Merril Lynch, a to 359 000 dolary. Velkým dárcům Baracka Obamy vévodí Kalifornská univerzita s 909 000 dolary. Obama státní peníze odmítl a neprodělal na tom. Naopak, jen za září na jeho volebním účtu přibylo 150 milionů dolarů.

Nahlíženo přes dolary, McCainovi v porovnání s Obamou zjevně docházel dech. Finanční analytici spočítali, že v závěrečných týdnech kampaně utráceli Obama a McCain poměru 2:1. Bylo to znát. Obama se častěji než jeho soupeř objevoval na televizních obrazovkách. Měl i na to, aby si zaplatil půlhodinovou reklamu v hlavním vysílacím čase - po osmé hodině večer.

Kromě televizních a rozhlasových spotů a reklamy v novinách, časopisech a na internetu, utráceli kandidáti především za cestování, pronájem hal na mítinky, za platy členů volebního štábu, za honoráře poradcům, plakáty nebo americké vlaječky. Jen za vlajky s hvězdami a pruhy - mávátka pro návštěvníky mítinků - zaplatil Obama 140 000 dolarů.

Jakkoli favorit voleb utrácel, ve svém štábu měl pověst skrblíka. Pracovníci tam brali mnohem menší platy než u McCaina a při služebních cestách dostávali diety ve výši pouhých 30 dolarů na den. Vedle sedmi stovek placených pracovníků však měl Obama i tisíce dobrovolníků, kteří pro něj pracovali bez nároků na plat či honorář. Kromě toho mu jeho stoupenci poskytovali nejen peníze, ale i nejrůznější služby.

Třeba Flora Stuartová, majitelka advokátní firmy ve městě Louisville. Poslala Obamovi na účet 200 dolarů, a když do tohoto města ve státě Kentucky její oblíbenec zamířil na mítink, nabídla mu, aby jeho štáb zdarma využíval firemní kanceláře a sedm telefonních linek. "Mou odměnou bylo hlavně to, že jsem za ním stála na pódiu a pak ho mohla obejmout, byl to krásný pocit," vypověděla dojatá právnička.

Mnoho Američanů však nedá na pocity a vše přepočítá na peníze. Pokud to uděláme za ně, sečteme volební peníze a vydělíme je počtem registrovaných voličů, vyjde nám, že jeden hlas v prezidentských volbách má cenu dvanáct dolarů.

Pavel Jégl, jegl@mediafax.cz