SERIÁL: Jak pečovat o výtvarná díla, aby neztrácela na ceně

Dnes si přiblížíme problematiku, která není příliš častá ani v odborných médiích. Budeme mluvit o tom, že pokud vložíte své peníze do starožitnosti, šperku nebo výtvarného díla, můžete zacházením s ním významně ovlivnit jeho cenu. Bohužel, mnohem snadněji můžete takový předmět znehodnotit, než zhodnotit, ale lze i to.

Podrobněji se podíváme především na výtvarná díla, jak vhodná péče o ně, a také adjustace (vybavení vším potřebným, znamená rovněž instalaci výtvarného díla, přípravu na vystavení - adjustace do vhodného rámu, pasparty atd.) ovlivní jejich cenu. Pokud se podíváte do aukčních katalogů, tak součástí popisu a jedním z určujících faktorů pro dosaženou cenu díla je jeho stav: dobrý, intaktní, nebo zda je naopak dílo poškozeno.

Naším cílem by mělo být péčí o výtvarné dílo jeho cenu nesnížit, případně zvýšit, tedy ho nepoškodit, nezhoršit jeho stav, případně tím, že ho restaurujeme a zvolíme kvalitní adjustaci, naopak dosáhneme vyššího ocenění.

Abychom mohli o výtvarné dílo dobře pečovat, měli bychom vědět, jakou technikou bylo výtvarné dílo vytvořeno. Zda se jedná o malbu, kresbu či akvarel, nebo se jedná o grafický list, zda už při nákupu nebyl předmět nějakým způsobem zasažen zubem času nebo mechanicky, chemicky. Měli bychom se také rozhodnout, zda případná poškození necháme odborně odstranit – zrestaurovat – a jestli chceme výtvarné dílo i vystavit, nebo pouze uložit.

Takové skutečnosti, jako že žádné výtvarné dílo nemiluje zavěšení na sluncem ozářenou stěnu nebo v blízkosti zdroje tepla, že kuchyně také nebude pro cennou grafiku to vhodné prostředí, asi nejsou žádné tajemství. Ale že odborně očištěná grafika nebo zrestaurovaný obraz, který dáte zarámovat u dobrého rámaře do vhodného, době odpovídajícího rámu (nebo do restaurovaného dobového rámu), s paspartou, která nezakrývá signaturu ceněného autora, může cenu významně posunout vzhůru (jako když ovocnář naleští jablíčko  8-)  nebo elegantně ozdobit váš  interiér.

Malba

Všem obrazům je nejlépe, pokud jsou zarámované a zavěšené. Nekřiví se, jsou relativně dobře uzavřeny (zepředu lakem na malbě a případně ještě sklem), není pravděpodobné mechanické poškození. Pokud obraz nevisí, je větší možnost oděru, protržení, poškození rámu. Pokud není zarámovaný, je tato pravděpodobnost ještě vyšší.

Malbu pravidelně zbavujme prachu, nejlépe nějakým šetrným nástrojem – osvědčil se štětec. Rozhodně neutírejme malbu mokrým hadrem, především nejsme-li si jisti, zda výtvarník nepoužil barev rozpustných ve vodě (např. tempera, popř. může být použito kombinací technik). Malba je zpravidla uzavřena lakem, ten však po čase popraská a trhlinami (často téměř mikroskopickými) může voda proniknout do podkladu malby.

Vodou neotírejme ani zadní stranu díla, která rozhodně není chráněna (ať se jedná o malbu na pevném podkladě (karton, dřevo, sololit, kovová deska apod.) nebo na plátně). Do děl na plátně by voda snadno pronikla zezadu do podkladu malby a mohla by obraz nenávratně poškodit. U kartonu, dřeva a sololitu může vlhkost způsobit deformaci podkladu.

Pokud se přece jen stane, že se do obrazu dostane voda, v případě, že působila velmi krátce, můžeme přiložit buď savý papír, popř. bavlněnou látku (nejlépe bílou, která nepouští chlupy) a obraz vody opatrně zbavujeme. Při delším působení vody (která může být znečistěná) kontaktujme raději restaurátora, který zajistí rozsáhlejší a odborný zásah pro záchranu díla.

Grafické listy

Grafickým listům je stejně jako obrazům nejlépe pověšeným, nebo nejsou-li zarámované, uloženým v pevných deskách.

Rámované by měly být adjustovány za sklem, které chrání proti prachu dobře, zvláště je-li i zadní strana grafiky v rámu zalepena. Zasklenou grafiku v rámu nikdy nečistíme vodou ve svislé poloze. Voda by mohla zatéct dolů za rám a vytvořit skvrny na grafice, popř. na paspartě. Nejlepší je grafický list sejmout ze zdi a ve vodorovné poloze opatrně sklo očistit přípravkem na sklo.

Někdy grafika tmavne (hnědne), to je způsobeno kvalitou papíru, stářím a především slunečním světlem, příčinou je změna kyselosti papíru. Kyselost papíru souvisí s obsahem dřevité hmoty. Klasickým příkladem působení změny kyselosti papíru (celkové zhnědnutí a zkřehnutí) bývají laciná vydání knih z období první republiky. Ruční papíry, na které bývají cenné grafické listy zpravidla tištěny, dřevitou hmotu neobsahují (jsou z bavlny) a tmavnutí u nich probíhá velmi zvolna.

Světlem poškozené grafické listy patří do rukou restaurátora papíru, který je máčením ve speciální lázni vyčistí. Platí tady samozřejmě, že lépe se restaurují kvalitní ruční papíry než jiné druhy papírů.

Někdy ve hmotě papíru nacházíme malé či větší hnědavé či rezavé skvrny. Mohou to být oxidované částečky kovů nebo, a to je výrazně horší, může být papír napaden plísní. Grafický list napadený plísní dáme mezi čisté papíry a skladujeme ho stranou od ostatních (plíseň se ráda přenáší), nepokoušíme se skvrny odstraňovat a svěříme práci restaurátorovi.

Adjustace

Aby vynikla krása a kvalita výtvarného díla, a v neposlední řadě i kvůli jeho ochraně, je třeba věnovat pozornost jeho finální úpravě před zavěšením nebo uschováním – tedy adjustaci.

Adjustaci výtvarného díla se stále nevěnuje dostatek pozornosti a přitom kvalitní a dobře zvolený rám může i méně výrazné nebo malé výtvarné dílo výrazně pozvednout a upoutat zájem o jeho sběratelskou hodnotu a výrazně ovlivnit stav díla.

Kvalitně zarámované grafické listy obvykle dosahují v aukcích vyšších cen než ty samé nabízené nerámované. Naopak změna typu rámu nemusí věci vždy prospět. Příkladem může být změna rámu u obrazu Chudý kraj od Maxe Švabinského. Původně měl obraz tmavý secesní rám, jaký zvolil sám výtvarník, později, kdy byl obraz v majetku státu, dostal z rozhodnutí galerie „moderní“ úzký rám. Také při čištění obrazu došlo k odstranění lazury a tím ke změně původní barevnosti. Těmito nešetrnými zásahy byl autor velmi zklamán a obraz považoval za zničený.

Kvůli správně zvolené adjustaci musíme mít na zřeteli, o jaký druh díla se jedná, jakou technikou je vytvořeno a jakou má velikost. Zcela jinak budeme přistupovat k rozměrnému oleji na plátně a jinak k malému grafickému lístku. Jinak budeme posuzovat kubistické zátiší a barokní rytinu. Dnešní doba nám umožňuje vybírat z nepřeberného množství materiálů, paspart a rámů – dobrý rámař by nám měl pomoci radou, jaké typy adjustace se používaly v době vzniku díla a podtrhnout tak vlastnosti výtvarného díla.

Grafice sluší pasparta a dřevěné úzké lišty, které jsou dnes v dispozici v nepřeberném množství barev a materiálů. Pasparta z kartonu, která vlastně vytváří přechod mezi vlastní grafikou a rámem, je s grafikou spojena papírovou páskou nebo klihovým lepidlem, aby bylo možné později grafiku bez poškození vyjmout. Tak je grafický list zarámován za sklo a zezadu překrytý kartónem.

U akvarelů a kreseb je to totožné jako u grafiky, někdy se ale především rozměrná díla adjustují přímo do rámu bez pasparty.

U malby je adjustace závislá na druhu použité techniky. Malba na plátně vypnutém na vypínacím rámu se zasadí přímo do obrazového rámu. Napínací rám na malířské plátno, tzv. blindrám, je z měkkého dřeva a v rozích jsou dřevěné klínky, kterými se vypínání malby reguluje (není pevně spojen, protože plátno „pracuje“ podle vlhkosti a teploty prostředí). Nikdy obrazy nezavěšujeme přímo za blindrám, protože by po čase mohlo dojít k jeho deformaci.

U maleb na pevném podkladu se řídíme technikou malby, například tempera a ostatní techniky malby ředitelné vodou adjustujeme vždy za sklo. Obecně platí, že sklo chrání jakoukoliv malbu, a i starší olejomalby, které byly za sklem, odolávají času i světlu mnohem lépe, než nechráněná malba.

Citlivě uložené nebo umístěné dílo, které není vystaveno škodlivým vlivům prostředí a je  chráněno kvalitní adjustací, případně prošlo odborným restaurováním tak, aby jeho poškození bylo odstraněno nebo alespoň zastaveno, neztrácí svou hodnotu ani krásu.

Ivan Kozel
Markéta Höfferová

Díla jsou reprodukována se souhlasem dědiců autorských práv.

Fotografie: Stanislav Kočí