Topolánek silnou korunu nutně potřebuje, Paroubek ne

Začátkem týdne jsme mohli zaznamenat debatu mezi Jiřím Paroubkem a Mirkem Topolánkem na téma rekordně posilující koruny. Pomiňme nyní několik ostrých výrazů či urážek o neznalosti a ekonomické negramotnosti, kterými se diskutující občas častují a zkusme se zamyslet na smyslem jejich debaty.

Posilování koruny není černobílé

Vše odstartovala rychle sílící koruna, která se dostala na hranici 23 Kč za euro a 14 Kč za dolar. Takto vysoké hodnoty jsme ještě nikdy nezaznamenali. Je to jistě potěšující zpráva pro občany, protože právě v době letních dovolených získávají díky silné koruně výrazně levnější pobyty v zahraničí. Ke spokojenosti navíc přispívá stagnace až pokles cen benzínu a nafty, k nimž mimo jiné také silná koruna přispěla.

Ve stejné době se však také ozývají hlasy podnikatelů v domácím cestovním ruchu, kteří zaznamenávají úbytek turistů. Silná koruna totiž pro turisty s mnoha zemí činí Českou republiku velmi drahou destinací.

Další kritizující hlasy se ozvaly z řad průmyslníků, kteří své výrobky převážně vyvážejí. Mnoho odvětví průmyslu s nízkou přidanou hodnotou navíc ohrožuje vážné riziko omezení či úplného konce výroby. Příjmy z vývozu totiž při stejném objemu výroby klesly při vývozu do eurozóny o 20 % a při vývozu do USA či jiných dolarových zemí dokonce o 40 %. Takto velké výpadky tržeb navíc není možné nahradit efektivně úsporami ani zvýšením produktivity práce. Hrozí tak omezování výroby, které se postupně začíná potvrzovat snižováním dynamiky růstu.

Jiří Paroubek brání zdraví ekonomiky

Jiří Paroubek se tak postavil na stranu průmyslníků a hoteliérů proti občanům, jak vyplynulo z debaty. Nicméně lze s Paroubkem souhlasit, že extrémní další posilování koruny by zcela jistě znamenalo výrazný pokles hospodářského růstu, což se v konečném důsledku může projevit na zvyšování nezaměstnanosti a stagnaci růstu mezd. Firmám totiž v důsledku silné koruny výrazně ubudou zdroje ze kterých by zvýšení mezd mohlo být financováno. A to se právě může projevit následně v útlumu domácí poptávky, která je rozhodujícím faktorem pro růst HDP. Řešení pak vidí Paroubek v brzkém přijetí eura, které by totálně stabilizovalo a zafixovalo měnovou oblast. Negativa zavedení eura, jako riziko vyšší inflace a zvýšení úrokových sazeb bohužel Jiří Paroubek neřeší.

Topolánek má na mysli blaho všech občanů

Na druhé straně se pan premiér zastává běžných občanů, kterým díky rostoucí koruně rostou ve vztahu k zahraničí mzdy a příjmy mnohem rychleji než činí reálný růst příjmů. Navíc silná koruna brzdí inflaci, především tím, že zlevňuje dovážené zboží a především ropu a plyn. Bez posilování koruny by totiž v současnosti byla nafta, benzín či plyn o 20 až 30 % dražší než dnes! I přesto je současná inflace v ČR jednou z nejvyšších v Evropě, když se pohybuje mezi 6,5 – 7 % a to navzdory rekordně posilující měně. Je tak zřejmé že Topolánek a jeho vláda silnou a rekordně posilující korunu potřebují. Bez jejích krátkodobých dopadů by se totiž hospodářská politika vlády v důsledku rekordně rostoucí inflace a současným zpomalováním hospodářského růstu mohla v očích mnoha občanů jevit jako neúspěšná. A právě rostoucí inflace je největším ekonomickým rizikem vlády, které vnímá negativně většina občanů přímo ve svých peněženkách. Dramatický růst cen potravin, nájemného, energií, pohonných hmot tak představuje největší nebezpečí pro vládu z hlediska budoucích voleb.

Krátkodobé pozitivní efekty rekordního posilování koruny, jakými jsou nižší ceny dovolených, rychlejší přibližování cenové úrovně a příjmů západním zemím a krocení cen nafty a benzínu výhodnější, než potencionální negativní dopady silné koruny na domácí ekonomiku, které se mohou projevit až v delším časovém období. I to přesto, že nepříznivé dopady mohou být pro ekonomiku poměrně drastické.

Oba mají i nemají pravdu

Dá se tak říci, že pravdu mají ze svého úhlu pohledu oba diskutující. Pro občany však ani jedna z extrémních cest, tedy buď rychlé přijetí eura, nebo výrazně posilující měna, není ideální. Negativní dopady ať už jednoho či druhého přístupu se totiž dříve nebo později dostaví.

Ideálním variantou tak může být koruna sílící reálně meziročně o maximálních 8 až 10 %. Tento dlouhodobě udržitelný růst hodnoty měny dává dostatek času průmyslu i celé ekonomice aby se postupně na růst měny adaptovala a přizpůsobila se. Růst bohatství a příjmů občanů navíc nebude určen pouze reálným růstem mezd, ale také růstem hodnoty jejich měny, která bohatství Čechů ve vztahu k zahraničí zvyšuje až trojnásobně. Takový růst by však nebyl možný po zavedení eura.

Ekonomika tak může velmi dobře fungovat a výrazněji se přibližovat ekonomické úrovni vyspělých zemí i při nezavedení eura. Dosažení tohoto cíle však nebude jednoduché.

(Autor: Miroslav Zeman, www.mojepoplatky.cz)