Václavu Klausovi chyběl jeden hlas

Po zdravotní indispozici tří poslanců, údajně příznivců současného prezidenta, chyběl Václavu Klausovi ke zvolení ve třetím kole první volby pouhý jeden hlas. Jak po skončení aktu poznamenal, bylo to již po dvanácté co absolvoval proces volby - a vždy obdržel více hlasů než jeho protivníci. Okamžitě také prohlásil, že se kandidatury nevzdává a bude ve svém úsilí pokračovat. Toto prohlášení podpořil předseda ODS. Obdobný postoj zaujal i Jan Švejnar, který ve třetím kole, stejně jako jeho soupeř, nebyl podporován zástupci KSČM a na rozdíl od něho tak výrazně ztratil.

Na mnohé, kdož sledovali průběh obou dnů, mohlo chování řady zastupitelů, potažmo představitelů stran (zejména ODS a ČSSD), působit jako nepatřičné, ne-li ostudné. Myslím, že takové dojmy není třeba přeceňovat, i když celkový obrázek samozřejmě zdaleka nevzbuzoval pozitivní pocity. Politici prostě dělali svoji práci a tudíž se snažili odvést maximum pro svého kandidáta, stejně jako druhá strana proti němu. To, že to není práce úplně čistá se vědělo předem, stejně jako to, že obstrukce k ní nedílně patří. Nemá proto význam hodnotit, kdo obstruoval více a kdo méně. Pro sledující však může být poučné především konkrétní poznání toho, jak politici málo znají a rozumí tomu, co si sami odhlasovali, a to se již odhlíží od nedokonalosti přijatých pravidel. Zářným příkladem je pravidlo, podle něhož předsedající (PS) navrhne způsob volby a pokud ji aspoň jedna z komor Parlamentu neschválí, tak automaticky platí druhá alternativa. Toho předseda Sněmovny Vlček využil, když navrhl tajnou volbu (pro níž, kromě ODS) již nikdo další nebyl. Protože bylo jasné, že ve Sněmovně tento návrh neprojde, kalkulovalo se tak předem s hlasováním veřejným.

O motivech Švejnarovy nominace ze strany ČSSD bylo popsáno již mnoho papíru, není proto třeba opakovat již stokrát vyřčené, nicméně i na druhé straně mohou existovat pohnutky, které přímo neváží k personě, která je volena. V zásadě otřesné zdůvodnění přinesl v pátek v noci třeba šéf poslaneckého klubu lidovců Severa, když prohlásil cosi v tom smyslu, že ač by snad raději volil Švejnara, tak dal hlas Klausovi, neboť nepřál zvolení Švejnara těm, kteří po jeho soudu postupovali v jeho prospěch způsobem, který se mu nezamlouval. Podobně vykonstruovaná prohlášení působí velmi nedůvěryhodně, přestože jsou předkládána solidní, umírněnou formou. To již vzájemné nevybíravé obviňování z obstrukcí a nátlaku vnímá většina pozorovatelů jinak, příznivěji, jako nezbytný folklór, byť samozřejmě důvěru v politiky a politiku také neposilující.

Samotná veřejná volba musela u diváků vzbuzovat velkou nejistotu, když viděli v jakém chaosu se skrutátorky pohybovaly a musely orientovat, nicméně žádná oficiální námitka nebyla vznesena, přestože se některé pochybnosti k výsledku (součtu hlasů) druhé volby objevily. Nyní proto zůstává otázkou, jaká forma bude zvolena (prohlasována) 15. února, kdy má dojít k další volbě.

Na závěr si ještě všimněme záslužného vysílání veřejnoprávní ČT, která v obou dnech přinesla mnohahodinové pásmo přenosů z hradu, prokládané rozhovory žurnalistů a politologů tam i ve studiu. Je pozoruhodné, že se v komentářích přizvaných "politologů" v mnoha případech projevila absence nestrannosti, takže jejich slovu nutně ubylo na věrohodnosti. Naproti tomu bych vyzdvihl práci redaktorů přítomných v sále, kteří se snažili profesionálně vytěžit velkou množinu osobností. Proto mě poněkud překvapil Mirek Topolánek, když po volbě zkritizoval konkrétně Jakuba Železného za nekorektnost. Zdaleka jsem neviděl vše, leč v okamžicích, kdy jsem vysílání sledoval, jsem si ničeho podobného nevšiml. Zaregistroval jsem naproti tomu, že Železný se nebojí klást nepříjemné otázky komukoli bez rozdílu, a co víc, že na ně opakovaně vyžaduje odpověď.

Další (rozšířené) informace a zajímavosti zde, tentokrát s dalšími příspěvky do "kuchařky"