Češi jsou pořád víc podfukáři, než poctivci

Být to „normální“ událost, asi bychom se tomu všichni zasmáli. Jenže, to co je v Česku už „normální“, na to se jinde koukaj´zhusta mezi prsty. Vzpomínáte si třeba na to, jak Češi, ještě co by čekatelé na členství v Evropské unii způsobili doslova technologické závody v tom, když tehdejší Český Telecom ohlašoval velké ztráty z prodeje telefonních karet? Za nápadem, jak ošálit zlatavý a vybitý čip s kreditem do kartových veřejných telefonních automatů, stály české mozky. Stačilo strčit vybitou kartu do mikrovlnné trouby a … zmáčknout tlačítko START. Po dvou minutách jste měli místo horkého jídla v rukách horkou kartu, která vám umožnila zas na chvíli volat. Zadarmo. Tehdy se sice ještě v EU diplomaticky usmívali, ale my jsme věděli své. Však my vám ještě ukážeme. A taky že jo.

Neznamená to, že by se jinde ve světě neděly nepravosti, nebo lidé byli zcela jiní, lepší. Ale nikde jinde, než v České republice, zřejmě nenajdete systém: Ošiď druhého, jak můžeš, za společenský úzus. Jistě, příznivci skalní levice na tohle budou ihned reagovat slovy, že každý kapitalismus je pouhopouhé ožebračování poctivě pracujících dělníků, a ti z pravicového bloku zas budou dštít síru a kamení na to, že nikdo nic nedodržuje, protože je to tak zvyklý dělat z minulosti. Ale ideologii nechme dnes stranou. Za příklad předchozího tvrzení si vezměme… třeba novelizovaný silniční zákon a jeho část o „trestních“ bodech za hříchy řidičů na silnici.

Statistiky bijí na poplach. Za první půlrok zemřelo na silnicích i přes platnost nových předpisů už 60 lidí, což předčilo i ty nejchmurnější předpoklady. Média se předhánějí v prezentacích rozhovorů o tom, kdo kde jaký hrůznější zážitek ze silnice má a jak to bylo skvělé první měsíc po zavedení bodového systému. Všichni jezdili ve vesnici padesátkou, světlomety i těch nejzavilejších odpůrců dodržování pravidel svítily, na přechodech jste mohli v klidu přejít, bez obav, že by do vás z rychlejšího pruhu silnice vrazilo auto. Kdeže ale loňské sněhy jsou!

A tím se obloukem dostávám k začátku textu. Snad jedině Češi dokáží neustále všechno obcházet, zjednodušovat, zlehčovat, místo toho, aby pravidla respektovali, dodržovali a bránili. Ti, kdo tak činí jsou považováni za zbabělce, neschopné se postavit jakémukoli establishmentu, natož pravidlům schváleným obskurními strukturami.. A o čem, že je to řeč? O ničem jiném, než o poslední fintě domácích vynalézavců, jak se vyhnout přidělení trestných bodů za dopravní přestupky. Veřejnost s tím seznámily Česká televize a Lidové noviny. Finta je prý jednoduchá - k projednání přestupku na úřadech se dostaví místo majitele vozidla, či řidiče zkrátka někdo jiný. Nemá cenu ale nadávat jen na ty, co šidí. I když ti nejvíc zaslouží vyčinit! Všichni si nemůžeme poručit, co budeme dělat. Jsme přece zastupováni lidmi na nejrůznějších úrovních, kteří přijímají, navrhují, kontrolují a upravují společenská pravidla, tak aby byla všemi schválena a dodržována. A není triviálnější otázky než: Proč nejsou ti zástupci schopni dostat do oběhu jednoduchá, výstižná a snadno ověřitelná a kontrolovatelná pravidla?

Místo toho ale obyčejný lid používá mikrovlnnou troubu k nabití vyčerpaných karet, nebo posílá cizí lidi místo sebe, aby dělali u policejního úředníka Neználky.  Sami uznáte, že reagovat rychle a účinně na všechny právě objevené fígly není lehké. A co změní atmosféru podvodů a šizení za každou cenu? Experti nevědí. Jedni říkají, že trpělivé pokračování v cestě dodržování všeho, co je předepsáno, druzí doporučují tvrdší tresty a razantnější restrikce. Jak se ale ukazuje, nepomáhá to ani ono.

Skutečný viník za nastrčeného řidiče vždy uhradí pokutu a potom se domluví sazba za tuto „službu“. Buď je to určitá částka za přestupek, nebo třeba pětistovka za bod, přijde na to, jaké ten člověk má požadavky popisují Lidové noviny princip celé transakce. Bílé koně už přece známe, že? Za peníze udělá člověk v domácích vodách přece cokoli. A co na tom změní argumentace, že podobné praktiky, jako výše popsané, fungují běžně třeba ve Francii nebo v Německu? Nic, vůbec nic. Na druhou stranu si pamatuju, jak mě „družinářka“ ve školní družině dávala výchovné pohlavky, když jsem jí říkal, že .. přece Novák holky taky píchal špendlíkem do zadku, tak proč trestá jenom mě, a s chutí dodávala: „S těma nejhoršíma, teda teď s Novákem, se nikdy nesrovnávej.“