Rovnocenné porcování medvěda bude (hodně) komplikované

Nedávno jsem se zamýšlel nad tím, proč se v tuzemsku neustále všechno točí kolem peněz. Dostal jsem na svou úvahu i rázné odpovědi a poznámky, a chtěl na věc zapomenout. Jenže! Téma se mi vrátilo, jak pověstný bumerang. Starostové zlínského kraje už prý mají dost nespravedlností při rozdělování peněz daňových poplatníků a chtějí systém změnit. Jak? Jednoduše – jejich představou je, že se zruší všechny koeficienty, podporující velikost města a tím pádem by měla být zavedeno rovnostářství mezi všemi.

Zrušení koeficientů, díky kterým dnes dostávají větší města na jednoho obyvatele více peněz z českého státního rozpočtu, než malé obce, je podle zlínských starostů spravedlivější. Trumfem v jejich tvrzení je i to, že po zrušení čísel by se systém přerozdělování daní navíc podstatně zjednodušil. V tomto bodě se vrátím ke svým dřívějším otázkám, psaným v jiných textech s podobnou tématikou. Otázka totiž zní: Je spravedlivější to, že větší města dostávají více peněz, protože v nich žije více lidí, než to, že zrušení koeficientů bude napříště znamenat v podstatě to, že velká města budou muset řešit výpadky z těchto příjmů „tak nějak jinak“?

Ano, systém musí být změněn, v tomto ohledu se zlínskými starostmi nebude zřejmě nesouhlas. Solidarita s tím, aby z venkova neproudili davy lidí do měst, kde jsou větší výdělky a možnosti, musí být zachována. Souhlasit vřele se dá i s tím, že zrušením koeficientů se možná odstraní i diskriminace menších sídel, kdy podle stávajících pravidel je daňová hodnota občana z menší obce tři až čtyři tisíce korun, zatímco třeba Praha na člověka získává přes dvacet tisíc. A v tomhle okamžiku končí legrace, končí proto, že starostové sice řekli, jak mají velká města nahradit výpadek z takto upravených příjmů, neřekli ale systémové řešení, které by jasně vysvětlilo lidem z velkým měst, proč by to vlastně měli všechno dělat a souhlasit s jejich (rozuměj starosty z malých sídel) návrhy.

A to i přesto, že ti se zaklínají argumenty o tom, že na jejich návrhu vydělají všechny obce i města. Podle návrhu, který si sdružení zlínských starostů nechalo vypracovat dojde po změně pravidel u nejmenších obcí k posílení rozpočtů v průměru o šedesát procent, u obcí do deseti tisíc obyvatel až o čtyřicet procent. Krajská města prý vydělají víc v řádu deseti procent. Zdá se vám to jako peněžní perpetum mobile? A ptáte se, kde ty peníze byly dosud? Pak vězte, že odpověď je zase jednoduchá – v podstatě ležely na ulicích Prahy, Brna, Ostravy, Plzně a Olomouce. Těchto pět měst prý těžilo ze systému nejvíc a neodůvodněně. A za to musí přijít trest.

Návrh zlínských starostů ale počítá s tím, že velkým městům budou platit. Platit za ztráty z neinvestičních nákladů, například z dopravy, pověřených obcí či krajských měst, kulturní akce, či sportovní aktivity. A kolik že by měly vísky a vesnice a městečka platit? To by si prý každá obec dohodla sama s pověřenou obcí či krajem. Deník Akutálně.cz k tomu dodává: Kdyby se nedohodly, rozhodne podle auditu hospodaření kraj či ministerstvo financí. A v tomto bodu je to návrh dost komplikovaný.

Nechci starostům ze Zlínského kraje křivdit a podezírat je z upřednostňování někoho na úkor jiného. Jejich jasným motivem je dostat přehled a řád a spravedlnost do všeho, co souvisí s penězi daňových poplatníků. Díky tomu, že jsou to peníze nás všech, je možná i spravedlivá jejich snaha ukousnout s pověstného medvěda větší kus masa. Za úvahu ale spíš stojí, jak systémově a na dlouho dobu najít peníze, o které by se starostové nemuseli hádat tak, aby mohli financovat to, co potřebují. A myslím, že státní rozpočet takovou definici rozhodně nesplňuje.

Neznamená to, že by měli od snah dostat více peněz od státu upustit. Spíš to, že státní mašinérie musí být více otevřená a vysvětlovat starostům, že opravdu v každé obci nemůže stát divadlo, sportovní stadion nebo aquapark. A jak si všímají kolegové z deníku Aktuálně.cz města a obce ovšem nehradí ze svých peněz nemocnice, střední či vysoké školy, jak se mnozí mylně domnívají. Ty jsou financovány z jiných veřejných rozpočtů, krajských či státních. Menší obce by se proto měly podílet na ztrátách z městské dopravy, kulturních a sportovních zařízeních a na památkové péči. Jenže to už je zas komplikovaný systém, který s původní myšlenkou na zjednodušení nemá nic společného.