Budou penze stačit na živobytí

Důchodové pojištění na přelomu let 2006/2007

 Zkrácená a upravená verze. Celý článek vyšel v PRÁVNÍM RÁDCI č. 4/2006

Období od počátku novodobé české státnosti je ve znamení penzijní reformy,  přitom můžeme s klidným svědomím prohlásit, že alespoň jedna taková reforma v polovině devadesátých let, dokonce s pozitivními dopady do situace penzistů, regulérně proběhla.  Od té doby se penzistům v globálu spíš ubíralo. Zkusme  proto střízlivě rekapitulovat, co přineslo do oblasti důchodového pojištění období loňského roku a podívejme se na to, co nás může čekat letos.   

Všeobecný vyměřovací základ a přepočítací koeficient.

Protože v podstatě  jde jen o změny parametrů, postačí přidržet se již v minulosti používané struktury informace a zaměřit se prioritně na posuny konkrétních hodnot.

 Pro rok 2007 byla nařízením vlády č. 462/2006 Sb. provedena úprava redukčních hranic takto: 

 Pokud jde o další veličiny nezbytné pro výpočet důchodů, tak všeobecný vyměřovací základ za rok 2005 je výše uvedeným právním předpisem stanoven v částce 18 809 Kč, což odpovídá průměrné měsíční mzdě zjištěné Českým statistickým úřadem za rok 2005. Přepočítací koeficient pro jeho úpravu, tj. podíl průměrné měsíční mzdy za první pololetí roku 2006 a průměrné měsíční mzdy za první pololetí roku 2005, má hodnotu 1,0707.

Následuje standardně strukturovaná tabulka, poskytující dlouhodobý pohled (od účinnosti zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění) na vývoj redukčních hranic a s tím souvisejících relací.  

A rok

B první redukční hranice

C druhá redukční hranice

D nominální rozdíl mezi druhou a první redukční hranicí

E první redukční hranice - nominální rozdíl od předcházejícího roku

F první redukční hranice - procentuální rozdíl od předcházejícího roku

G druhá redukční hranice - nominální rozdíl od předcházejícího roku

H druhá redukční hranice - procentuální rozdíl od předcházejícího roku

Čísla v posledním řádku sloupců B, C a D vyjadřují nárůst hodnot od počátečního stavu v procentních bodech

 Další tabulka pak přináší srovnání různých osobních vyměřovacích základů v relevantních souvislostech posledních tří let. Z údajů tabulky lze vyčíst různé zajímavé či užitečné informace. Vyniká např. vysoká míra solidarity bohatých s chudými, kdy např. „pětisetprocentní“ příjmová hladina se do výše důchodu promítne jen šedesáti pěti procenty navíc. S tím koresponduje i náhradový poměr, který se v uváděném kontextu nachází v intervalu od 61 do 20 procentních bodů. Pro někoho může být překvapivé třeba zjištění, že přes poměrně významné zvýšení redukční hranice se sama valorizace ukazuje „štědřejší,“ poslední sloupec přináší hodnoty procentních výměr z roku 2006 valorizované o 5,6 %. To je ale již další téma.

Valorizace důchodů.

Jak bylo na mnoha místech opakovaně konstatováno, je aplikace ustanovení § 67 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, ovlivňována nejen sociálními, ale do značné míry i politickými důvody. Tak tomu zřejmě bylo i loni v případě nařízení vlády č. 461/2006 Sb., o zvýšení důchodů v roce 2007, kdy byl bez dalšího akceptován jinou vládní garniturou návrh vytvořený  předchozí exekutivou.

Podle tohoto vládního nařízení se důchody starobní, plné invalidní, částečné invalidní, vdovské, vdovecké a sirotčí přiznané před 1. lednem 1996 zvyšují od splátky důchodu splatné po 31. prosinci 2006 tak, že procentní výměra důchodu se zvyšuje o 6,6 % procentní výměry důchodu, která náleží ke dni, od něhož se procentní výměra zvyšuje. Pokud byly uvedené důchody přiznány v době od 1. ledna 1996 do 31. prosince 2006, zvyšuje se jejich procentní výměra o 5,6 %. Základní výměra se zvyšuje jednotně o 100 Kč měsíčně bez ohledu na datum přiznání důchodu. Jako obvykle platí, že procentní výměry pozůstalostních důchodů se nezvyšují, jestliže byly vyměřeny z procentních výměr důchodů zvýšených podle uvedeného nařízení.

Valorizace v roce 2006 byla po dvouleté přestávce opět diferencovaná pro  starodůchodce a novodůchodce. Aktuální valorizace se tohoto dělení přidržela s odůvodněním rozdílu průměrné výše důchodu 3,2 % mezi oběma skupinami v lednu 2006.   Podle údajů MPSV by rozdíl mezi důchody staro a novodůchodců k lednu 2007 dosáhl 4 % (nominálně 345 Kč), pokud by nedošlo k diferencovanému zvýšení procentní výměry, přičemž na základě zmíněné úpravy od letošního ledna dovozují navrhovatelé dosaženou přiměřenost s rozdíly, které běžně vznikají mezi důchody přiznanými v různých letech při stejném způsobu výpočtu důchodu.

Poněkud překvapivě, v rámci předávání exekutivní moci, nedošlo ke změně pohledu na institut základní výměry, a to i přesto, že zvyšování základní výměry důchodů podporuje nivelizaci důchodů, zvýhodňuje odvozené důchody a ve svém důsledku zvyšuje výdaje na důchody, neboť její zvýšení de facto znamená i zvýšení budoucích nově přiznaných důchodů. Zvýšení základní výměry činí 100 Kč, tedy po úpravě celkem 1570 Kč.  Základní výměra byla tudíž zvýšena komparativně nejvíce, téměř o 7 %. Pro pořádek ještě dodejme, že je-li důchod upraven pro souběh s jiným důchodem, náleží základní výměra jen k jednomu z nich.

Dále uvedená tabulka poskytuje přehled valorizací od července roku 1998: 

ZV základní výměra

PVS zvýšení procentních výměr starodůchodců

PVN zvýšení procentních výměr novodůchodců

        Jak to bude s valorizací letos, těžko říci, a to i přesto, že právní úprava s ní počítá. Ono případné jednorázové přilepšení v důsledku zvýšení DPH nemá ve vztahu k ní žádný kompenzační efekt.

         Zvyšování příplatků k důchodu vyplácených podle odškodňovacích předpisů.

         Ve stejných termínech jako důchody z důchodového pojištění se také zvyšují příplatky vyplácené spolu s důchody podle dvou tzv. odškodňovacích předpisů. Prvním z nich je nařízení vlády č. 622/2004 Sb., ve znění nařízení vlády č. 405/2005 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem, druhým je zákon č. 357/2005 Sb.,  o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů.  Příplatky  podle výše uvedených předpisů nejsou součástí důchodu, pouze se vyplácí spolu s důchodem stejným způsobem a ve stejných termínech jako důchod.   Vláda příplatky zvyšuje rovněž  nařízením, a to ve stejných termínech jako důchody (proto je zde valorizace příplatků okrajově zmíněna). Pro letošní rok se příplatky zvyšují podle nařízení vlády č. 463/2006 Sb., o 6,1 %, a to od lednové splátky  důchodu, s nímž se vyplácejí. Uvedená hodnota představuje průměr zvýšení pro starodůchodce a novodůchodce, použitých při valorizaci důchodů. V případě příplatků je totiž datum přiznání důchodů irelevantní, jsou poskytovány na  jiném základě a jejich spojitost s důchodovým pojištěním je v zásadě pouze administrativní.

Pro úplnost je třeba ještě dodat, že k důchodům nově přiznávaným po 31. prosinci 2006 náleží příplatky zvýšené jak podle nařízení vlády č. 416/2005 Sb., o zvýšení příplatků k důchodu v roce 2006, tak i podle nařízení vlády 463/2006 Sb., o zvýšení příplatků k důchodu v roce 2007.

Vdovské důchody dotčené souběhovým maximem.

Jde o téma, jehož zrod můžeme také hledat v minulosti, ale na rozdíl od příplatků již nemá žádnou zvláštní vazbu na zvyšování důchodů. V minulosti existovala určitá pevná i procentní omezení pro výši důchodů, která byla diferencována podle toho, z jaké pracovní kategorie vznikl nárok na důchod.  Částku převyšující stanovené  výměry pro pracovní kategorie mohl starobní důchod přesáhnout, jen pokud šlo o zvýšení starobního důchodu za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod, přičemž důchod spolu s tímto zvýšením a s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) však nesměl přesáhnout maximálně stanovený "globální" limit. Každý další zákon o sociálním zabezpečení tuto konstrukci v zásadě  přebíral, měnily se jen parametry v závislosti na růstu příjmové hladiny. Protože příslušná ustanovení řešila nejen vazbu na pracovní kategorie, ale i na souběhy důchodů, což se týkalo především vdovských důchodů, stávalo se nezřídka, že vdovský důchod (i pro úpravě na ½ v souběhu) byl krácen tak, aby spolu s přímým důchodem nepřesáhl souběhové maximum.  V nejednom případě již přímý důchod byl touto hranicí limitován, takže na výplatu vdovského důchodu vůbec nedošlo.

Zákon o důchodovém pojištění omezující ustanovení nepřevzal, ale ani důsledky dřívějších právních úprav neřešil. V podstatě poprávu. V zásadě je každý podobný postup problematický (byť se jedná o pozitivní retroaktivitu), protože spouští laviny dalších domnělých nároků, případně způsobuje křivdu někomu dalšímu. To za prvé, za druhé představuje nepředpokládaný tlak na fiskus, jinými slovy zvyšuje náklady na mandatorní výdaje, jejichž rostoucí objem pro mnohé ambiciózní a radikální národohospodáře představuje totéž co červený hadr pro býka. Nicméně přesto, po mnoha peripetiích,  se systém "lobbystickým" tlakům neubránil, takže článek IX. zákona č. 267/2006 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců, krom jiného s účinností od 1. července 2006 doplnil zákon o důchodovém pojištění o nový § 82a, který stanoví, že vdovám, kterým vznikl nárok na vdovský důchod před 1. lednem 1996 a kterým byla výše vdovského důchodu omezena, protože úhrn důchodů přesáhl stanovenou nejvyšší výměru, náleží rozdíl mezi vyplácenou částkou vdovského důchodu a částkou, která by náležela, pokud by výše tohoto důchodu v důsledku souběhu s jiným důchodem omezena nebyla. K takto stanovené výši vdovského důchodu náleží zvýšení podle předpisů o zvýšení důchodů náležejících ode dne přiznání vdovského důchodu do dne, od kterého se tato úprava provede. Vdovám, kterým v důsledku souběhu s jiným důchodem není vdovský důchod vyplácen, náleží vdovský důchod ve výši, která by náležela, kdyby k tomuto omezení nedošlo.

Zvýšení důchodu pro bezmocnost

Tradiční sociální institut zvýšení důchodu pro bezmocnost zákon o důchodovém pojištění nepřevzal, zřejmě zejména pro jeho dotační povahu odporující pojistným principům. Právní úprava zvýšení důchodu pro bezmocnost tak zůstala součástí zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.

Od 1. ledna 2007 se i samotný institut zvýšení důchodu pro bezmocnost stal minulostí , neboť od tohoto data podle ustanovení § 120 odst. 2 zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, se osoby, kterým ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona náleželo zvýšení důchodu pro bezmocnost podle dosavadních právních předpisů, považují za osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby a bude se jim z tohoto titulu vyplácet příspěvek na péči. částky, která se podle zákona o životním minimu považuje za potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb osoby, která není nezaopatřeným dítětem.  

            Dále uvedená tabulka přináší konkrétní hodnoty příspěvku na péči. 

Z uvedeného je patrné, že příspěvek na péči je poskytován v podstatně vyšší finanční hladině než zvýšení důchodu pro bezmocnost. Jedná se o pozitivní posun a posílení sociálního principu, které je z hlediska účelu poskytování v souladu s výrazným růstem nákladů na osobní potřeby.

V souvislosti s přijetí zákona o sociálních službách byl měněn i zákon o důchodovém pojištění. S účinností od 1. ledna 2007 je důchodového pojištění účastna osoba, která osobně pečuje o osobu, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), pokud spolu žijí v domácnosti; podmínka domácnosti se nevyžaduje, jde-li o blízkou osobu [§ 5 odst. 1 písm. s)]. Zde je třeba upozornit na to, že péče o osobu závislou na péči jiné osoby ve stupni I účast na důchodovém pojištění nezakládá. To je určitá změna pro osoby, které k 31. prosinci 2006 pečovaly o částečně bezmocnou osobu starší 80 let. Péče o takovou osobu, která je od 1. ledna považována za osobu závislou na péči jiné osoby ve stupni I, již nezakládá jejich účast na pojištění.

Nestabilita postojů k vývoji důchodového systému

Je až neuvěřitelné, jak se v extrémně krátké době a za změněné konstelace mocenských vztahů mění priority a názory na další směřování sociální soustavy (a nejen na ni). Tak se stalo, že Parlament (prozatím) o jeden rok odsunul účinnost obtížně prosazovaného, kontroverzního nového zákona o nemocenském pojištění (č. 187/2006 Sb.), který měl nahradit dosavadní zák. č. 54/1956 Sb. a měl vstoupit v účinnost od 1. ledna 2007 spolu s doprovodným zákonem č. 189/2006 Sb. Z tohoto zákona nabylo účinnosti dnem 1. ledna 2007 jen několik málo novelizačních bodů, např. ty, které upravují sepisování žádostí o důchody napříště jen u okresních správ sociálního zabezpečení. .

Drobné změny do zákona o důchodovém pojištění přinesl i doprovodný zákon (zák. č. 264/2006 Sb.) k novému zákoníku práce již s účinností od 1. července 2006.Zakotvuje zvyšování důchodů důchodcům, kteří dosáhli věku 100. Od dne dosažení uvedeného věku se jim zvyšuje procentní výměra důchodu o 2000 Kč měsíčně.

Další změna se týká úpravy důchodového věku u vybraného okruhu hornických profesí, které byly po určitou dobu (diferencovanou právě podle typu zaměstnání ve zvýhodněné pracovní kategorii) vykonávány před 1. lednem 1993, z něhož pak za splnění stanovených podmínek resultuje možnost zvýšení procentní výměry.

 Závěrečné poznámky

 V této politicky rozkolísané době se můžeme nadít nejrůznějších zvratů, takže je obtížné predikovat další vývoj. I nadále zůstávají v popředí úvahy o úpravě systému cestou parametrických změn, mezi nimiž dominuje zvyšování věku pro odchod do starobního důchodu. Uplynul však více než rok od skončení práce týmu expertů složeného ze  zástupců politických stran a v tomto směru se prakticky nestalo zhola nic. Místy až paranoidní poukazování na  objem mandatorních výdajů nicméně přetrvává, ne-li sílí. Nezbývá proto nic jiného, než připomenout jak politikům, tak hlavně jejich ekonomicky restriktivně naladěným poradcům fakt, že finance na důchody nejsou jejich majetkem, nýbrž jsou to prostředky vkládané samotnými pojištěnci do systému za účelem financování penzí, a to jak v současnosti, tak pro futuro.

V úplném závěru však musím s potěšením konstatovat, že jsem z politických kruhů konečně zaznamenal i vážně míněný názor o potřebě sloučení míst zabývajících se výběrem kontribucí pod jednu střechu s jejich následným přerozdělením. Tuto myšlenku, spolu s reorganizací vazeb sociálního a zdravotního pojištění v oblasti nemocenského se totiž snažím propagovat už dlouhou dobu.  Nejen na stránkách tohoto webu.

                 Další komentáře a zajímavosti:  zde

AliaShop
- prodej dovolených, stavebního spoření a hypoték, PF a připojení k internetu