Kdo je víc? Majitelé domů, nebo nájemníci? Zřejmě ani jedni....

Dosud mi byli majitelé domů v České republice sympatičtí. A nejen proto, že jejich oponenti, třeba sám šéf sdružení nájemníků, Stanislav Křeček, vždycky vypadali při diskusích o uvolnění nájmů jako přefouklé balóny, kterým někde uchází vzduch a snaží se jen o to, aby vybuchly a ušlými plyny zasáhly a zneškodnily navěky své odpůrce. Ale tak to u nás zkrátka chodí, ti, co kážou vodu a chlemtají s hlasitým mlaskáním vodu, nám žíznivým, v tomto případě všem, kterým jde o princip a levnější nájmy, nevěří. A o jaký že princip se vlastně hraje v této hře? Jak jinak, než o pravdu. A peníze.

Majitelé domů se naštvali a kvůli regulaci nájemného zažalovali ČR u Evropského soudu pro lidská práva. Konečně, říkám. Od počátku sporu mezi českým státem a majiteli domů však ale není jasné jedno – o kolik se vlastně hraje a proč je částka taková a ne jiná. Argumenty o tom, že výpočtů je několik a z nich jsou částky posbírané a upravené, zní stejně divně. Jsme ale v Česku a sebeabsurdnější rétorické cvičení je bráno za fakt. Na obranu majitelů domů však nutno poznamenat, že byli ochotni se domluvit a couvnout od žaloby. Stálo by nás to, rozuměj daňové poplatníky, 50 miliard korun. Jak se ale zdá, všemu je konec a žádné vyrovnání nebude. A dostávám se k tomu, proč jsem přestal mít rád majitele domů.

Hysterické kvílení lidí, kteří místo argumentů vidí jen červeně a je jedno z jaké jsou zrovna strany, k narovnání jistě mnoha křivých vztahů v nájemním bydlení rozhodně nepomůže. Optikou „spravedlnosti“ bráno, majitelé domů na své nároky právo mají. Proč ale neumí lidem, tedy svým potenciálním zákazníkům jasně vysvětlit, co vlastně tím soudem hledají a jaké peníze a proč si od toho slibují. Vždyť samotným nájemníkům nenahrává to, že „statečný“ ryk na hrobě majitelů domů vypouští lidé, jako Stanislav Křeček, který se sám vesele a hlavně čile zapojuje do realitního byznysu. 

Takže bude soud. Majitelé domů ale podle mého názoru první kolo, totiž doma v Česku, prohráli. A to právě tím, že nebyli sto jasně vysvětlit, proč se domáhají takových peněz u soudu, a za viníka stavu označují stále do kola jen stát. Kdo je ale ten stát v tomhle případě? Proč nepojmenovat všechny ty, kteří mohou za to, že jejich podnikání se potýká s takovými problémy. Vážný argument o tom, že s žalobami uspěli Poláci a Malťané, sice dává tušit, že to pro Čechy dopadne stejně, ale o to se přece nikdo nepře.

Zeptáte se tedy, no a co, vždyť oni mají pravdu. Právě! Oni jí mají. Ministerští úředníci nebyli schopni od pádu komunismu změnit pravidla tak, aby všem bylo jasné, jak nájemné funguje pro nájemníky a kolik mohou vydělat majitelé. Místo toho se kupčí, podvádí a hledá ta zpropadená třetí cesta. Jistě, že majitelé domů žalobu ve Štrasburku zřejmě vyhrají, předvídá to dokonce i sám Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, což nezapomněl v rozhlasové debatě pikantně okomentovat jeho předchůdce ve vládních lavicích exunionista Pavel Němec. Ptám se ale, je to nutné, ještě před tím, než bude rozsudek vynesen? Neslušela by vítězům spíše pokora a vyznání třeba z toho, na co a proč je přivedlo k takovým reakcím?

Vyčíslená škoda majitelů domů je zhruba 140 miliard, nikde jsme ale nenašli ani řádek o tom, proč a jak bylo vyúčtováno státu na mimosoudní vyrovnání 50 miliard. Výpočtů prý byla řada a proto se sdružení domnívá, že 50 miliard je odpovídajících. Větší amatérismus si snad nedokážeme představit. Mělo se udělat to, to a to…, aby ke při nedošlo. Jenže se nic neudělalo. Neschopní státní úředníci zas vzali spravedlnost a kolo dějin do svých rukou a výsledek se dostavil Požadavky majitelů domů jsou možná vyšší, než oněch sto čtyřicet miliard a zřejmě většina veřejnosti jim ty miliardy přeje. K morálnímu vítězství není jistě daleko, možná by ale stačilo málo - říct na co ty peníze, které vyhrají, použijí. Pak by se možná divil i Stanislav Křeček.