Paroubek s Filipem ilustrovali Havlovy úvahy.

Václavu Havlovi bude sedmdesát, což byla příležitost k tomu, aby ho Václav Moravec pozval do Otázek. Samozřejmě bez soupeře, jak už to téměř od jeho zvolení prezidentem bývá. Přesto, ač se Moravec nevyhýbal citlivým tématům, působil Havel vyrovnaně, a to třeba i v okamžiku, kdy mu Alexandr Vondra (o jehož schopnosti držet emoce na uzdě, lze zatím docela úspěšně pochybovat) ve svém vstupu radil, aby se povznesl nad soupeření s Václavem Klausem, potažmo s ODS.

Exprezidentovy myšlenky se nicméně nesly v tradičním duchu, tedy filozofující, s notnou dávkou objektivní pravdy, leč často neuzavřené, naznačující. V souvislosti s aktuálním děním správně poznamenal, že "patová" situace může vzniknout vždycky, i při 199 poslancích, že dikce Ústavy (kterou by chtěl do šesti let novou) "počítá se slušnými lidmi" a v kritice politické scény šel tak daleko, že do ní zahrnul i sebe, když při ukázkách svérázné a vykalkulované hatmatilky politiků připustil podobné prohřešky na vlastním hřišti.

Svůj určitý podíl na kontinuální existenci komunistické strany v České republice (ve smyslu nepřemalování firemního štítu) obešel povzdechem: "Není politická síla k rozpuštění KSČM." Lze však souhlasit s tím, že brzy vyvrcholí zhruba dvacetiletý cyklus úpadku politické kultůry s kterým "dospívající generace" vysloví razantní nesouhlas (dřívější komentáře v této rubrice webu takový vývoj již několikrát předpověděly).

Prima se v Partii otázala diváků, "Zda se v Česku bojí (policejních) odposlechů," čemuž většina volajících přisvědčila. Jiří Paroubek k současné odposlechové praxi vlastní názor v podstatě nezaujal (doporučil čerpat zkušenosti z vyspělejších zemí), jeho spoludebatér Vojtěch Filip byl podstatně kritičtější (se vzrůstem odposlechů nekoresponduje objasněnost trestných činů).

Protože se sešli předsedové stran tvořících v Poslanecké sněmovně stočlenný blok, tak jejich názory na vyslovení důvěry vládě a nález Ústavního soudu k cause "neziskové nemocnice" se příliš nelišily. Byly začasté komplementární. Trochu disharmonie bylo možné zaznamenat jen v otázce návrhu rozpočtu, resp. privatizace ČEZ a (kontra) ČSA. Zde byl Filip proti jakékoli privatizaci, naproti tomu předseda ČSSD privatizaci menšinového podílu ČSA nadále připouštěl. Dokonce za určitých okolností nevyloučil ani podporu návrhu rozpočtu.

Filip v daném kontextu vcelku pregnantně vysvětlil pozitivní vazbu růstu příjmů na rozpočet, stejně jako problematickou přítomnost důchodového účtu v jeho rámci. Nicméně při obvinění z rozkrádání přebytku na důchodovém pojištění opomenul poznamenat, že příslušný zákon takový postup nedovoluje.

Další podrobnější komentáře na konzervativním vebu, který od svého založení nemění image:  http://www.geocities.com/Nocoment2001/index.htm.