Čechy prý nejvíce motivují k práci stravenky na jídlo

Patříte k těm šťastlivcům v České republice, kteří k měsíční výplatě dostanou ještě tzv. stravenky? Pak si svého zaměstnavatele považujte, a to i přesto, že studie jedné z nadnárodních firem, které v tomto segmentu pracují, totiž Sodexho Pass, říká, že

svým lidem dává stravenky až sedmdesát procent soukromých firem a čtyřiadevadesát procent státních institucí. Stravenky se prý staly samozřejmostí motivačních nástrojů ve vztahu zaměstnavatel-zaměstnanec. A to je už co říct, vezmeme-li v úvahu třeba to, že například na území Spojených států Amerických je tato motivační praktika téměř zanedbatelná. Na druhou stranu podle dvaašedesáti procent českých zaměstnanců nejsou stravenky žádný speciální benefit, ale už běžný standard. Češi si zkrátka zvyknou na výhody rychle. Tato tvrzení alespoň vyplývají z analýzy, kterou provedla Hospodářská komora a kterou zveřejnil deník Aktuálně.cz. Oblíbenost stravenek na straně zaměstnavatelů je prý z velké části způsobena jejich daňovou uznatelností, což uvedlo v analýze devadesát procent zaměstnavatelů. Závěry Hospodářské komory jsou vůbec zajímavé, posuďte sami. V pomyslném žebříčku oblíbenosti zaměstnaneckých výhod totiž po stravenkách skončilo penzijní připojištění, následované příspěvkem na dovolenou.

Řekli byste, že ti Češi jsou nějací divní? Nezajímají je peníze nebo čas dovolené? Možné to je, ale výzkum mluví jasně. V oblíbenosti zaměstnaneckých výhod totiž pro Čechy peníze, bráno třeba vyplácením třináctých a čtrnáctých platů ani dovolená nehrají tak významnou roli. Otázka zní, proč asi? Naopak Černým Petrem, jen převráceným na ruby, je možnost čerpání tzv. „Dne nemoci“, anglickým originálem Sick-day. Neuvěřitelně rostoucí oblibě této možnosti zůstat doma za peníze zaměstnavatele nahrává to, že sick days jsou proplacené dny nemoci, které si může zaměstnanec vybrat, aniž by musel dokládat potvrzení od doktora. Není třeba snad ani dodávat, že standardně dnes firmy dávají až  pět dní takového volna.

Jistě se každý z nás v poslední době zúčastnil rozhovoru, kdy si lidé místo stížností na to, že nemohou vyrazit na dovolenou, protože na ní nemají, nebo zkrátka proto, že jejich dny volno už byly vyčerpány, berou na mušku fakt, že oni dostávají jen padesátikorunové stravenky, zatímco jejich kamarádi už osmdesátikorunové. A to i přesto, že pět týdnů dovolené je pro stále větší počet českých firem už jakýmsi standardem. Firmy si podle výkladu poradenské společnosti PricewaterhouseCooper totiž začínají stále více uvědomovat, že délka dovolené se stává konkurenční výhodou či nevýhodou při shánění uchazečů o práci. Zatímco v roce 2004 poskytovalo pátý týden volna pětašedesát procent firem, letos to bylo víc než osmdesát procent.

Na druhou stranu, ale musí analytiky všech těch poradenských společností a výzkumných agentur vždy pobavit volná diskuse k jejich závěrům, zvlášť, když jsou statě uveřejněné na internetu. Často totiž anonymita a možnost nevystoupení na veřejnosti dává pisatelům doslova křídla. Jistě, řada z argumentů, které se v online diskusi objevují má reálný základ, řada z pisatelů ale mnohdy zapomene na to, že jejich zaměstnavatel musí na všechny ty zaměstnanecké výhody vydělat. Pravdou ale zůstává, že řada zaměstnavatelů zase příliš často zapomíná, že jejich zaměstnanci tu nesou od toho, aby z nich sedřeli za co nejmenší cenu kůži a pak je pro nemohoucnost propustili. I tady bude nutný nějaký ten kompromis. A pokud se najde, bude to jen dobře.

Pavel Daniel