Výběr zpráv | 11.09.2006 09:24:41

Kdo zdraží pivo, padne

Český lidový humor, chcete-li rčení, měl za reálného socialismu jednu průpovídku, která se týkala domácího nejoblíbenějšího nápoje. Ano, řeč je o pivu. A to nikoli náhodou. Evropská unie prý chce po české vládě, aby zvýšila sazbu spotřební daně u piva. Začal jsem ale průpovídkou. Ta zněla, že vláda, která zvýší cenu piva, padne. Možná, že i proto stávající „zimní“ ministr financí, jak Vlastimila Tlustého a potažmo celou vládu označují některá média, přispěchal ihned s prohlášením, že žádné zvyšování daní, rozuměj zdražování se konat nebude. Co se ale vlastně stalo jablkem sváru?
Evropská unie chce, aby Česká republika zvýšila spotřební daň z piva. Bruselu se nelíbí i sazba daně u dalších šesti zemí. Její růst by měl být podle Bruselu asi pětinový. V praxi to znamená, že z půllitru zlatavého moku by stát vybral navíc zhruba o 30 haléřů více než nyní. Daň by se měla zvýšit podle návrhu úředníků mezi léty 2008 až 2010. Brusel zřejmě ví, co dělá. A je záhadou, proč Češi ani ostatních šest „hříšníků“ dosud neudělali to, k čemu se ve svých přístupových smlouvách k EU, alespoň tak zní výklady posledního prohlášení bruselské centrály, zavázali. Na druhou stranu ale ani EU nehraje zřejmě až s tak „čistými“ kartami. Pokud chce zvýšením sazby daně Evropa bojovat proti rostoucí spotřebě alkoholu, jak se v této souvislosti hodně spekuluje, měla by to otevřeně říct. A ne komunikovat manýry, které známe z domácích luhů a hájů – totiž vydávat možná správný cíl za něco, co vlastně ani nepotřebujeme. Domácí statistiky mluví jasně - celková spotřeba piva v Česku stagnuje. A přestože v rámci této skupiny nápojů existuje jen jeden druh, který v růstu konzumace trhá rekordy, totiž spotřeba nealkoholického piva, měli by bruselští úředníci přiznat o co jim vlastně jde. Vždyť Česko bude už v EU skoro tři roky a pokud přiznáme byrokracii nějaký ten pátek na rozkoukání a prosazení vlastní mašinérie, je argument o sjednocení spotřební daně naivní. Zkusme ale chvíli surfovat na spekulativní vlně…Výroba nealko piva se v Česku rozvíjí podle pivovarníků neuvěřitelným tempem. Pěnivý mok, který však puristé odmítají označit za pivo, totiž obsahuje 0,5 objemového procenta alkoholu, stejně jako například džusy nebo kompoty. A u těch zvýšenou spotřební daň Evropská unie nepožaduje. Jen pro dokreslení - zatímco v roce 2000 vyrobily české pivovary šedesát tři tisíce hektolitrů nealkoholického piva, v roce 2005 to bylo už 239 tisíc hektolitrů. Co do podílu na trhu to znamená 1,25 procenta celkového výstavu. Nealkoholické pivo přitom vyrábí v tuzemsku v současné době patnáct pivovarů. Ptáte se, co tím chtěl básník říci? Inu, jednoduchou věc – pokud ministr financí neuhájí svou pozici, a pivo bude muset zdražit, lze na to pak navázat několik chmurných scénářů. Od poklesu spotřeby (což by se EU líbilo) piva počínaje až po propouštění a omezování výroby piva konče. Můžeme ale čekat i to, že se čeští pivaři vrhnou na nealko pivo. To by totiž bylo vedeno v kategorii limonád a u nich spotřební daň zřejmě zvyšovat nikdo nebude.

Buď jak buď, ministr financí je odhodlán bránit se do roztrhání těla – tvrdí, že nastavení daňového systému je výsostným právem každého státu, nikoli diktátem bruselské centrály EU. Výtka o tom, že Česká republika nemá srovnatelnou minimální sazbu daně s evropskými státy prý také neobstojí. Podle deníku Aktuálně například Finsko uvaluje na litr piva spotřební daň 1,42 eura proti pouhým devíti centům v Česku, Lotyšsku nebo na Maltě. Švédsko vybírá z lahve lihoviny 15,50 eura ve srovnání s 1,68 eura na Kypru. Minimální daň na lihové nápoje v EU je 1,54 eura. Není snad ani nutné dodávat, že ani tento argument české pivovarníky neohromil a s požadavkem EU naprosto nesouhlasí. Konzumenty piva snad není ani nutné jmenovat. Dá se tedy očekávat, že Vlastimil Tlustý bude požadavek EU vetovat a razantně proti němu vystoupí. Vždyť, budeme-li mít na paměti v úvodu zmiňovaný lidový humor, pak i on dobře ví, že zvýší-li se sazba o 30 haléřů na půllitr, může být konečná cena půllitru piva i o 50 haléřů. A vypije-li pivař za večer těch svých osm „kousků“, pak bude muset utratit o čtyři koruny víc, což za měsíc činí sto dvacet korun. Pro někoho dost, pro jiného zanedbatelná položka. Ve hře ale v Česku nakonec zůstávají samotné pivovary. A ty se na lidový humor nespoléhají. Vždyť jim jde o byznys.