Pokrytectví, kam se podíváš

Tropické letní dny rozhodně nejsou nejšťastnější volbou pro zveřejňování či sdělování zlých zpráv. Přesto ale většinu rozbolela hlava přemýšlením, když se v krátkém časovém úseku začla objevovat jedna „jobovka“ za druhou. Ani ne měsíc po parlamentních volbách není nová volební garnitura schopna prosadit své vize tak, aby je mohla naplnit. Tu se odvolává na matematický pat po volbách, tu na neochotu svých hlavních politických rivalů. Nikde ovšem nevidíte argumenty proto, proč se v programu objevují tyhle vize a ne jiné. Jakoby se politici báli prosadit a konfrontovat své názory. To by ale nebyla ta nejsmutnější zpráva. Mnohem závažnější jsou varování ekonomů a finančních analytiků. Jistě, řeknete si, kdože nám to bude zase udílet rozumy a poučovat nás, co máme dělat, když, třeba pohledem vládních úředníků, se nám tolik daří a ekonomika prosperuje. Jenže v tom to právě to riziko. Jak třeba upozorňuje ekonomický novinář Pavel Páral, po osmi letech vládnutí sociální demokracie máme státní kasu vymetenou a v rozích se usazují čím dál tím větší pavučiny. Sám  A aby toho nebylo málo sám šéf státní kasy, Bohuslav Sobotka, vyzývá novou vládu k velkým úsporám a škrtům ve výdajích. Ptáte se: „A copak si Bohouši, dělal ve svém volebním období?“ Inu, neškrtal, chtělo by se říct, fotbalovým jazykem, z „první“.

Další ekonom, tentokrát ze stáje skupiny PPF, Pavel Kohout, přišel s varováním, že pokud bude volební pat trvat dál a modro-zeleno-černé koalici se nepodaří prosadit své hlavní ekonomické cíle, totiž uskutečnění penzijní a zdravotní reformy a nastartování změn v systému veřejných rozpočtů, budem zřejmě místo dnešních zhruba sedmdesáti tisíc korun na českou hlavu ke kterým nás přivedla prosperita ČSSD, dlužit za pár let mnohem, mnohem více. A kdo to zaplatí? I v tomhle případě je přes všechny sliby odpověď jednoduchá – zase jen my. Třeba tím, že si místo spotřeby budeme muset vydělávat na úroky, lepit a látat díry, které jsme si nechali vnutit příliš optimistickými předpověďmi.

Takže co dělat? Jak vyzývají ekonomičtí specialisté okolo nás, rozhodně neskládat ruce do klína. Podle nich mají i ti nejchudší z nás reálnou možnost nabýt určitého bohatství a připravit se na horší časy tím, že si začnou své výdaje pečlivěji hlídat a přebytky, byť jen malé správně zvolenou investiční strategií zhodnocovat. Připadá vám to jako pohádka? Hm, je a není. Často se v médiích objevují varovná prohlášení o tom, že nemáte dávat peníze těm a těm a rozhodovat se při investování tak a tak. Jenže, když pak přijdou na stůl redaktora haldy dopisů o tom, že si staří rodiče koupili podle propozic skvělou sadu hrnců za celoživotní úspory protože se nechali přesvědčit o tom, že nabídka se již nebude opakovat, máte chuť se na všechno vykašlat. Jenže, jak již bylo řečeno dříve, to právě nemůžeme. Opakování matka moudrosti. A opakovat stále tytéž otázky těm, kteří nám slibují prosperitu bez toho, aniž by nám řekli, kde na ní vezmeme, je možná přinutí, aby nám servírovali ze svých báječných plánů více. Jak třeba upozorňuje Pavel Páral – přestože sám šéf sociálních demokratů Paroubek a místopředseda strany Sobota se zaštiťují přijetím eura v roce 2010 a splněním ekonomických kritérií na to navazujících, je to jen projev zcela mimořádného pokrytectví. Konvergenční program, od něhož se odvíjí hodnocení připravenosti Česka na evropskou měnu, totiž připravila sama sociálnědemokratická vláda a slíbila v něm především to, že rozpočtovaný schodek bude stále klesat a navíc dodatečné zdroje budou využity ke snižování státního dluhu a nebudou použity ke zvyšování státní spotřeby tedy sociálních dávek. To se porušovalo od samého počátku. Jako bonbónek se v této souvislosti jeví prohlášení Luďka Niedermajera, viceguvernéra České národní banky, který se také pozastavil nad často odvážnými tvrzeními šéfa statní kasy. Nu co, raději si popřejme hezké a slunné letní dny, třeba se na podzim zatažená ekonomická obloha vyjasní..

Pavel Daniel