Trendy v kobercích - přírodní materiály

Přestože chemický průmysl neustále nabízí produkty lepších a ještě lepších užitných vlastností, zajímavého vzhledu a technických parametrů, přírodní materiály si drží své místo na slunci. Po obrovském boomu všívaných koberců ze syntetických materiálů v šedesátých letech zaznamenala západní Evropa významný návrat k přírodním materiálům již zhruba po patnácti letech a od té doby se podíl přírodních materiálů na trhu podlahových krytin stále mírně zvyšuje.

Trh České republiky začíná tento trend váhavě následovat, i když je nutno podotknout, že se tak děje zejména zásluhou zahraničních firem, které v této oblasti působí jako místní průkopníci, či architektů ochotných tvořit interiéry s využitím všech možností, jež jim moderní průmysl a špičkoví designéři nabízejí.

Stejně jako syntetika mají i přírodní materiály svá specifika, která je při jejich používání a údržbě nutno respektovat. Není to nic obtížného ani nákladného a stačí to k tomu, aby vám tyto materiály poskytovaly dlouhodobé potěšení z kvalitního, vkusného a osobitého interiéru.

Každý jistě připustí, že vlněný svetr musí přiměřeně často a šetrně prát. A že patrně zanedbanou údržbu nedožene tím, že onen vlněný svetr po roce denního nošení vyvaří v agresivním saponátu. Je to přehnané? Zdánlivě ano, ale skutečnost je někde mezi ideálem pravidelné šetrné údržby a totální zanedbaností. To pak vede potenciální spotřebitele ke zbytečným obavám, zda vůbec je možné krytiny z přírodních materiálů udržet v přijatelném stavu, protože přece "někdo mi říkal, že se to nedá čistit…." Důležitým momentem údržby je rychlost zásahu při masivním místním znečištění – skvrnu je nutno co nejdříve alespoň provizorně odstranit (tekutinu vysát z povrchu, aby nepronikla  hluboko do vlákna) a nenechat zastarat. Dále je nutná přiměřená a pravidelná péče. Obecná doporučení i konkrétní návod, jak postupovat v případě znečištění koberce nebo jak odstranit určitou skvrnu, obdrží každý spotřebitel od prodejce. A ještě jedna poznámka: raději nevěřme tomu, že za poloviční (třetinovou…) cenu, než je obvyklá, koupíme "skvost". Úsporu tohoto typu je třeba zvážit a u prodejce se informovat, proč je výrobek oproti jiným o poznání levnější – velmi pravděpodobně to může být právě rozdíl v kvalitě vstupního materiálu a jeho zpracování, který na první pohled nemusí být patrný a který spotřebiteli pro daný účel sice nemusí, ale také může zásadně vadit.

Při výrobě textilních podlahových krytin se používá celá řada přírodních materiálů u nás více či méně známých.

Vlna

Tento materiál není třeba nijak zvlášť představovat, je u nás tradičně dobře známý a tkané vlněné koberce byly součástí interiéru snad každé domácnosti po několik generací. Oblíbené byly např. oboustranné kelimy, axminstery nebo dvojplyšové koberce s velurovým povrchem. Dnes můžeme vybírat z celé řady technologií (ty ale asi pro běžného spotřebitele nejsou tak důležité) a zejména povrchů, tedy rozdílného vzhledu: hladký velur, hrubší zrnitý povrch s řezaným vlasem, různé typy taženého vlasu, tj. smyčky, od jemné k velmi mohutné, velmi odolné "utažené" ripsy, exkluzivní druhy s vlasem dlouhým několik centimetrů (shagy) apod.

Sisal

Základní surovinou pro výrobu sisalových koberců jsou obří listy agáve sisana. Ze sklizených listů se dokonale vymývá dužnina a obnažená sisalová vlákna se na místě čistí, perou a suší na slunci. Nejkvalitnější cca 1 m dlouhé sisalové vlákno pochází z oblastí východní Afriky – z Keni a Tanzanie. Nese označení Katani Bora, což ve svahilštině znamená "nejlepší sisal", a je pod stálou kvalitativní kontrolou. Evropští výrobci, kteří kladou důraz na stabilní vysokou kvalitu svých produktů,  barví, upravují, ošetřují a vypřádají sisalové vlákno ve vlastních provozech v Evropě. I v tomto případě je ale nutné počítat s určitou nepravidelností příze či mírným kolísáním barevnosti – tyto atributy jsou vlastní přírodnímu materiálu, nelze je ani precizní přípravou zcela odstranit a nejsou považovány za vady zboží. Pro rubovou úpravu se většinou používá přírodní latex, který je prodyšný a neklouzavý.

Koberce tkané ze sisalové příze jsou hned po vlně na trhu zastoupeny nejpočetněji. Nabízejí se v řadě vzorů dotvářených jak povrchovou strukturou výrobku, tak i relativně širokou škálou barev. Jsou velmi odolné a hodí se i do prostor se silným provozem. V domácím prostředí většina kvalit odolává i kolečkovým židlím, nicméně např. pro velmi namáhané kancelářské prostory se doporučují ochranné podložky pod tento typ židlí. Z tohoto hlediska je také vhodné vybírat ploché kvality, nikoliv výrazné ripsy, které pojezd koleček znesnadňují.

Kokos

Slupky kokosových ořechů obsahují pružná a extrémně pevná vlákna. Po sklizni se slupky řadu měsíců se namáčejí, poté se uvolněné vlákno pere, suší a vypřádá. Stejně jako sisal dnes neslouží jen k výrobě lan a motouzů, ale také k výrobě rohoží (i čisticích) a podlahových krytin. Kokosové vlákno je ve srovnání se sisalem o poznání pevnější a také hrubší. Z toho vyplývá i typ podlahových krytin, které se z kokosové příze vyrábějí: pojené velurové kokosové rohože, tkané podlahové krytiny (většinou v provedení hrubý rips) či rozličné pletené rohožky a rohože standardních rozměrů.

Papír

Surovinou pro papírové podlahové krytiny je celulóza získávaná z jehličnatých stromů, které se vyznačují dřevem o vysoké hustotě. Papír vyrobený z této celulózy se může barvit a dále se zpracuje do příze (vlastně papírového provázku), ze níž se tkají podlahové krytiny. I tyto koberce se vyznačují vysokou odolností.

Bambus

Z bambusu se vyrábějí koberce i tvrdé podlahy. V prvním případě jde zejména o odměřené kusy lemované textilní bordurou a umísťované na dřevěnou podlahu či dlažbu. Výrobky z bambusu jsou velmi odolné a snadno se udržují. Jejich chování závisí na kvalitě přírodní suroviny. Zjednodušeně řečeno –  podle oblasti pěstování roste bambusový stonek rychleji či pomaleji; tím je dána hustota vláken a následně tvrdost materiálu a zejména nasákavost neupraveného přírodního bambusu.

Pro výrobu koberců se používá celá řada dalších přírodních materiálů, které z hlediska výskytu na našem trhu nehrají podstatnou roli: abaka, konopí, len, juta, bavlna, hedvábí, kůže nebo třeba mořské řasy.

Ing. Jitka Roubíčková, Boca, s.r.o. 

Závěrem lze konstatovat, že použití přírodních materiálů v interiérech má své nezastupitelné místo stejně jako materiály syntetické. Neexistuje estetická norma, která by neomylně stanovila typ materiálu, který je vhodné použít – technické kritérium je samozřejmě něco naprosto jiného. Právě rozmanitost materiálů a nepřeberné množství možných kombinací umožňuje klientům realizovat osobité a zároveň vysoce funkční, kvalitní interiéry.

  Časopis Podlahy a interiér