Myčka - nejlepší přítel

Living, 23.2.2005


Nově pořizované kuchyně se už většinou bez myčky - a to vestavné - neobejdou. Není se čemu divit - šetří vodu, energii na její ohřev, čas (kolem 45 minut denně!) a výrazně také pomáhají udržet pořádek v kuchyni. 

Vestavné (bývají nejtišší), samostatně stojící, podstavné - to je základní dělení myček. Podle velikosti se rozlišují na „pětačtyřicítky“ a „šedesátky“ (existují ale i myčky se šířkou 55 centimetrů - AEG, Miele) a dále pak na stolní neboli kompaktní myčky. Úzké umyjí osm či devět sad nádobí, „široké“ dvanáct sad, ale i zde existuje výjimka - od loňska nabízí značka Whirlpool první myčku se šířkou 45 centimetrů, která také zvládne 12 sad nádobí (kompaktní přístroje jsou určeny pro čtyři). Za lahůdku lze ještě stále pokládat „šuplíkovou“ myčku, byť na trhu jsou již déle, u nás pak od roku 2003. Mohou být i dvě vedle sebe nebo pod sebou, ale vzhledem k ceně (například Whirlpool 39 990 ) se asi většina zákazníků spokojí s jednou zásuvkou.

Trend u myček? Jejich umístění do výšky, třeba takových 40 centimetrů od podlahy. Důvod je jasný - pohodlí při vyjímání a ukládání nádobí.

Myčka patří k těsné blízkosti dřezu, pro praváka nejlépe po pravé straně kvůli „logice pohybu“. Blízké umístění u dřezu dovoluje využít společný sifon a odpad a navíc můžete talíře a další kusy před vložením do myčky lehce opláchnout, aniž byste pak „cmrndali“ mastné kapky v kuchyni po podlaze.

Na co si dát pozor

Myčka je typickým spotřebičem, u něhož je velmi důležitá spotřeba energie a vody - ona pověstná „áčka“. Ty nejlepší si dnes vystačí s 12 až 14 litry vody. Šetří se tak 50 až 60 procent spotřeby vody v porovnání s mytím nádobí pod tekoucí vodou. Spotřeba elektrického proudu se pohybuje někde kolem 1 kWh. Při výběru se však vyplatí zjistit si i to, jak se dávkuje sůl, či jak je myčka - a tedy vy a vaši sousedi - chráněná před únikem vody. Patentovaný systém Aqua-stop (Bosch a Siemens) má doživotní záruku, AEG používají zase Aqua-control doplněný varovným signálem Aqua-alarm. Oba tyto systémy fungují po celou dobu životnosti myčky, jiné však reagují jednou - a dost. Vodu zastaví, ale pak je třeba instalovat nový, tak jako v případě airbagu v autě. To vše samozřejmě za poplatek.

Myčky si dokonce umí samy řídit spotřebu a teplotu vody či solí, k tomu slouží nejrůznější senzory: Aqua-senzor, Opto-senzor a další. Úspory nabízejí také přístroje opatřené systémem Fuzzy-logic či takzvaným Eko-senzorem. Spořit však lze i díky „zpožděnému“ startu. Ten dovoluje posunout mytí o tři, ale také o dvacet čtyři hodin tak, aby bylo možné využít zlevněný noční proud. A nejde jen o úsporu při samotném provozu - nemusíte si pořizovat zbytečně silný jistič, a platit vyšší poplatky.

Šetřit lze i používáním takzvaných úsporných programů pro teplotu kolem 40°C (nemívají předmytí, jež spotřebuje kolem čtyř litrů vody), přitom zvládnou i mastné nádobí bez problémů. Úsporné jsou i myčky využívající techniku „střídavého mytí“, kdy se voda přivádí do horního či spodního ostřikovacího ramene. Tyto myčky vystačí asi s 12 litry vody. Mýt lze také jen nádobí pouze v horním koši a v příborové zásuvce, tuto možnost však nabízejí jen některé modely.

Pozor na hluk a tvrdou vodu

Hlučnost patří vedle spotřeby energie a vody k tomu nejdůležitějšímu, co byste měli o myčce před koupí vědět, zejména máte-li spojený obývací prostor s kuchyní. Za „tichý“ se přitom pokládá přístroj s hlučností nižší než 50 decibelů.

Aby se hluk snížil, začali někteří výrobci používat střídání nízkého a vysokého tlaku vody - nízký tlak je čtyři sekundy, vysoký pak jednu sekundu (právě u něj totiž hluk vzniká). Voda na mytí musí mít odpovídající tvrdost. Tu lze řídit i elektronicky - myčky si umějí například samy připustit nezměkčenou vodu z vodovodu. Příliš měkká si totiž „bere“ minerály z umývaného skla. To se pak časem zakalí.

Do myčky nepatří broušené sklo nebo ručně foukané sklenice - zbělaly by. Sklo vůbec nesnáší teploty nad 50 °C, při vyšších poměrně snadno praská. Vadí mu i střídání teplé a studené vody, což se týká hlavně nápojových sklenek s litou nožkou a foukaným kalichem. Těmto teplotním šokům může zabránit výměník tepla na boku myčky (nabízejí jej výrobky Bosch a Siemens). Zbytkové teplo v zásobníku připravuje průběžně zásobu teplé vody, což má pozitivní vliv jak na kvalitu mytí, tak také na sušení nádobí. Není pak potřeba přívod vzduchu, který levné myčky často nasávají u podlahy (čistý asi nebude). Díky výměníku tepla voda kondenzuje na vnitřní straně myčky, nikoliv na nádobí. Jde o hygienické řešení snižující navíc spotřebu energie, protože ohřátá voda se využije při dalším mytí. Další firmy, například AEG, využívají ventilátor, který vhání dovnitř suchý čistý vzduch a odsává páru ven. Po otevření vás tak nezahalí oblaka horké páry.

A ještě jedna maličkost - i myčka potřebuje pravidelné mytí. K tomu slouží čisticí tablety nebo tekuté přípravky. Jednou za dva až tři měsíce si myčka zaslouží svou očistnou lázeň, možná budete překvapeni, jak bude najednou „vonět“. Jakmile máte pocit, že myčka špatně myje, lze předpokládat, že důvodem je její „zanesení". Zvlášť nebezpečné jsou zbytky bramborové kaše. Ta se totiž při mytí rozkládá na látky, které ulpívají v podobě mastného filmu na stěnách myčky, ale také na nádobí.

 

Alena  Řezníčková

Foto: archiv

Více informací najdete v Living 12/2004





Sdílejte článek na sociálních sítích nebo emailem

Social icons
Hodnocení článku

Fotogalerie Kuchyně, nejlépe hodnocené fotografie



Články Kuchyně