Francie: Kapitalismus s lidskou tváří

Zwangwirtschaft je termín pro různé formy státního kapitalismu, ve kterém vlastník nemůže se svým majetkem nakládat podle svého uvážení, ale musí se podřídit státní moci. Francouzská vláda tento model úspěšně aplikuje. Peugeot a ArcelorMittal jsou zářným příkladem.

Francie je velmi krásná země a Francouzi mají téměř vše. Dobré víno, vynikající gastronomii, vysoké hory, moře s riviérou, bohatou historii a také kulturu. Francie je také z jednou nejvíce industrializovaných zemí na světě. Člověk by si myslel, že takto může vypadat ráj. Tamní politici, kteří jsou převážně socialistického smýšlení, se to také domnívají. Proto se snaží tento ráj pro Francouze udržet za každou cenu.  Ovšem v dnešním globálním světě vlastenecko-socialisticko-demagogická politika spojená se silnými odborovými svazy není tou nejlepší cestou k udržitelnému stabilnímu růstu nebo alespoň k udržení současného stavu (stagnaci) hospodářství a životní úrovně.

Francouzské hospodářství v průběhu posledních několika desítek let přešlo z relativně tržního hospodářství na smíšené hospodářství, ale v posledních měsících jeví pomalu známky tzv.  Zwangwirtschaftu. Tento výraz poprvé použil Ludwig von Mises, který je představitel ekonomického myšlení Rakouské školy. Zwangwirtschaft je termín pro různé formy státního kapitalismu.  Je to hospodářství, ve kterém majetek vlastní soukromé osoby, ale ve skutečnosti vlastník nemůže se svým majetkem nakládat podle svého uvážení, ale musí se podřídit státní moci. Tím se vlastně hospodářství tváří jako kapitalistické, ale ve skutečnosti je to určitá forma socialismu. Nejznámější Zwangwirtschaft byl za nacistického Německa a Francie se nyní tomuto modelu hospodářství začíná mílovými kroky přibližovat.

Peugeot nepatří akcionářům ale národu

Prvním významnějším případem v nedávné minulosti (letošní léto) je kauza okolo výrobce automobilů společnosti PSA. PSA vyrábí vozy Citroën a Peugeot a to již od roku 1890. PSA se rozhodla zavřít jednu ze svých továren, což by znamenalo propuštění osmi tisíc pracovníků. To vzbudilo vlnu nevole ve vládních kruzích a majitelé, tedy rodina Peugeotů se musela dostavit na kobereček před ministra průmyslu, který je poučoval co je to vlastenectví. Ministr mimo jiné prohlásil, že Peugeot nepatří jenom akcionářům, ale je součástí francouzské historie, jejího území a národního myšlení.  Proto vláda společně s odbory požaduje, aby výroba byla zachována.

Vláda a odbory pravděpodobně žijí mimo realitu. Peugeot prodává polovinu své produkce v Evropě a finanční krize v roce 2008 a 2009 a současná dluhová krize zapříčinila pád poptávky po automobilech. Proto i produkce nových vozů ve Francii za posledních sedm let klesla průměrně o 42 procent. Proto je Peugeot ve ztrátě a každý měsíc při zachování stávající kapacity a i počtu zaměstnanců se ztráta navyšuje o 140 miliónů euro. 

I přes tato záporná čísla, se vláda a odbory snaží o zachování pracovních míst. To může fungovat ale pouze krátkodobě. Naopak v dlouhém období je to kontraproduktivní, protože ztráty nelze nést až do nekonečna a je tu vysoká pravděpodobnost, že Peugeot úplně zkrachuje a potom by o pracovní místa nepřišlo pouze osm tisíc, ale všichni zaměstnanci, kterých je přes 200 tisíc.

Francouzské automobilky nejsou konkurence schopné. Silné odbory tlačí na růst mezd, které za posledních deset let vzrostly o osm procent. Ve srovnání s německými automobilkami mzdy narostly za stejné období pouze o 1,6 procenta. Peugeot a Citroën se zaměřují spíše na nižší třídu automobilů. V tomto segmentu mezi výrobci zuří cenová válka a společně s nižší poptávkou po automobilech a zároveň požadavcích ze strany vlády na zachování výroby a dále požadavcích odborů na růst mezd, je ziskovost PSA absolutně nedosažitelná meta. Jedná se o smrtící koktejl, který by nebyla schopná ustát žádná soukromá automobilka.

Dalším příklad rozšiřující se Zwangwirtschaft je ocelárna ArcelorMittal. Francouzská vláda vyložila trumfy na stůl, když vyhrožuje panu Mittalovi znárodněním jeho majetku. Tamní exekutiva má problém s tím, že ocelářský gigant chce propustit přes šest set pracovníků kvůli uzavření dvou pecí. Důvodem k omezení provozu jsou opět ekonomické důvody a slabá poptávka po oceli. Například v Číně převyšuje roční výroba oceli poptávku o 200 miliónů tun a to je hospodářství, které na rozdíl od Francie vykazuje hospodářský růst.

Volnost, rovnost a bratrství

Francouzské hospodářství za posledních třicet let ztratilo konkurenční výhody snad ve všech směrech.  Investoři se začínají Francii vyhýbat velikým obloukem, protože Zwangwirtschaft je obrovským rizikem. Do země tak neproudí investiční kapitál, rozvoj technologie je na minimální úrovni a slovo inovace se z francouzských firem již dávno vytratilo. Nepružná legislativa, přebujelá byrokracie, státní regulace a diktování podmínek ze strany státu, nemůže Francii z dlouhodobého hlediska udržet na současné hospodářské úrovni. Tímto způsobem fungování je jen otázkou času, kdy Francie bude hrát „třetí housle“ a ne druhé, jako je tomu nyní.  Již ztratila nejlepší ratingové ohodnocení od společnosti S&P a Moody´s. Nezaměstnanost se vyšplhala na čtrnácti roční maximum a trh práce začíná pomalu zamrzat. Francouzské slavné motto volnost rovnost a bratrství již vyšlo pravděpodobně z módy – minimálně tedy ta volnost.

Autor: Michal Valentík, hlavní investiční stratég ČP INVEST

psáno pro společnost Broker Consulting

{fucik_newsletter}