Švédská důchodová reforma - současná inspirace pro Česko.

Neustále skloňovaná potřeba uskutečnění důchodové reformy prochází nepřetržitým ideovým vývojem - tedy pokud jde o vzory, které inspirují naše sociální inženýry. Není to tak dávno, co se mnozí zhlédli v reformě penzijního systému, k níž došlo v osmdesátých letech v Chile. Řada našich odborníků v minulosti s tímto systémem vážně koketovala, jiní se přinejmenším snažili podrobit ho serióznímu zkoumání. Jak naznačují dlouhodobější zkušeností, je sublimace původního nadšení odůvodněná. Systém limituje počet klientů.

Z ohniska pozornosti zmizel i švýcarský model, zkušenosti Maďarů již dávno nejsou dávány za příklad, ochladlo i nadšení s řešením uskutečněným v Polsku. Nejčastěji se nyní skloňuje řešení švédské, a přiznejme si, řada jeho prvků a dílčích konstrukcí je akceptována jako vzor našeho budoucího směřování. Z toho důvodu se u něho krátce zastavíme.

Původní povinný segment švédské soustavy sestával ze dvou částí. Ze základního (jednotného) důchodu a limitovaného doplňkového důchodu, odvozeného od příjmů. Potřeba jeho reformy byla zdůvodňována, mimo jiné, citlivostí na změny ekonomického růstu, demografickým vývojem, nespravedlivým přerozdělování příjmů atp. Z toho vycházely cíle usilující o finančně stabilní a spravedlivý systém s konstantní příspěvkovou sazbou, průhlednou redistribuci příjmů a konečně o vytvoření finančních úspor.

Řešení, lapidárně řečeno, spočívá v kombinaci průběžného a fondového financování, přičemž favorizován je průběžný segment NDC (Notional Defined Contribution), do něhož plyne 86 % příspěvků. Zbylých 14 % jde do fondu na individuální účty. V symbolické rovině jde o dva pilíře, které jsou doplněny o třetí, dobrovolný, zahrnující především kolektivní a individuální (při)pojištění. O příspěvky (18.5 % příjmů) se dělí zaměstnavatel se zaměstnancem na půl (v Česku je poměr 3:1). 16 % příjmů jde do prvního pilíře, 2.5 % do druhého. Důchody se indexují a odchod do důchodu je konstruován flexibilně, nejnižší věková hranice je stanovena na 61 let. Odložením věkové hranice se ale zvyšuje výše důchodu ("zkracuje" předpokládaná doba dožití).

K tomuto stručnému popisu je však třeba dodat ještě jednu důležitou informaci. Systém “obhospodařuje” pouze starobní důchody! Invalidní důchody se měly stát součástí zdravotního pojištění, pozůstalostní důchody jsou ve srovnání s naší soustavou poskytovány velmi omezeně.

Další nejrůznější informace na http://www.geocities.com/Nocoment2001/index.htm .